Když duše bolí. V Česku zoufale chybí potřební psychologové a psychiatři pro děti. Co s tím?

Když se dcera poškozovala, křičela jsem na ni. Tady mi vysvětlili, že ji mám obejmout a říct jí, že ji mám ráda, říká maminka

Počet dětí a dospívajících, které postihne duševní onemocnění, stoupá. V Česku ale bohužel chybí personál, který by se o pacienty dokázal adekvátně postarat. A také o jejich rodiče, které nečekaná situace také zasáhne. Jaké pocity je trápí? V dnešním díle se zaměříme na to, jak i rodičům dítěte s duševními obtížemi pomáhají v Centru duševního zdraví.

„Cítila jsem se obnažená. Emoce byly velké. Ale už to, že se mě někdo z odborníků zeptal, jaké to pro mě jako pro rodiče je, jak to zvládám, mě dojalo,“ vrací se maminka 15leté dívky k první návštěvě Centra duševního zdraví.

V menší místnosti je pohovka, křesla a dětské hračky. Právě tady se s ní, manželem a dcerou setkala psychiatrická sestra, psycholožka a psychiatr. „Dcera měla k dispozici psychologa, psychiatra, skupinovou terapii, potom my rodiče rodinnou terapii a to všechno třeba v horizontu jednoho týdne. Když se objednáte jinde, čekáte čtvrt, půl roku na to, než vás vůbec vezmou. Takže to byla nadstandardní a luxusní péče.“

Naučili jsme se mluvit otevřeně

Čtěte také

Kvůli obavám z reakce okolí si rodina přála zůstat v anonymitě. O tom, co prožívají, se ale naučili mluvit otevřeně právě v centru. „Dcera musela být často hodně statečná, protože jsme všechno řešili a povídali jsme si před ní otevřeně o jejích problémech a o tom, co nás tíží,“ říká otec.

Psychiatrička Centra duševního zdraví pro děti a adolescenty upozorňuje na to, že je pro rodiče často náročné nebrat si duševní stav dítěte osobně. „Všechny problémy jejich dětí nesouvisejí jen s rodinou. Společnost se vyvíjí a ten život pro dnešní teenagery je opravdu náročný. Rodičům vysvětlíme, co se v dítěti děje. Často neví, jak s dítětem komunikovat, když má například úzkost, depresi nebo panickou ataku, jak doma fungovat, jak to nastavit, aby byl domov podporující prostředí,“ vysvětluje Lucia Vašková.

Podělit se o pocity s dalšími rodiči

Čtěte také

„Když se dcera poprvé poškozovala, reagovala tak, že jsem na ni křičela. Tady mi vysvětlovali, že ji mám naopak v této situaci obejmout a říct jí, že ji mám ráda, že se na ni za to nezlobím. Když bylo potřeba ránu ošetřit, tak jsem jí to vždy ošetřila, uchlácholila jsem ji a pak jsem si šla někam pobrečet,“ popisuje maminka.

Rodina teď bude hledat ambulantního psychiatra. O své pocity se můžou rodiče podělit i ve skupinách. Mluví o silných emocích, strachu a taky naději, že situaci zvládnou. Poradit se můžou i se sociální pracovnicí a speciální pedagožkou.

„Naučili jsme se tu používat nějaké mantinely, které byly zbořené strachem,“ říká táta. „Rodiče často neví, jestli můžou být ještě rodiči a jak zůstat rodiči a přitom dát dítěti podporu,“ vysvětluje pedopsychiatrička. Péče v centru trvá minimálně půl roku. V současnosti se zvládne postarat o 75 dětí a dospívajících.

Kde najdete nejbližší Centrum duševního zdraví?

V dalším dílu uslyšíte příběh člověka, u kterého se duševní onemocnění projevilo v dospívání. Jako dospělý pak našel odvahu své zkušenosti sdílet.

autoři: Jana Karasová , mga
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.