Jitka Smutná

Pro divadlo by byla ochotna udělat mnohé. Nespat i nejíst. „Alespoň jistou dobu,“ směje se. „Nebyla bych však schopná se úplně prodat. Nikdy bych nehrála v něčem, co bych předem pokládala za ztracené.“

Riskovat pro divadlo však schopná je. Prošla celou řadu štací a párkrát se kvůli divadlu i stěhovala – třeba do Ostravy za režisérem Janem Kačerem. „Za nás to bylo normální,“ vzpomíná herečka. „Mimopražské angažmá jsme nebrali jako nevýhodu. Ostravské angažmá bylo vždy výborné. Ani na okamžik jsem neváhala, protože jsem věděla, že budu žít v divadelním prostoru.“

Když mění angažmá, je pro ni důležité, aby ti, kdo ji najímají, věděli, komu vlastně angažmá dávají. „Tedy aby mě nebrali pouze televizní tvář,“ upozorňuje. „Ale aby mě nějakým způsobem znali z mých zásadních prací z poslední doby.“

Právě ono „z poslední doby“ je podle Jitky Smutné zásadní. Pokud totiž v divadle něco neplatí, pak jsou to vzpomínky na kdysi velkou a slavnou divadelní a hereckou minulost. „Je dobré nežít ze slávy, která byla. Může se vám totiž stát, že nebude, může se vám začít nedařit, stejně jako se vám najednou může začít dařit úžasně,“ soudí.

Proč se Jitka Smutná domnívá, že v současnosti prožívá své šťastné divadelní období? Také na to se Václav Žmolík svého hosta zeptal. A zazněly i dotazy posluchačů. Odpovědi Jitky Smutné si můžete kdykoliv poslechnout v záznamu celého rozhovoru, který najdete v našem audioarchívu.

Záznam celého rozhovoru s Jitkou Smutnou a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.