Kreativní označení WC? Příliš mnoho designu může zmást, ale Pavel Maurer nápaditost oceňuje
Před časem jsem si začal v restauracích fotit toalety. Tedy, abych byl přesný – fotím vstup na WC. Baví mě kreativita hostinských a případně interiérových architektů. Někdo na dveře pověsí obvyklého panáčka a panenku, zatímco jiný se do tohoto tématu položí naplno!
A tak jsem třeba viděl dveře do záchodků označených fotografií Pipi Punčochaté a jakéhosi neznámého dětského herce, pak zase v jedné starobylé restauraci jsou na dveřích WC pověšeny repliky barokních šlechticů od Rembradta – evidentně bohatý pár: korpulentní dáma a nabubřelý pán. No, a pak třeba v Ostravě Porubě mají nad toaletou pro muže na drátu houpající se obrovský lehce zrezivělý šroub a dámský záchodek symbolizuje, jak jinak, obří, dobře zapadající ocelová matice.
Někdy to naopak s označením toalet není tak docela srozumitelné a umělecký záměr návrhářů je na tak vysoké intelektuální úrovni, že já tiše přešlapuji přede dveřmi a pak vstupuji do jedněch, aniž bych si byl jistý svým pohlavním zařazením. Například strohá písmena „M“ a „W“? To neznamená v různých světových jazycích totéž, pokud vůbec něco. Trojúhelník obrácený vrcholem nahoru a dolů, tedy minimalisticky vyjádřený symbol ženského klínu a mužských širokých ramen, není tak docela jasným signálem, kam vstoupit.
Zvláště pak, když člověk spěchá na záchod, tak říkajíc, na poslední chvíli! To se mu většinou nechce moc dlouho lelkovat a obdivovat nápaditost autora, natož studovat skryté významy ikonografie na dveřích. Chce prostě jenom rychle čůrat! Tedy pokud není hnán ještě akutnější potřebou.
Mně se ale nejroztodivnější označení WC líbí! Dokonce jsem si založil vlastní Instagram – water.closed, kde zaznamenávám ty nejzábavnější! Kreativita do restaurace patří a může příjemně ovlivnit naši náladu. Srdcová dáma a zelený spodek z mariáše na dveřích toalet nenechá nikoho na pochybách, že majitel rád hraje karty. Panáček a panenka v Kyjovském lidovém kroji prozradí vyznavače folklóru a muchomůrka červená kontra falický smrž odhalí zaníceného restauratéra-houbaře.
Já jsem pro tvůrčí přístup, ale také pro to, aby na WC bylo čisto a voňavo! Protože z těch míst, „kam chodí i císař pán pěšky“, se vždycky nakonec vracíme zpátky do restaurace, kde budeme stolovat. A nedej Bože, abychom ztratili chuť na další sousto!
