Kdysi byl v restauracích zakázaný. Dnes se tatarák podává hovězí, telecí i rybí

5. květen 2019
Glosa Pavla Maurera

Je ze syrového masa, podává se s topinkami... Ano, řeč je o tataráku. Hovězím, telecím nebo i rybím. Nabízí ho řada restaurací, jenže vždy tomu tak nebylo.

Včera jsme s jedním známým vzpomínali na věci, které byly u nás před sametovou revolucí zakázány. Tedy, aby bylo jasno, hovořili jsme o oblasti kulinární. Žádná politika. Tak si zavzpomínejme třeba na takový tatarák!

Ten vám dnes připraví skoro všude a nemusí to být jen z hovězího či telecího masa. V lepších podnicích vám nabídnou tatarák třeba z tuňáka, lososa, z krevet, nebo jednou v Třeboni mi dokonce udělali tatarák z kapra.

Vlašský salát jako luxusní pochoutka? Bejvávalo!

Vlašský salát

Pavel Maurer dostal chuť na vlašský salát. Jeho kvalitou byl ale zklamán. Ve své glose dochází k závěru, že šetření na ingrediencích má zcela zásadní vliv na kvalitu celého pokrmu.

Jenže za socialismu žádný tatarák na jídelním lístku být nesměl! Dodnes si vybavuji několik restaurací, o kterých se tajně šuškalo, že právě tam vám jej na požádání připraví. A taky ano. Musel jste ale být trochu štamgast, nebo tam přijít s nějakým místním hostem, který ujistil personál, že nejste převlečená kontrola.

Tataráček byl prostě velká vzácnost a když jsem si občas uspořil peníze a někde si jej objednal, měl jsem skoro pocit, že provozuji nějakou protistátní činnost. Onehdy jsem to probíral se svou dcerou a zeťem a oni mne vlastně vybídli, ať tuhle glosu na téma tatarák napíšu, že je to pro jejich generaci úplně nepochopitelné.

Česnečka za deset korun, řízek za padesát. Pavel Maurer navštívil bufet s nízkými cenami jídel

Na tým Pochoutkového roku čekaly od Aleny Sobotkové řízky

V dnešní uspěchané době jsme zvyklí, že za kvalitní jídlo si musíme připlatit. Ceny pokrmů můžou být ale i tak levné, že se vám to ani nezdálo. Netradiční bufet popisuje Pavel Maurer ve své glose.

A tak, jak to tu píšu a vyprávím, musím říci, že jsem na něj dostal ohromnou chuť! Nicméně přiznávám, že ani dnes si tatarák neobjednám jen tak v ledajaké restauraci. Je to přece jen syrové maso a syrové vejce, a když se člověk zamyslí nad těmi zprávami o šílených krávách, o prošlém hovězím, salmonele a dalších kvalitativních faulech u mnoha potravin, musíme býti obezřetní i dnes!

Netroufám si hodnotit, zda v době socialistické bylo maso nebo vajíčko v lepší kondici než dnes, v každém případě se o tom nemluvilo a nejspíš ani nesmělo. Pro jistotu nebyl tatarák v celém Československu nikde oficiálně k mání.

Jenže víte, jak to bývá, některé zákazy tu jsou od toho, aby se porušovaly a obcházely. A v případě tajně objednaného a potichu snědeného tataráku s několika mastnými topinkami – to mi vždycky stálo za hřích!

autor: Pavel Maurer
Spustit audio