Když se otevřely hranice, dostali Češi cennou lekci. Lekci z xenofobie
Když se v prosinci roku 1989 otevřely hranice s Rakouskem a Spolkovou republikou Německo, odstartovala nejen éra nových vzájemných vztahů, ale také čilá nákupní turistika. Češi a Slováci jezdili ke svým západním sousedům nakupovat levnější nebo kvalitnější zboží.
Velmi žádaná byla elektronika, hlavně televizory, ledničky a satelity od méně známých výrobců. A samozřejmě také textil nebo boty. Pamětníci z řad německých prodejců vzpomínají, jak čeští zákazníci zpočátku nakupovali vše, na čem byla cedulka s největší slevou. Bylo jim přitom jedno, zda jsou to kalhoty, košile, nebo kabát.
Podmínkou pro výlet za výhodným nákupem nemusel být ani vlastní automobil. Cesta na Západ přes pohraničí plné sádrových trpaslíků a veřejných domů se dala absolvovat i jinak. Třeba na proslulé norimberské výprodeje se z Čech vypravovaly speciální autobusové zájezdy.
Jak vám slouží paměť? Ověřte si to! TEST: Jak se česká společnost změnila od roku 1989?
Paušální odsudky
Pověst Čechoslováků ale nebyla zpočátku nejlepší. Časem se tak v německých i rakouských obchodech začaly objevovat cedule s nelichotivými českými psanými nápisy: „Češi nekrást tady!“
Stejný text pak dal v roce v 1997 vytisknout Český helsinský výbor na vlakové jízdenky s cílem bojovat v tuzemsku proti xenofobii. Kampaň měla připomenout, jaké to je, když jeden národ někoho paušálně odsuzuje.
