Josef Váňa starší, žokej

Zavzpomínejme nyní s Lucií Výbornou a Josefem Váňou na červen roku 1994. Tehdy totiž slavný žokej zažil zřejmě nejvážnější okamžiky své jezdecké kariéry. V Baden-Badenu došlo k tragickému pádu, při němž jej pošlapali dva koně. Zastavilo se mu srdce, měl utrženou plíci a desítky zlomenin – a o dva měsíce později už dokázal startovat na dostizích.

„Probral jsem se tenkrát po třech dnech,“ vzpomíná Josef Váňa. „A mou první myšlenkou bylo, kolikátého je a zda stihnu kvalifikaci na Velkou pardubickou. Bohužel jsem ji nestihl. Pan doktor mě tenkrát dokonce ani nepustil, abych se na ni mohl podívat. Přesto už jsem byl po dvou měsících opět na dostizích.“

S koněm jako by byl Josef Váňa zkrátka přímo srostlý. Vždyť jak sám upozorňuje, pokud se pár dnů nedostane do sedla, rozbolí ho rázem záda. „Na koni se mi pak záda opět srovnají a mám zase pár dnů klid,“ usmívá se při přiznání, že lepší než jakákoliv rehabilitace je pro něj jízda na koni.

Nečinnost je pro něj zkrátka nepředstavitelná – a jak několikrát neopomíná zdůraznit, v sedle koně je mu nejlépe. Zřejmě i to je součástí tajemství jeho úspěchu. Za příběhem jeho života se ohlíží i dokumentární snímek nazvaný Váňa s podtitulem Největší závod je život sám, který se v kinech objeví už tento čtvrtek.

Jak si tento bezmála šedesátiletý jezdec, chovatel a trenér zvykal na neustálou přítomnost filmařů? Proč je v koňském sedle důležitá odvaha a sebedůvěra? A jak se chystá na letošní Velkou pardubickou? Také na to se jej Lucie Výborná zeptala.

Záznam celého rozhovoru s Josefem Váňou a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.