Linka bezpečí: Polovina dětí se nám kvůli přetíženosti napoprvé nedovolá, témata jsou navíc těžší

Je březnový víkend. Vedoucí služeb Linky bezpečí Kateřina Lišková má zrovna pohotovost. Znamená to, že je v kontaktu s konzultanty, kteří sedí přímo v pražském sídle organizace.

Čtěte také

Negativní zprávy přichází ze všech směrů. Nedivme se, že mají děti úzkosti, konstatuje ředitelka Linky bezpečí Petrášková

Dovídá se o naléhavé situaci. „Měli jsme klienta, který byl v započatém sebevražedném pokusu. Volal ve chvíli, kdy už měl v sobě léky, které záměrně spolykal. Nechtěl na to být sám. S volajícím jsme se tedy domlouvali, že bychom ho nechali vyhledat policií, aby k němu mohla přijet záchranná služba a zachránila mu život,“ vysvětluje reálnou situaci Kateřina.

Pokud klient mluví o spolykání prášků, konzultanti na Lince bezpečí situaci řeší s Toxikologicko-informačním střediskem. „Konzultujeme druh léků a jejich počet, abychom zjistili, jak moc je ta dávka život ohrožující. V tomhle případě skutečně byla,“ dodává.

Každé druhé dítě se nedovolá

„Bohužel se pořád stává, že zhruba polovinu kontaktů jsme schopni odbavit a druhou polovinu ne,“ přibližuje problém s kapacitou vedoucí služeb Linky bezpečí Kateřina Lišková. Úspěšnost dovolání je 52 procent.

„Abychom byli schopni odbavit každého, kdo má potřebu se s Linkou bezpečí propojit, tak by bylo užitečné náš provoz alespoň zdvojnásobit.“ Pokud se dítě na linku nedovolá, má to zkoušet znovu nebo využít chatování a e-mail. Největší zájem je ale o telefonování.

Vedoucí služeb Linky bezpečí Kateřina Lišková|foto:Veronika Hlaváčová, Český rozhlas

Téma sebepoškozování

Zavolání na Linku bezpečí někdy znamená překonání velkého strachu. Děti se svěřují s velmi osobními věcmi, například se sebepoškozováním. Tohle téma je podle Kateřiny Liškové velmi časté.

Když na lince před 27 lety začínala jako konzultantka, vůbec se neobjevovalo. „Sebepoškozování jsme dřív vůbec neměli. Když jsem já na Lince bezpečí začínala, tak ještě ani nebyly mobilní telefony a děti nevolaly v noci, protože by to povídání přes pevnou linku rodiče slyšeli,“ vzpomíná Kateřina.

Hlavními tématy dřív byly rodinné a vrstevnické vztahy nebo téma sexu. „Dnes vztahy zůstávají, ale téma sexuálního dozrávání se upozaďuje na úkor toho, že se výrazně navyšují psychické problémy,“ líčí Kateřina.

K dispozici 24 hodin denně

Konzultantů dnes rotuje na Lince bezpečí zhruba 80. Ve směnách sedí v podkrovní místnosti, mají na uších sluchátka a před sebou počítač. „Zrovna vidíme přes sklo i ústřednu. To je na počítači takový panel, kde nám blikají červeně nebo zeleně tlačítka podle toho, kdo z kolegů je zrovna volný,“ popisuje pracovnice. 

Linka bezpečí|foto:Veronika Hlaváčová, Český rozhlas

Jedna z telefonních konzultantek jde na pauzu a vypráví, že na Lince bezpečí pracuje asi dva roky a témata bývají někdy opravdu těžká. „Práce mi připadá velmi smysluplná, takže mám pocit, že mě naplňuje. Určitě je to ale nějakým způsobem náročné. Po směně máme možnost ty hovory probrat a určitě je důležitá práce se sebou,“ říká a vrací se ke stolu, kde přijímá další z hovorů.

‚Mluvíme průměrně 20 minut‘

Když se dítě na Linku bezpečí dovolá, tak s konzultantem mluví zhruba 20 minut. Děti volají podle Kateřiny Liškové i opakovaně, takže je složité zjistit, kolik jich reálně ročně zavolá.

Linka bezpečí|foto:Veronika Hlaváčová, Český rozhlas

„My poskytujeme krizovou intervenci. Takže hodně pracujeme tady a teď. Pracujeme s emocemi, které to dítě přináší, necháme ho třeba vyplakat, necháme ho vyvztekat, tak jak potřebuje. Při panických atakách naopak pracujeme s tělem. Dáváme dohromady společný plán a možnosti řešení problému,“ vysvětluje Kateřina. 

Některým dětem vyhovuje sepsat svůj problém e-mailem nebo ho popsat na chatu. „Děti nám píši o věcech, o kterých se jim špatně mluví. Bývá to třeba sebepoškozování nebo týrání. Můžou se stydět a mají obavy, že by brečely a tak to raději napíší,“ líčí Kateřina. 

Informace a třeba i kontakty na další odborníky předávají konzultanti i na Rodičovské lince, která je určená dospělým. Volají často v šokovém stavu potom, co se dovědí, že je jejich dítě obětí šikany nebo se sebepoškozuje. „Kolegové se snaží toho dospělého stabilizovat. Primárně s ním přejdou do poradenství, co pro to své dítě mohou udělat, kam a třeba za jakými odborníky zajít, protože my neposkytujeme terapeutickou práci,“ doplňuje Kateřina.

Linka bezpečí je určená pro mladé do 26 let. „Obvykle se na nás neobracejí děti mladší než třeba nějakých sedm, osm let,“ uzavírá vedoucí služeb Kateřina Lišková.

Konzultanti se podle ní řídí interními pravidly. Nemají klienta tlačit do řešení, na které se necítí. Nesmí se s ním sejít osobně nebo ho nesmí zvát do svých případných terapeutických praxí.