Jsem teď nevyřáděná. Na semaforu si dávám závody s ostatními auty, směje se Ester Ledecká

25. leden 2023

Ester Ledecká je sportovní světová hvězda, které se podařilo přivést zlaté medaile ze dvou odlišných disciplín: alpského lyžování a snowboardingu. Kvůli zranění, které si v létě přivodila, se nezúčastní lyžařského mistrovství světa. Na světový šampionát ve snowboardu se i přesto připravuje. Jaké rady jí předal její dědeček Jan Klapáč, bývalý hokejový šampion? Cítí se být legendou? A co je pro ni v kariéře vrcholové sportovkyně nejcennější? Poslechněte si celý rozhovor.

Co vám vštípil váš děda Jan Klapáč?

Čtěte také

Určitě to, že si člověk musí vážit všech soupeřů a respektovat je. To je jasná věc. Dal mi toho hodně po stránce vůle. Říkal: „Od malička musíš každý den něco udělat a je jedno, kolik toho uděláš. Ale musíš pro to bojovat každý den.“ Myslím, že to tak není jen ve sportu, ale celkově v životě. Tou radou se řídím vždy, když si něco umanu. Pak se pro to snažím něco dělat každý den.

Jaký sport jste ještě nevyzkoušela?

Těch je. Baví mě zkoušet nové věci. Bohužel, i když to možná tak nevypadá, nejsem moc pohybový talent. Na ty klouzavé věc ještě docela ano, ale jakmile jde o něco jiného, trvá mi to a první pokusy jsou legrační. Třeba když jsem se snažila žonglovat se třemi míčky, učila jsem se to asi tři dny. Všude to lítalo a padalo. Bratr přišel a říká: „Co tady děláš? Tak si to přece rozhodím. Takto: hop, hop, hop.“ A asi za 10 minut už to uměl. Z nás dvou je to on, kdo má pohybový talent.

Ester Ledecká a Vladimír Kroc

Jak jsem pochopil, vy se do gruzínského Bakuriani na světový šampionát ve snowboardingu, který má být ve druhé polovině února, chystáte?

Chystám, ale ve snowboardingu ještě nemám povolení. Když jsem byla u pana doktora, hodně jsem tlačila na to, abych mohla jít na snowboard na nějaký hodně jednoduchý kopeček. Ale on byl bohužel toho názoru, že je to opravdu velké riziko. Kdyby se cokoli stalo, někde se mi kousla hrana nebo bych udělala nějaký dynamický pohyb dozadu, mohl by to být velký problém.

Muselo by se to řešit a táhlo by se to třeba do další sezony. Naštěstí podle něj stačí, abych si na to ještě měsíc dala pozor. Pak se udělá další rentgen. Pokud všechno bude v pořádku, mohla bych vyrazit na kopce. Hlavně se teď snažím být každý den v posilovně a rehabilitovat. Dělám vše, abych byla připravená, až mi doktoři dají zelenou.

Mimochodem váš děda Jan Klapáč přiznává, že když se ve sjezdu řítíte po zledovatělé sjezdovce 130 kilometrů v hodině, má o vás pokaždé obrovský strach. Může si takový pocit připustit samotná závodnice?

Strach ne. Je dobré mít minimálně respekt ke sjezdovce a závodu, protože je to adrenalinový sport. I v případě snowboardu. Sice jsme v daleko menších rychlostech, ale vedle vás jede dost blízko snowboard, který má nabroušené hrany. Může vám to uříznout hlavu, když se mu to zrovna nepovede a skončí ve vaší trati. Jsou to nebezpečné sporty, ale dělám to z vlastní vůle. Hlavně mě to baví. Baví mě jezdit rychle.

Nejcennější pro mě je, že dokážu držet kontakt se světovou špičkou.

Mám radost i z toho, když jedu v autě a šlápnu na to. To se mi teď děje, protože jsem taková dost nevyřáděná. Vždy jedu někam, kde nejsou auta a domy. Doufám, že teď neposlouchají policajti. A prostě na to občas trošičku šlápnu. Nebo když stojím na červené, dávám si závod s tím vedle. Když se se mnou začne něco rychle pohybovat, musím se začít smát. Takže se v autě směju jako blázen a říkám si, že je dobře, že tu se mnou nikdo nesedí. Jinak by mě poslali do blázince.

Čtěte také

Na vašich stránkách se píše: „V roce 2018 uchvátila svět, když vybojovala dvě zlaté medaile na zimních olympijských hrách v Pchjongčchangu ve dvou naprosto odlišných sportech. Tímto výkonem se nesmazatelně zapsala do světové sportovní historie.“ Připadáte si jako legenda?

Asi ne. Mám pocit, že jsem na legendu ještě mladá. Ale na tom, že to byl velký úspěch se shodneme. Jsem za to moc ráda. Pro mě je daleko větší úspěch, že to nebyla jen náhoda, že jsem to pak dokázala potvrdit a vyhrála další světové poháry na lyžích i na snowboardu. Vlastně ve větší konkurenci, než je na olympiádě, protože tam jsou kvóty, které umožňují start jen čtyřem lidem z každé země. Nejcennější mi přijde, že pořád držím kontakt se světovou špičkou ve dvou sportech.

O čem píše Ester Ledecká diplomovou práci? Co bude dělat po konci závodní kariéry? Jaké je poslání Nadačního fondu Jana Klapáče, který založila? A proč svou maminku nevzala do Číny? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Vladimír Kroc , tec

Související