Když udeří tornádo

Joe se snaží vyprostit motor klimatizační jednotky z hustého křoví. Ještě před několika dny tohle zařízení ochlazovalo obytný přívěs jeho strýce a bratrance v malé vesnici Ammon v okrese Bladen County. Tornádo však vyzdvihlo obydlí jako dětskou hračku, vrhlo ho přes silnici o několik desítek metrů dál a v jeho troskách, teď rozesetých na několika desítkách metrů čtverečních, našli strýc i bratranec smrt.

Joe musel na žádost policie strýce identifikovat. „Nemohl jsem ho poznat. Byl celý rozlámaný. Když mi řekli, že sem mám jít, propadl jsem nejdřív panice. Ale pak jsem se vzchopil. Někdy v životě musíte takové chvíle prodělat,“ říká.

„Strýci bylo 92 let. Byl starý, ale klidně mohl žít dalších 25 let. Byl určitě nejstarším člověkem, kterého tohle neštěstí zabilo,“ konstatuje lakonicky Joe. Pomáhám mu s vyproštěním elektromotoru klimatizace, který připomíná hlavu jakési mechanické chobotnice zapletené v houští mnoha dráty připomínajícími chapadla.

Lidé, kteří bydlí o pár stovek metrů dál, už nemusejí o tornádu vůbec vědět|foto: Vít Pohanka

Rozhlížím se kolem. Pohled na místo, kudy přešlo tornádo, je něčím, co se vymyká běžnému popisu. Široký pruh území je naprosto zdevastovaný. Posetý troskami, poničeným nábytkem a vyvrácenými stromy. O kousek dál jsou ovšem vidět zcela nepoškozené domy.

„Když udeří tornáda, je do značné míry otázkou osudu nebo štěstí, jestli se vám vyhnou, nebo vám zničí život,“ vysvětluje Tom, který bydlí několik kilometrů odsud a přišel pomoct s odklízením trosek. „Můžete být čtvrt míle dál a nebudete nic vědět. Možná i blíž. Tornádo prostě sestoupí na zem, postupuje vpřed a zničí všechno, co mu stojí v cestě.“

Bradley Kinlaw, šéf hasičů a záchranářů v okrese Bladen dodává: „V jednu chvíli dosáhlo šířky 440 yardů (asi 400 metrů) a postupovalo po stezce dlouhé asi 14 mil (přibližně 22,5 kilometru). Na takové pohromy nejsme zvyklí ani připravení.“

Trosky prohledává také asi 25letá Lashanda. O minulém víkendu měla štěstí. „Nebyla jsem doma. Říkají, že bouře přišla z támhleté strany a zničila všechno, co jí stálo v cestě,“ ukazuje. Odnesla také přívěs Lashandiny maminky.

Ta naštěstí přežila a teď bydlí v hotelu. Pořád má však po zážitku zlé sny a nechce se na místo vracet. „Zvedlo to celý dům do výšky a kolem létalo ve vzduchu všechno ostatní – pračka, domácí zvířata… Vypadalo to prý jako ve zlé pohádce,“ popisuje mladá žena.

Nejohroženějšími oběťmi tornád jsou obyvatelé karavanů. Větrná bouře si však vcelku hravě poradí i s běžným domem|foto: Vít Pohanka

Z pohledu na trosky je zjevné, že v tornádech umírají lidé žijící v přívěsech – v nejlevnějších, ale také nejzranitelnějších obydlích. Před tornádem neposkytují prakticky žádnou ochranu. Jedna z mrtvých, 54letá Darleen Zupo, si myslela, že je v bezpečí, jak potvrzuje její přítel Jimmy Smith.

„Muž na druhé straně silnice, kterého to se synem zabilo, bydlel v jednoduchém přívěsu. Její byl zdvojený, tedy širší a stabilnější. Myslel jsem si, že tam bude v pořádku. Mýlil jsem se,“ říká smutně Jimmy Smith.

Tornáda, stejně jako jiná neštěstí, sice sestupují nečekaně z nebes a postihují všechny stejně. Ale jak jsem se mohl přesvědčit, chudí v přívěsu mají při takovém setkání s přírodou daleko menší naději na přežití.

Těmto autům se tornádu ujet nepodařilo. Naštěstí v nich však v té době už nikdo neseděl|foto: Vít Pohanka

„Minulý víkend jsem jel na plánovanou reportážní cestu do Jižní Karolíny a přes Severní Karolínu, která byla tornády nejvíc postižená, jsem potřeboval přejet,“ vysvětluje v telefonickém rozhovoru Vít Pohanka, jak se dostal do bezprostřední blízkosti ničivé bouře. „Není to až tak neobvyklá situace, tornáda jsou docela častá,“ podotýká k tomu a dodává, že předloni dokonce jedno v Arkansasu sám viděl. Jak se cítil, když poslouchal z autorádia varovná hlášení meteorologů z oblasti, kudy právě projížděl? A existují v Americe třeba veřejné úkryty před tornády? I na tyto otázky odpovídal autor reportáže v rozhovoru pro Zápisník zahraničních zpravodajů.