Vlašský salát jako luxusní pochoutka? Bejvávalo!

14. duben 2019
Glosa Pavla Maurera

Pavel Maurer dostal chuť na vlašský salát. Jeho kvalitou byl ale zklamán. Ve své glose dochází k závěru, že šetření na ingrediencích má zcela zásadní vliv na kvalitu celého pokrmu.

Včera jsem si po mnoha, mnoha letech koupil v našich lahůdkách k večeři patnáct deka bramborového salátu, a abych si trochu přilepšil, tak ještě patnáct deka vlašáku. Víte, vlašský salát, to pro mne bylo vždy něco extra. 

Když jsem studoval, většinou jsem dal dohromady peníze jen na ten obyčejný bramborový a k tomu hodně rohlíků. Když bylo stípko nebo nějaká významnější příležitost, byl k svačině občas i vlašák. Byl dražší, protože je v něm nakrájená uzenina nebo nějaký měkký salám, ale faktem je, že mi tenkrát vlašák připadal chutnější. 

Včera jsem si užil mnohem víc ten obyčejný bramborový salát. Chutnal prostě tak, jak má. Zatímco ve vlašáku mě nejvíc ze všeho znervózňovala zvláštní pachuť nejlacinějšího točeňáku na světě. 

Úplně mi to zkazilo náladu. Představoval jsem si, že si dám bramborový na začátek a pak se odměním tím luxusním, lepším salátem, kde je něco navíc. Ten salám, co je nakrájený do dnešního vlašáku, se tedy vůbec nepodobá tomu, co si pamatují moje chuťové pohárky ze studentských let. Anebo že by šlo jen o pouhou nostalgii? Nebo už jsem si zvykl na vyšší kvalitu? Bůh ví, ale každopádně tenhle salám vlašák úplně zkazil – vůbec tam nepatří. 

Tohle byl úplný „tricatel“, prostě jakási umělá hmota plná konzervantů, nechutných aromat, pravděpodobně rozmixovných kůží, separátů, hodně sóji a dalších náhražkových pochutin, které mají vzbuzovat dojem masa, ovšem nedá se to jíst. 

Podělil jsem se o vlašákové dojmy na své facebookové stránce a poslechněte si některé reakce a výkřiky: „Ten měkký točeňák se jmenuje výrobní salám. Asi je lepší sníst psa z Černobylu než tuhle lahůdku“, další: „Jedině camping a čerstvé rohlíčky“, jiný facebookář mi radí: „Jedině pařížák“, nebo „pochoutkáč 4evr!“, hermelínový, „když prasárny tak vynechat brambory a rovnou Paříž!“ A tak dále a tak dále. 

Moje studentské sentimentální vzpomínky na delikatesní vlašáček jsou ty tam. A tak mi nezbývá než na něj zapomenout, nebo začít hledat lahůdkářství, které ještě dokáže udělat ten klasický, oblíbený vlašáček – přesně tak, jak má být. Škudlit na ingrediencích se totiž dlouhodobě nevyplácí. I obyčejný vlašák má svá neměnná pravidla.

autor: Pavel Maurer
Spustit audio