Martin Vačkář

20. květen 2011

V pátek si moderátorka Lucie Výborná povídala s japanologem Martinem Vačkářem, který se mimo jiné věnuje také scenáristice. Vyrostl v divadelní a hudební rodině, přesto ho uchvátil svět znaků a rozhodl se studovat japonštinu.

Nezdědil jsem hudební talent, ale po matce jsem zdědil talent na jazyky. Maminka začala studovat japonštinu a já si tehdy uvědomil, že mě baví objevování japonského světa,“ vzpomíná Martin Vačkář a ve vysílání připomíná svá studia v Japonsku.

„V roce 1968 jsem studoval v Japonsku, bydlel jsem v běžné japonské rodině a chtěl být jako oni,“ nastiňuje s úsměvem. Tokio podle něj vonělo mořem, ale také rýží a mořskými řasami, které Japonci pravidelně zařazují do svého jídelníčku. „Ty specifické vůně mám rád a pamatuji si je dodnes,“ přiznává Martin Vačkář.

Japonci jsou podle něj úplně jiní než ostatní národy. „Zajímají se o všechno, ptají se vás, poslouchají a nemluví pořád jen o sobě, jako to mají ve zvyku Evropané,“ popisuje. I díky zvídavosti je v Japonsku široká nabídka vzdělávacích televizních stanic, které vysílají především cestopisné dokumenty.

Martin Vačkář vyrůstal v hudební rodině, ale nakonec se rozhodl věnovat japanologii

Martin Vačkář předvedl, jak vypadají japonské údivy, a nastínil také, jakým způsobem se Japonci chovají ve vypjatých situacích. Co se jim v Česku líbí nejvíc? A opravdu se nejraději řídí návody a příručkami? Páteční host také představil premiéru své divadelní hry Vražda v Posázavském pacifiku. Rozhovor si můžete poslechnout v iRadiu.

Záznam celého rozhovoru s Martinem Vačkářem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.

autor: šše
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.