Lubor Šušlík

I když mu bylo v době Pražského povstání pouhých 16 let, dnes Lubor Šušlík přiznává: „Ve válečných letech člověk dospívá mnohem rychleji – když vidí, co se kolem něj děje, a cítí za to zodpovědnost.“

Zodpovědnost, povinnost a vlastenectví – k těmto pocitům Lubora Šušlíka podle jeho slov zformovala doba, v níž vyrůstal. I proto může dnes tvrdit: „Když jsem slyšel volání Českého rozhlasu, samozřejmě mě doma nic neudrželo.“

Logo|foto:Český rozhlas

„Voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko na pomoc Českému rozhlasu!“ Také tato slova znějící rozhlasovým éterem vedla kroky mladého Lubora Šušlíka přímo k budově Českého rozhlasu. Zde už zněla střelba.

„Hele, mladej, nepleť se tady, ještě nějakou koupíš,“ přivítalo mladého Lubora oblečeného ve skautském oděvu. „Máš zbraň? Koukej si něco sehnat a koukej zmizet.“ A v tu chvíli si uvědomil, že beze zbraně je v pouličních bojích vskutku málo platný.

Z hledání vhodné zbraně se stalo dobrodružství samo o sobě. Nakonec se Luboru Šušlíkovi podařilo ozbrojit se alespoň kulečníkovým tágem s ulomeným koncem. A použil jej? „Abych někoho uhodil, to chraň bůh. Ale jako pohrůžka to fungovalo.“

Logo|foto:Český rozhlas

A jak události pokračovaly dál? Učebnice dějepisu mluví jasně - české povstání si v Praze vyžádalo celkem 3700 lidských životů, na českém a moravském venkově zahynulo přibližně dalších 8 tisíc lidí. A jak na své tehdejší zážitky vzpomíná přímý účastník bojů, si můžete poslechnout v záznamu celého rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Luborem Šušlíkem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.