Londýnskou galerii Tate Britain zaplavily děti. Může za to oscarový režisér Steve McQueen

Průčelí slavné galerie Tate Britain teď vypadá jako vchod do nějakého vyplaveného postapokalyptického chrámu. Na schodišti leží vyplavené harampádí z řeky a nad ním povlávají potrhané prapory. Interiér galerie přitom ale v poslední době spíš než živelným katastrofám čelí náporu jiného živlu – dětí.

Stojím kousek od Temže před galerií Tate Britain – na schodišti pod sloupy s potrhanými cáry látky a světly mezi několika reproduktory, které tady nainstalovala britská umělkyně Anne Hardyová.

Nahrávky zvuků přírody spolu s různými předměty jako jsou trubky nebo kusy omítky na schodech před galerií znázorňují svět po zániku civilizace

Nahrávky zvuků přírody spolu s různými předměty jako jsou trubky nebo kusy omítky na schodech mě vtahují do vize světa, kde se galerie rozpadla stejně jako instituce a civilizační výdobytky pod vlivem neurčitých katastrof podobně jako kdysi Forum Romanum, pulzujícící centrum starověkého Říma.

Po vstupu dovnitř se mi ale uleví. Po apokalypse tady alespoň prozatím není ani stopy. Dům slouží jako výkladní skříň britského sochařského a malířského umění. Stálá expozice je k vidění zdarma včetně pravidelných prohlídek s průvodci.

Stalo se před dvěma sty lety

„Bylo to vítězství, které ukončilo Napoleonovu nadvládu nad Evropou, takže byste možná očekávali obraz plný koní a vojáků s vlajícími prapory, oslavy vítězství. Turner se namísto toho rozhodnul ukázat příšerné následky bitvy, protože tam tehdy bylo zabito na 40 tisíc můžu a deset tisíc koní,“ vysvětluje průvodkyně před obrazem z roku 1818 s názvem Válečné pole u Waterloo od malíře Williama Turnera.

„Vidíme noční scénu, kde ženy s pomocí pochodně hledají své manžely, milence a syny. Vedle sebe leží padlí vojáci z obou stran. Tady je vidět uniforma francouzských kavaleristů a tady kostkovaná látka z úboru skotských vojáků,“ ukazuje.

Tři roky, tři tisíce škol

Popis válečných běsů ale tu a tam naruší veselé pokřikování dětí, které pobíhají v sousedním sále. Přišly se podívat na výstavu britského filmaře a umělce Steva McQueena s názvem 3 year project.

Pořídil třídní fotky sedmiletých a osmiletých dětí ze zhruba tří tisíc londýnských škol a snímky celkem 76 tisíc dětí teď zdobí podstatnou část zdí londýnské galerie. Jednotlivé třídy navíc ve všedních dnech galerii navštěvují spolu s učiteli i rodiči a plní v rámci výstavy různé úkoly.

Během tří let pořídil britský filmař a umělec Steve McQueen třídní fotky sedmiletých a osmiletých dětí ze zhruba tří tisíc londýnských škol

Trauma rozdělené společnosti

Lidský řetěz je symbol pospolitosti. Svět se čím dál víc tříští a rozděluje a dětem může tento úkol sloužit jako symbol naděje a jednoty, věří organizátoři

Mezi dětmi v reflexních vestách pobíhá Amino, velmi aktivní tatínek jednoho se školáků, a vybízí děti napříč školami, aby se chytly za ruce: „Zkusili jsme sestavit lidský řetěz, který by spojil protější strany výstavy. Jedna škola na to ale nestačila, tak jsme přizvali i děti z dalších škol – a skoro jsme uspěli.“

„Myslím, že to je symbol pospolitosti, který teď opravdu potřebujeme. Svět se čím dál víc tříští a rozděluje a taková věc může dětem sloužit jako symbol naděje a jednoty,“ vysvětluje třicátník z Londýna, který věří, že zejména teď v době brexitu může výstava pomoct sblížit lidi napříč různými sociálními vrstvami.

Vyrůst do lásky k umění i k sobě navzájem

Čtěte také

Mladými lidmi jsou zřejmě i ti, kteří za dvacet nebo třicet let naši společnost povedou. Je důležité, aby měli jasný, kosmopolitní přístup k životu a byli otevření jiným názorům,“ zdůrazňuje a tvrdí, že je opravdu důležité, aby muzea a galerie dokázaly zaujmout mladé lidi od velmi nízkého věku.

Děti to v muzeu baví a doufejme, že některým z nich vydrží láska k umění po zbytek života, pokračuje Amino s tím, že vidět svou tvář jako součást uměleckého díla, dělá dětem z návštěvy muzea ještě zajímavější a osobnější zážitek.

Svěží vítr galerie potřebují

Infopanel v galerii návštěvníkům vysvětluje, proč je budova ve všední dny plná dětí

„Muzea jsou navíc převážně koníčkem pro bílou střední střídu. A když tu vidíte děti z tolika různých kultur a zázemí, je to vážně osvěžující. Tahle výstava může být začátek velké změny. Svět umění a muzeí potřebuje rozmanitost,“ uzavírá rodič jednoho z dětí, jehož tvář bude zdobit stěnu galerie vedle děl slavných umělců až do května.

Na konci výstavy se fotky dostanou zpátky k dětem – poputují do jejich školních tříd.

autoři: Štěpán Sedláček , and
Spustit audio

Související