Konsolidace osobních dluhů

Jan Urban: Pod konsolidací osobních dluhů je třeba si představit asi spojení několika různých dluhů, závazků do jednoho. Vidíme stále více lidí, kteří žijí s úvěry a dluhy, splátkové prodeje, osobní úvěry a dnes i kreditní karty, hypotéky a nastává dost často problém, že za prvé ty úvěry mohou být drahé, zejména ty osobní úvěry při sazbách třeba i přes dvacet procent a za druhé ti lidé začínají mít problém ty úvěry spravovat. Jeden úvěr je splatný při splátce tisíc korun k patnáctému, druhý při splátce patnáct set k dvacátému, klienti přestávají být schopni ty splátky sledovat.

Konsolidací se v tomto případě tedy myslí spojení všech těchto úvěru do jednoho. A ve své podstatě tak vznikne hypoteční úvěr zajištěný zástavním právem k nemovitosti.

Jan Urban: Efektem by bylo to, že ten úvěr by byl na delší dobu, byl by výrazně delší při nižší úrokové sazbě, tím by došlo ke snížení měsíční splátky, což je také jeden podstatný efekt, protože ta výsledná splátka toho konsolidovaného úvěru při delší splatnosti a nižší úrokové sazbě je nižší, než součet těch splátek na těch dřívějších úvěrech a samozřejmě ten příjemný efekt je v tom, že ze čtyř splátek by byla jedna splátka.

Ale pozor: nižšími splátkami se lidem paradoxně otvírá cesta k novým úvěrům. A hrozí tak další zadlužování. K podobné situaci došlo v 70. letech v USA.

Jan Urban: Při ropných krizích vylétly sazby nahoru. Ty krátkodobé úvěry samozřejmě podražily a lidé potom měli tendenci refinancovat hypotečními úvěry, dneska by se řeklo "americkou hypotékou". Poté co krize opadla, sazby šly opět dolů, tak měli tendenci zase si půjčovat dál, ale mohli zapomínat že mají dluh z minula, který nesou v tom konsolidovaném úvěru a ten je potřeba splácet. Proto je třeba dát si pozor na to, abych se nepředlužil. A nezadlužil se natolik, abych nebyl schopen splácet.

Odborníci proto upozorňují, že měsíční splátky úvěrů by neměly přesáhnout 40 procent čistých měsíčních příjmů domácnosti. Tento poměr se považuje za únosný.