Když mocní obsadili Deauville
Na necelých 48 hodin se stalo čtyřtisícové francouzské městečko Deauville skoro hlavním městem světa. Na summitu lídrů zemí skupiny G8 se v něm sešlo sedm mužů a jedna žena z průmyslově nejvyspělejších zemí planety, aby ve vile s výhledem na písčitou pláž – hned vedle kasina a luxusních hotelů – rokovali o globálních problémech. Na jejich bezpečnost dohlíželo přes 12 tisíc policistů a ulice jinak životem kypícího městečka byly v době schůzky téměř opuštěné.
Procházku po městě Deauville nemůžeme začít nikde jinde než u fontány na náměstí Morny. To je totiž pojmenované po zakladateli města Charlesovi Augustu de Morny. Tento předseda sboru, který bychom dnes nazvali legislativní radou vlády, trávil v nedalekém Trouville sur Mer kousek za řekou prázdniny.
„Díval se stále na bažiny a mokřiny za řečištěm a pojal myšlenku, že tam postaví lázeňské městečko. Co si usmyslel, to také splnil. V roce 1860 založil Deauville. Městu je tak vlastně teprve 150 let,“ začala mi vyprávět moje průvodkyně Delphine Barré z deauvillské radnice.
Město má podle ní zvláštní atmosféru, která stále přitahuje mnoho umělců. Pro inspiraci si sem jezdili impresionisté. Ještě coby začínající básník tu trávil prázdniny Guillame Apolinaire. Později vyhledávali Deauville fotografové, kteří opěvovali zdejší světlo a moře splývající s obzorem.
Na festival amerických filmů přijíždí do Deauville také mnoho hvězd stříbrného plátna, a tak asi nikoho neudiví, že se právě tady setkali a zamilovali se do sebe Catherine Zeta-Jones a Michael Douglas.
I další známí herci tu po sobě zanechali svou stopu. Secesní převlékací kabiny na pláži nesou každá jméno jednoho z nich. Nevyužil jsem je, na koupání v Atlantiku bylo přece jen trochu brzo a větrno.
Na pláži, která je dva kilometry dlouhá, jsou stále historické dřevěné chodníky. Byly tam instalovány na počátku století proto, aby ti, kdo se na pláži koupali, mohli suchou, nebo vlastně mokrou nohou dojít zpátky ke svým převlékárnám, neušpinili se od písku a nemuseli si jej potom oškrabávat z chodidel.
Moje průvodkyně Delphine Barré mi na konci pláže ukázala dva luxusní hotely Royal a Normandie, ve kterých nocovali i britský panovník nebo egyptský král Farouk. Stavby to jsou úctyhodné, ale zajímavější je krámek za rohem hotelu Normandie, kde stával první butik Coco Chanel.
Otevřela jej s podporou svého milence, britského obchodníka Arthura „Boye“ Capela. Coco chodila s Boyem na dostihové závodiště a rozhlížela se. Tady se rozhodla vytvářet kromě módních klobouků i oblečení pro moderní ženy. Do dámského šatníku zavedla sáčka. Stalo se na tomto místě v roce 1913.
Teď se píše rok 2011. Deauville je půvabné přímořské letovisko, které v době konání summitu G8 ovšem připomínalo ztichlé město, kde jakoby platil zákaz vycházení. Všude byly kovové plůtky a na každém rohu se modraly policejní uniformy. Místní obyvatelé buď odjeli z města, nebo chodili po ulicích s propustkami na krku.
Osmdesátiletý historik Gilbert Hamel, kterého jsem potkal u pláže, vidí v bezpečnostních opatřeních nutnou daň, kterou Deauville platí za to, že se o něm bude mluvit ve všech televizích. Městu to určitě prospěje.
A že musí na krku nosit cedulku jako pes známku, mu nevadí. Zažil totiž i smutné časy, kdy na tom, jestli člověk propustku měl, nebo ne, závisel jeho život. „Když jsem chodil za války do školy, byli v Deauville Němci,“ říká Gilbert Hamel. „Také jsem musel na krku nosit propustku. Mít tuhle je ovšem mnohem příjemnější.“
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Papež výrazně přitvrzuje v kritice Trumpovy vlády. Zve ji ke zpovědi, tvrdí historik Šebek
-
Vyvěsit české vlajky. Ministerstva na popud Babišova úřadu slaví neexistující významný den
-
Až 80 procent Syřanů by se mělo vrátit zpátky. Syrský prezident Šará navštívil Německo
-
Zmocní se USA íránského ostrova Charg? ‚Výhrůžky začínají být čím dál tím více reálné,‘ říká Kofroň
