Jsme zavaleni knihami o vaření, říká Pavel Maurer
Až příliš velký výběr nejrůznějších potravin a přeplněné regály supermarketů, ale i spousta knih o vaření a pečení. I tak může působit současný gastronomický trh nejen v České republice. Jak se v tom všem vyznat a kulinářsky netápat?
Tak jsem zase jednou byl na slavnostní premiéře nějakých kuchařských knih a celebrit. Díky Bohu, přirozený výběr funguje, lepší se prosadí, ale současně se lidé také moc rádi živí úplným brakem a nesmysly.
Je to jako s literaturou! Červená knihovna prostě frčí! Milujeme stupidní milostné románky se zaručeně dobrým koncem, stejně jako se nám líbí, když kuchař plácá úplné pitomosti a radí nám použít místo špenátu sojovou omáčku. Baví nás, když někdo připravuje nejlacinější řízek na světě z pravého polystyrénu, smějeme se a kupujeme.
Experimentovat se musí! Pavel Maurer ochutnával čínská vína
Muškát moravský, Svatovavřinecké nebo třeba Pálava. Dělení vína podle odrůdy je jedno ze základních. Rozhoduje ale i barva, obsah cukru, stáří nebo zeměpisný původ. Nejvýznamnější evropští producenti vína jsou Italové, Francouzi a Španělé. Celosvětově má ale druhou největší rozlohu vinic Čína.
Jsme skutečně tak tupí, nebo nás prostě švejkovsky okouzlují ironie naší doby? Já byl na vojně v době, kdy se večer konzumovaly topinky namazané indulonou a francovka alias Alpa, kterou moje babička používala výhradně na namožená lýtka, ta se pila jako o závod v rámci extravagantních alkoholických večírků.
Ale co dnes? Mám vykouřit arabskou šíšu s jablkem, s křenem nebo se sušeným šťovíkem? Kde najdeme ty opravdu férové, spolehlivé a pravdivé gastronomické rady? Vždyť náš trh je zavalen knížkami o jídle a pití bez ladu a skladu. Po pravdě nejen náš, všechny trhy. Proto je třeba si najít svého guru, jehož názory jsou nám blízké, věříme mu a to, co on doporučí, nás nikdy nezklame.
Víme o něm, že se nenechal koupit od nějakého nadnárodního giganta, který mu zaplatil takový honorář, aby bez uzardění tvrdil, že tahle minerálka nám zaručeně vyčistí játra a ledviny, že zrovna tahle tatarka neobsahuje žádné konzervanty a že jen a jen na této konkrétní pánvičce nikdy nepřipálíme cibuli. Je to boj, a člověk polapen v informační síti už nevěří prakticky ničemu.
Chuť není vše. Nutričně vyvážená tekutá strava obsahuje škodlivé látky
Výživná tekutá strava v dnešní hektické době nabývá na popularitě. Výrobci se dušují, že je plná všech potřebných vitamínů a minerálů. Z čeho se skládá a jak chutná, pro vás v sobotní glose zjišťoval Pavel Maurer.
A tak tápá, ztrácí jistotu i ve své vlastní identitě. „Věřím jen tomu, co vidím, na co si sáhnu a co sám ochutnám.“ To bylo krédo mého pradědečka z Blatnice, který nikdy necestoval jinak než pěšky, koňmo nebo na kole, nikdy neviděl víc než okres ve kterém žil a nikdy neochutnal žádné jídlo, které by osobně nevypěstoval, nebo neuvařila jeho žena.
Nevěděl, co je telefon, televize, svítil doma petrolejkou, jedinou knihu co znal, byla bible a pak bábina kuchařka. Ta ovšem nebyla psaná, ale vyprávěná z generace na generaci. Já ani nevím, zda bych chtěl žít v časech mého praděda, ale současně váhám, zda ta moje doba je ta pravá. Když přijdu do supermarketu, je toho tolik zbytečného na výběr, že často definitivně ztrácím orientaci. A co vy?
