Když vás v Japonsku kousne lev do hlavy, budete mít celý rok štěstí

Dostat se do těsné blízkosti lva zpravidla nevěstí nic dobrého. Ovšem v Japonsku je to přesně naopak. Takové lví zakousnutí může být důležitý očistný rituál, který přináší štěstí. Alespoň tedy, pokud ho na člověku nespáchá skutečná šelma, ale jen kejklíř ve speciálním kostýmu. Za tradicí lvího tance Šišimai se na japonský venkov vydala reportérka Marie Machytková.

Pod horou Takao nedaleko Tokia se usídlili kejklíři z rodiny Kagami. Mají s sebou nebezpečného lva s rudou tlamou a zuřivýma očima, co dovede tancovat na všech čtyřech – i na zadních!

Alespoň tak to musí působit na okolo postávající děti. Ze lva, který se při trochu hypnotizujícím tanci kroutí všemi směry, divoce hází hřívou a hrozivě klape tlamou, totiž nemohou spustit oči.

Tanečníci s těžkou hlavou

Lví tanec Šišimai ale neztrácí kouzlo, ani když je člověk dospělý a moc dobře ví, že jsou před ním tanečníci v převleku.

„Našemu převleku říkáme Šišigašira. Znamená to jednoduše ‚hlava na tanec šišimai‘. Kostým má totiž jen dvě části – plášť a dřevěnou vyřezávanou hlavu lva. Ta je ale docela těžká, mimo jiné proto, že má pohyblivou čelist,“ vysvětluje mi šéf umělců pan Seidžiro.

Umění je někdy dřina

Také on se občas promění ve lva a někdy si pod plášť přizve ještě dalšího člena rodiny, aby mu dělal zadní tlapy. Počet končetin ale není to nejdůležitější. Zato pohyblivá čelist je u masky naprosto zásadní. Lev totiž musí být schopný doopravdy otevřít tlamu a kousnout přihlížející diváky přímo do hlavy.

„Když člověka hryzne lev, bude mít štěstí. Lev se totiž krmí smůlou a při kousnutí všechnu sežere,“ vysvětluje pan Seidžiro.

Zachraň se kdo můžeš!

Když se lev pustí do díla a začne odhánět smůlu od přihlížejících diváků, je z toho pro některá dítka vyloženě boj o přežití. Poctivě hlavičky nastavují jen ty nejmenší, které ještě nemají dost rozumu na to, aby utíkaly.

Lev má ale jasnou misi sežrat všechnu smůlu, a tak musí kousnout každého, na koho dosáhne. Pro tanečníky to ovšem není snadný úkol. „Maska je těžká, ven vidíme jen asi třícentimetrovou škvírou ve lvím nose,“ popisuje Seidžiro.

A umělcům nesmí chybět ani empatie. „Když někdo poctivě hlavu nastaví, to se hryže snadno. Ale na děti se musí opatrně. Je těžké odhadnout, kdy je můžeme honit, a kdy je musíme nechat být, protože se prostě bojí moc,“ popisuje tanečník Harumoto.

Jak tancuje lev?

Do umění tance prý Harumoto teprve proniká. Zatím je pro něj nejtěžší dobře imitovat zvířecí pohyby: „Hodně pozoruji skutečné kočky a lvy a odkoukávám pohyby od zkušenějších kolegů. I když se lvem doopravdy stát nemůžu, snažím se tomu aspoň co nejvíc přiblížit. A upřímně, je to velká legrace, na chvíli se proměňovat v takové zvláštní stvoření.“

Harumoto má coby lev za sebou zatím jen docela krátkou kariéru, a tak je z jeho vyprávění ještě slyšet mladické nadšení. Zkušenější Seidžiro se ale nestydí přiznat, že ho baví se lvem jíst i jiné věci než jen onu abstraktní smůlu. „Občas lidé strčí lvovi do tlamy bankovku, a to je pak hned z tance větší radost,“ směje se.

Rituální očista až do domu

Tradice lvího tance je v Japonsku stará tisíc let. Umělci a kejklíři s ním chodili po domácnostech a lidé je vždy rádi viděli. Věřilo se totiž, že taková návštěva dům i jeho obyvatele rituálně očistí a nahradí tak návštěvu v chrámu nebo svatyni, do kterých to pro chudé vesničany bylo někdy příliš daleko.

Správní kejklíři ale neměli v repertoáru jen lví tanec. A platí to i pro rodinu Kagami. Umělci dovedou zpívat a hrát na různé nástroje, žonglovat a balancovat s čajovými šálky, vějíři i míčky, zkrátka se vším, co je zrovna po ruce.

Smích je cesta ke štěstí

A i když to na první pohled vypadá jako jedna velká taškařice, ve skutečnosti jsou kejklíři specialisté na očistu lidské duše. „V Japonsku máme přísloví, že když se člověk hodně směje, očistí to mysl a přinese do života štěstí,“ vysvětluje asistentka rodiny Kagami paní Okada.

Japonci mě opět nezklamali – i tohle dávné kejklířské umění v sobě skrývá tajný recept na život. Zkrátka když se člověk hodně směje a má kuráž ustát i lví kousnutí, štěstí se ho jen tak nepustí.

autoři: Marie Machytková , and
Spustit audio