Karel Hvížďala

V úvodu rozhovoru se Lucie Výborná zeptala svého hosta na jeho novou knížku. Jak v ní "restauroval" slova? "Tak to je dlouhodobý projekt, za který může mimo jiné i Český rozhlas, který mě před čtyřmi lety vyzval, abych psal eseje. Mně ten žánr hodně přitahoval, protože já jsem převážně dělal rozhovory s jinými lidmi, a ten esej je takový rozhovor sám se sebou. Nebo je to taková hra - něco na pomezí poezie a prózy. Zvlášť v dnešní době, která je plná informací, tak je možné si s nimi hrát, dávat je do nečekaných souvislostí a klást nečekané otázky. Tam jsem vždycky narazil na nějakou bariéru, kdy jsem si uvědomil, že my používáme některá slova díky historii v jiném kontextu. Takže často ta nedorozumění s Evropou začínají u toho, že my pod stejným slovem myslíme něco úplně jiného," řekl Karel Hvížďala a jako příklad uvedl slova národ nebo kultura. "Kultura je spíš rastr složitosti vnímání něčeho, kdežto u nás je to synonymum pro umění," vysvětlil.

Karel Hvížďala rozděluje média na prestižní, pop-média a bulvární. Máme u nás nějaká prestižní média? "Moc ne, ale na špičce pomyslné pyramidy z tiskových médii asi stojí Hospodářské noviny. Jejich úmysl a způsob chápání se témat jazyka nejspíš odpovídá tomu, čemu se říká ve světě prestižní noviny. Ale je třeba říct, že česká země je malinká a to znamená, že také čtenářů je málo a ten tlak na zisk novin je tak strašně veliký, že drží redakci poddimenzovanou. Protože s devadesáti lidmi není možné dělat slušné noviny," odpověděl Hvížďala. Pro srovnání uvedl, že například Mladá Fronta má přes 200, ale řádné evropské noviny mají kolem 500 a například New York Times má 1500 lidí. Tlak, aby noviny vydělávaly je ale podle novináře celosvětový, velice silný a v těchto dnech enormní. "A ty noviny to silně ničí. Je to dáno tím, že se mění struktura majitelů. Místo starých rodin, kterým většinou noviny patřily, je nyní kupují různé fondy," vysvětlil Hvížďala.

V rozhovoru přišla řeč také na téma tendenčnosti českých novin. Lucie Výborná položila otázku, zda naše noviny nadržují určitým stranám či politickým a ekonomickým uskupením. Karel Hvížďala si myslí, že pokud k tomu dochází, tak naprosto nahodile. "Tady není v novinách vidět nějaké cílení, spíš je tu nenormální snaha o něco, čemu se říká vyvažování. To znamená, že noviny chtějí zveřejnit protinázor, aby se vyhnuly podezření, že někomu fandí. Ale je to stejně umělé, protože díky tomu ty noviny ztrácejí profil. Noviny by měly mít hlavně v komentářích naprosto jasné postoje. Vůči nim se pak může čtenář vymezovat - může souhlasit nebo nesouhlasit. Ale to je tvář těch novin. Proto jsou komentáře považovány za zásadní a prestižní noviny je dost často mají i na první stránce," řekl Karel Hvížďala.

Média mají podle dnešního hosta tři základní úkoly - informovat, kontrolovat mocné a bavit. Ten druhý úkol, tedy kontrolu "mocných", ale v Česku dělají nesoustavně. "Tady není dostatečná vůle ke vzdoru proti mocným. To je jedno z hlavních poškození díky dvěma totalitám, které tady byly tak dlouho. Protože původně to bylo právo šlechty, pak to dostali měšťané a nakonec občané. A ten občan je právě definován schopností vzdoru, která je u nás hluboce poškozená. Často mě to mrzí i v rádiu, když slyším, jak moderátor změní intonaci, když proti němu sedí například prezident a podobně. Prostě neumíme se dívat rovně na ty lidi. Buď na ně někde stranou nadáváme, a když je máme proti sobě, tak stáhneme krovky a nejsme partneři," řekl Karel Hvížďala.

Záznam celého rozhovoru s Karlem Hvížďalou si můžete poslechnout v Rádiu na přání.