Když se dcera poškozovala, křičela jsem na ni. Tady mi vysvětlili, že ji mám obejmout a říct jí, že ji mám ráda, říká maminka

„Cítila jsem se obnažená. Emoce byly velké. Ale už to, že se mě někdo z odborníků zeptal, jaké to pro mě jako pro rodiče je, jak to zvládám, mě dojalo,“ vrací se maminka 15leté dívky k první návštěvě Centra duševního zdraví.

V menší místnosti je pohovka, křesla a dětské hračky. Právě tady se s ní, manželem a dcerou setkala psychiatrická sestra, psycholožka a psychiatr. „Dcera měla k dispozici psychologa, psychiatra, skupinovou terapii, potom my rodiče rodinnou terapii a to všechno třeba v horizontu jednoho týdne. Když se objednáte jinde, čekáte čtvrt, půl roku na to, než vás vůbec vezmou. Takže to byla nadstandardní a luxusní péče.“

Naučili jsme se mluvit otevřeně

Čtěte také

Nedostatek odborníků ještě potrvá. Dětem ale můžeme pomáhat i tím, že se k nim chováme s respektem a bereme je vážně, radí dětský psycholog

Kvůli obavám z reakce okolí si rodina přála zůstat v anonymitě. O tom, co prožívají, se ale naučili mluvit otevřeně právě v centru. „Dcera musela být často hodně statečná, protože jsme všechno řešili a povídali jsme si před ní otevřeně o jejích problémech a o tom, co nás tíží,“ říká otec.

Psychiatrička Centra duševního zdraví pro děti a adolescenty upozorňuje na to, že je pro rodiče často náročné nebrat si duševní stav dítěte osobně. „Všechny problémy jejich dětí nesouvisejí jen s rodinou. Společnost se vyvíjí a ten život pro dnešní teenagery je opravdu náročný. Rodičům vysvětlíme, co se v dítěti děje. Často neví, jak s dítětem komunikovat, když má například úzkost, depresi nebo panickou ataku, jak doma fungovat, jak to nastavit, aby byl domov podporující prostředí,“ vysvětluje Lucia Vašková.

Podělit se o pocity s dalšími rodiči

Čtěte také

Psychiatrický systém se 30 let významněji nerozvíjí, zdůrazňuje psychiatr Martin Hollý. Co je potřeba změnit?

„Když se dcera poprvé poškozovala, reagovala tak, že jsem na ni křičela. Tady mi vysvětlovali, že ji mám naopak v této situaci obejmout a říct jí, že ji mám ráda, že se na ni za to nezlobím. Když bylo potřeba ránu ošetřit, tak jsem jí to vždy ošetřila, uchlácholila jsem ji a pak jsem si šla někam pobrečet,“ popisuje maminka.

Rodina teď bude hledat ambulantního psychiatra. O své pocity se můžou rodiče podělit i ve skupinách. Mluví o silných emocích, strachu a taky naději, že situaci zvládnou. Poradit se můžou i se sociální pracovnicí a speciální pedagožkou.

„Naučili jsme se tu používat nějaké mantinely, které byly zbořené strachem,“ říká táta. „Rodiče často neví, jestli můžou být ještě rodiči a jak zůstat rodiči a přitom dát dítěti podporu,“ vysvětluje pedopsychiatrička. Péče v centru trvá minimálně půl roku. V současnosti se zvládne postarat o 75 dětí a dospívajících.

Kde najdete nejbližší Centrum duševního zdraví?

V dalším dílu uslyšíte příběh člověka, u kterého se duševní onemocnění projevilo v dospívání. Jako dospělý pak našel odvahu své zkušenosti sdílet.