Křupnutí kůrky? To je kulinární delikatesa, říká Pavel Maurer

Grilované kuře je pochoutka. Ale musí být řádně tepelně zpracované
Grilované kuře je pochoutka. Ale musí být řádně tepelně zpracované

Jídlo bychom měli vnímat pěti smysly. Musí nám nejen chutnat a vonět, musí taky dobře vypadat a občas v puse správně křupnout. V takové chvíli jídlo totiž vnímáme sluchem a pomocí zubů i hmatem. Podle Pavla Maurera může dobře křupat nejen vypečená husa, ale taky třeba čerstvý salát.

Jeden kuchař mi říkal, že si hodně zakládá na tom, aby jeho jídlo občas v puse trochu křupalo! Aby nedošlo k nějakému nepochopení, co tím chtěl básník říci, tak to křupnutí je vlastně kulinární delikatesa.

Vůně je předzvěst, varovný i přitažlivý signál našich chutí, říká Pavel Maurer

Cibule

Čichám si k prstům a cítím čerstvě vykuchanou rybu. Mohl bych si je rychle umýt. Dokonce znám trik s kovovým mýdlem, které z vás tu rybinu dostane lépe než kdejaké parfémované mýdlo. Ale já nechci, mně ty prsty voní dobrým jídlem.

Znamená to, že nejíme jenom samé kašičky, omáčky a polévky, ale že nám občas v puse zakřupá kůžička dozlatova propečené husičky, že nám to hezky křupne, když se zakousneme do nakládané okurky, která si zachovala i ve sladkokyselém láku svoji pevnou texturu a že nám v ústech i v uších lehce zakřupá kůrka, když ukusujeme krajíc kvalitně upečeného chleba.

Křupnutí je prostě slast! Křupnutí je nedílnou součástí našeho pěti smyslového vnímání potravy. Samozřejmě, zrakem jíme většinou úplně nejdřív. Naše oči nám říkají, zda nás jídlo přitahuje barevně, líbí se nám, provokuje nás. Někdy zase vnímáme pokrmy a nápoje nejprve podle vůní a aromat.

Jen si vybavte v paměti, jak svůdné se občas linou vůně z kuchyně, stačí jen orestovat cibulku, nebo když se peče vánočka nebo smaží řízek! Tak to je druhý smysl.

Přistupujte k jídlu stejně jako k sexu, radí Pavel Maurer

pár - vztah - milenci

Voní vám partner třeba stejně dobře jako vaše oblíbené jídlo?  Podle odborníka na gastronomii Pavla Maurera by to tak mělo být, protože při poznávání lidí fungují stejné smyslové vjemy jako při jídle.

Pak je tady chuť – úplný základ našeho stravovacího procesu, chuť, která nás většinou docela okouzlí, nebo – když máme smůlu – tak naprosto znechutí.

Poslední dva smysly tedy hmat a sluch, tak právě ty jsou pro mne spojeny s křupnutím, o němž je tu řeč. Když to křupne, vnímáme jídlo našimi ústy, zuby, patrem i jazykem. Je to tedy hmatový a současně i zvukový signál pro náš sluch.

Moje žena mi včera připravila hlávkový salát, a protože se jí ty zelené listy zdály jaksi opuštěné, nakrájela do něj ředkvičky, mrkev a ještě nasypala semínka slunečnice, dýně a pár různých oříšků. Zalila vše olivovým olejem a hořčicí smíchanou s medem.

Já jsem si s takovou rudostí křupal v puse a ještě navíc jsem měl pocit, že jím neobyčejně zdravě a kaloricky. Poučení od šéfkuchařů a ode mne tedy je, že když vám to při jídle v puse hlasitě křupne, a i ten stisk je takový akorát, že si nevylomíte zuby, je to božský zvuk i ústní hmatový zážitek. Prostě není nad dobré a křupavé pokrmy!