Josef Nálepa

23. leden 2011

Už od dětství se setkával s malířstvím, učil se u Emanuela Kodeta, ale za mistra se nepovažuje. „Na to mám dost času,“ prozradil s úsměvem sochař Josef Nálepa moderátorovi Václavu Žmolíkovi a posluchačům nedělního Hosta Radiožurnálu. Současně vyvrátil některá klišé, která o sochařství kolují.

„Vyžaduji od svého modelu, aby povídal a jeho obličej byl živý,“ vysvětlil Josef Nálepa s tím, že člověk, který mu stojí modelem, nemusí jen bez pohnutí sedět. Postupem času se tak z mrtvé hlíny vyvine člověk. „Nejprve jde o nějakou cizí masu a pak ho najednou vidíte,“ popsal zrod obličeje ze sochařské hlíny.

K sochařství se Josef Nálepa dostal zcela náhodou. „Tatínek maloval amatérsky krajinky. A tak jsem už od dětství kreslil,“ zavzpomínal. Na grafické střední škole si ho pak všiml učitel a navrhl mu, aby se přeorientoval z kresby na sochařství a plastiku. Nakonec složil přijímací zkoušky na AVU. „Brali tehdy jen 4 lidi. Zkoušky jsem udělal jen díky tomu, že jsem chodil na soukromé hodiny k Emanuelu Kodetovi,“ nastínil.

O perspektivě svého oboru tehdy, na přelomu 50. a 60. let, prý příliš nepřemýšlel. Pravděpodobně nikdy nepředpokládal, že bude mít možnost vytvořit podobiznu Salvadora Dalího. I na tuto práci zavzpomínal v nedělním vysílání. A navíc připomněl, že v současné době pracuje na soše Josefa Masopusta.

Moderátor Václav Žmolík se sochaře Josefa Nálepy ptal na jeho retrospektivní výstavu, která se koná v pražské Malostranské besedě. Proč se rozhodl udělat sochu rychlobruslařce Martině Sáblíkové? A jakou roli hraje v jeho práci sport? Nejen odpovědi na tyto otázky si můžete poslechnout v audio záznamu rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Josefem Nálepou a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.

autor: šše
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.