Když duše bolí. V Česku zoufale chybí potřební psychologové a psychiatři pro děti. Co s tím?
Sdílejí svůj příběh. Peer konzultanti pomáhají při prevenci psychických potíží ve školách
Do jejich života zasáhlo duševní onemocnění a oni se s ním naučili žít. Teď o svém příběhu mluví s ostatními. Takzvaní peer konzultanti se snaží povzbudit lidi, kteří se dostanou do psychiatrických nemocnic. A příběhy lidí se zkušeností s duševním onemocněním pomáhají taky při prevenci psychických obtíží ve školách.
„Bylo to na školních nebo internátních chodbách, kde jsem začala mít poprvé pocit, že se mnou není něco v pořádku, i když zpětně vím, že se to dělo i v letech před tím,“ vzpomíná Maria Salomonová, neurovědkyně a zakladatelka organizace Nevypusť duši.
Čtěte také
„Velká část mé puberty a dospívání byla ovlivněná tím, že se mi projevovaly první depresivní epizody a úzkosti,“ říká s tím, že zpětně by tenkrát nejvíc pomohlo, kdyby jí někdo daleko dřív naslouchal a uvěřil.
Jak pracovat s úzkostmi
Přístup některých škol k duševnímu zdraví se postupně mění. Gymnazista Vojtěch by ale chtěl, aby se jeho škola tématu věnovala častěji. „Chtěl bych se asi dozvědět více o tom, jak pracovat s pocity úzkosti. Také by mě asi zajímalo, jak bych mohl pomoci lidem, kteří se trápí.“
Středoškolačka Veronika zase naráží na další bariéru v prevenci duševních obtíží u dospívajících – nedostatek školních psychologů. „Právě máme paní psycholožku, u které je pravda hodně lidí, takže se tam těžko dostává.“
Ještě jako středoškolačka má Marie Salomonová za sebou i zkušenost s hospitalizací v psychiatrické nemocnici.
Čtěte také
„Stát každý den frontu na léky s tím, že další den ji budu stát znova a znova, to bylo v těch 18 letech šílené. Kdyby mi někdo tenkrát řekl, že to nemusí být to, jak příběh bude dál pokračovat, bylo by to skvělé – že tam je naděje třeba studovat nebo mít partnerské vztahy, svoji vlastní rodinu.“
Odtajní své pocity
V roce 2016 začala pilotovat v rámci Nevypusť duši workshopy pro středoškoláky a středoškolačky. Na začátku se snaží sundat bariéry, poprosí studenty a studentky, aby dali židle do kruhu.
„Jedno z pravidel je, že co se ve třídě odehraje, to si každý nechá pro sebe. Někdy se odtajní nějaké pocity, emoce, které někdo z třídy má a o kterých před tím nemluvil.“
Ve workshopu chtějí vytvořit prostředí pro sdílení – součástí je totiž sdílení příběhu člověka, který má v mladém věku většinou na střední škole za sebou nějakou zkušenost s duševním onemocněním.
Do budoucna by se s takzvanými peery mohli setkávat i dospívající, kteří se léčí v Centrech duševních zdraví nebo ve psychiatrických nemocnicích.
V dalším díle seriálu uslyšíte, jak vypadá cesta po dlouhé hospitalizaci zpět do běžného života.
Související
-
Dětský psycholog: Odborníků bude stále málo. Dětem ale můžeme pomoci i respektem a milým chováním
Proč se školáci stále více utápějí v depresích? Z čeho pramení dětské úzkosti? A jak docílit účinné prevence při nedostatku dětských psychologů a psychiatrů?
-
Pozor na šmejdy v psychologii, v mnoha případech lidem uškodí, varuje klinický psycholog
Necítíme se dobře, trpíme úzkostni a chceme vyhledat odborníka. Jak ale vybírat? Podle klinického psychologa Radka Ptáčka je důležité psychologické vzdělání i výcvik.
-
Nabubřelé ego je iluze. Až pochopíme, že nejsme extra výjimeční, přijde pohoda, říká psycholog
Mindfulness je schopnost být vědomý v přítomném okamžiku a jeho procvičováním prospíváme našemu duševnímu zdraví. Jak na to poradí klinický psycholog Miroslav Světlák.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.