Horští záchranáři nebojují jen s časem, ale i s mrazem

„Mám tady podezření na pažní kost,“ ozývá se za zvuku pípání z vysílačky na služebně v Deštném. Hodiny ukazují krátce po půl deváté ráno, vleky se v místním areálu rozjely teprve před chvílí a náčelník zdejší horské služby se už dozvídá o prvním úrazu. Může se jednat o zlomeninu. 

8 fotografií

„Když je to pažní kost, tak je to vážné zranění, takže se tam snažíme být vyloženě co nejdříve,“ vysvětluje zkušený horal, který lidem v nouzi pomáhá jako profesionál 20 let. Zapíná si červenou zimní bundu s logem horské služby, prochází dveřmi a co nejrychleji běží ke čtyřkolce, která má za sebou speciální vlek s nosítky. Během vteřiny je slyšet zvuk motoru. 

„My jsme víceméně připraveni, takže si vezmeme akorát boty, batoh, nastartujeme čtyřkolku a vyjíždíme. Samozřejmě i tohle trvá nějakou dobu, ale dejme tomu, že to je řádově půl minuta, minuta.“

„U dětí jsme opatrnější“

Za pár desítek vteřin je Josef Hepnar na sjezdovce a čtyřkolkou přijíždí co nejblíž ke zraněnému. Už ho tu ošetřuje jeho kolega, který teď na tomto svahu drží službu. „Dobrý den, tak jak to tady vypadá?“ ptá se náčelník. 

Brzy vidí, že lyžařem je malý chlapec. Právě takové úrazy bývají pro horské záchranáře nejnepříjemnější. 

Záchranáři u zásahu na sjezdovce|foto: Martin Pařízek, Ondřej Vaňura,Český rozhlas

„Samozřejmě, u dětí jsme opatrnější. Děti si nedokážou přesně říct, kde je to bolí, co je bolí. Nebo zase naopak menší děti hodně brečí, že je to bolí až moc. Takže musíme být vždycky opatrní a přistupovat k tomu tak, že je to opravdu bolí hodně, že to zranění je vážnější. Musíme zkrátka vždycky brát tu horší variantu.“ 

Záchranáři při prvotním ošetření dávají ruku do vakuové fixační dlahy a následně chlapce na nosítkách převážejí na svou ošetřovnu. Neustále s ním mluví, uklidňují ho a vysvětlují mu, co se s ním bude dále dít. 

Čtěte také

Nejtěžší je pátrání po ztracených lidech. Krkonošští horští záchranáři při zásazích používají i drony

Na ošetřovně v budově základny horské služby v Deštném dítě prohlížejí důkladněji a utvrzují se v tom, že zranění vážné není. Pro jistotu ho ale záchranáři s rodiči posílají na rentgen do nemocnice v Rychnově nad Kněžnou.

Množství lidí i rychlá jízda

„Sjezdovka je v pořádku, lidí je na ní hodně,“ je slyšet z vysílačky. Jsme zpět na sjezdovce, kde zůstal horský záchranář Jan Pochobradský. Je připraven na případné další úrazy. Rychlost podle něj hraje při ošetřování velikou roli. 

„Zraněný člověk je v chladu, tím je všechno znásobené a je potřeba ho co nejrychleji dostat do teplé místnosti. Největší činitele, které zapříčiňují úrazy, jsou ledové plotny, hodně lidí, rychlá jízda lyžařů, nahrnutý sníh, čerstvě nafoukaný sníh. To jsou asi nejčastější příčiny pádů.“ 

Na ošetřovně v budově základny horské služby v Deštném|foto: Martin Pařízek, Ondřej Vaňura,Český rozhlas

Na svahu má s sebou spoustu potřebného vybavení. „Určitě to je veškerý vakuový materiál. Máme batoh se základními věcmi na ošetření tržných ran, podvrknutí kotníků, kolen, obvazy… zkrátka ty věci, které nejčastěji používáme.“

20 úrazů denně

Při vážnějších úrazech se do akce zapojuje více horských záchranářů a na místo musí také sanitka zdravotnické záchranné služby, v nejhorších případech pak dokonce i vrtulník. 

V Deštném ošetří horská služba v hlavní sezónně denně od 5 do 10 úrazů, v celých Orlických horách je v nejnavštěvovanějších dnech i přes 20 úrazů za den.