Lustrace a polská katolická církev

11. únor 2007

Výzvy přítomnosti

Polští katolíci v kostele sv. Rodiny v Čenstochové|foto:Jana Šustová, Český rozhlas

Už delší dobu se u nás mluví a píše o otázce, jak by se měla církev vyrovnat s tím, že někteří duchovní kdysi spolupracovali s komunistickou tajnou službou. V Polsku je toto téma ještě daleko palčivější, než u nás. A právě Polsku a polské církvi se dnes budeme věnovat.

Ve středu se konala v prostorách Polského institutu v Praze zajímavá debata o problematice lustrací v polské katolické církvi. Při té příležitosti jsem pozval k mikrofonu hlavní protagonisty tohoto setkání. Účastníkem naší debaty je publicistka Petruška Šustrová, která setkání moderovala. Vítám také organizátora celé debaty a ředitele Polského institutu v Praze pana Macieje Szymanowskeho. Třetím hostem je ředitel České křesťanské akademie Stanislav Novotný.

Začněme námitkou proti lustracím kněží. Církev jako celek byla za komunismu jednoznačnou obětí. Režim se ji nepokrytě snažil zničit - a to všemi možnými prostředky, od jemnějších a rafinovaných, až po ty brutální. Proč se má tato oběť 17 let po pádu komunismu lustrovat? Žádný lustrační zákon jí přece takovou povinnost neukládá - ani v Česku, ani v Polsku.

Jaká je situace v Polsku po skandálu, kdy musel na poslední chvíli odstoupit arcibiskup Wielgus? Jaké byly skutečné důvody jeho odstoupení? Vede celá kauza k rozdělení a vášním, nebo naopak ke zdravé očistě?

Jednou z námitek proti lustracím je to, že církev by si měla vyřešit celý problém vnitřně sama. Apoštol Petr zapřel třikrát Krista a nikdo ho nežene před lustrační komisi. Co si myslíte o soukromém řešení?

19:25