Jiří Pehe

17. červen 2008

V čem bylo utopické "Pražské jaro" v Československu 1968 a jaké slabiny českého národa odkrylo? Nejen na tyto otázky Lucie Výborné odpověděl v úterním Dopoledním Radiožurnálu politolog Jiří Pehe. Bavili se také o situaci v Evropě v šedesátých letech, o současné politické etice či o nezávislosti českých médií. Ve středu 18. června bude hostem český kajakář Vavřinec Hradilek.

Na letošní rok připadá 40. výročí Pražského jara 1968. V hodnocení těchto událostí se objevuje mnoho různých zjednodušení. "Já osobně si myslím, že to byla jedna z největších událostí v moderních českých dějinách. Sice se celý reformní proces odehrál v rámci komunistického systému, v rámci státu ovládaného jednou politickou stranou. To vede k těm zjednodušením, že se jednalo o souboj mezi dvěma skupinami v komunistické straně. Ale já myslím, že to bylo mnohem víc - byl to výron tvůrčí nebo kreativní energie v tomto národě. Svědčí o tom i to, že největší literární a filmová díla - dodnes nepřekonaná - vznikala v té době. Myslím si, že pokud by nezasáhly sovětské jednotky, tak by komunistický systém v Československu do dvou let skončil," uvedl Jiří Pehe.

Jak moc bylo Pražské jaro utopické? "Bylo utopické na dvou úrovních. Za prvé svými ideály - základní myšlenka byla, že se dá přetransformovat komunismus v systém, který bude mít jakousi lidskou tvář. Za druhé načasováním - Češi zase jednou přišli s něčím příliš brzy. "Pražské jaro" přišlo dřív o jednu generaci - co začalo, dokončil až Gorbačov v Sovětském svazu. Ale na druhou stranu navazuje na lepší tradice české historie - občasné nadšení pro určitý utopický projekt. Nemusí se podařit, ale v národě budí mnoho pozitivní energie," odpověděl Pehe s tím, že "Pražské jaro" ale také odkrylo tradiční slabinu českého národa. "Jistý druh oportunismu. Po zhroucení "Pražského jara" se ukázalo, že mnoho lidí je s tou myšlenkou spojeno velmi povrchně, že v nich převáží konformní instinkty, když si uvědomí, že by bylo nutné za tu myšlenku bojovat," řekl Pehe.

Rozčílí Jiřího Pehe ještě nějaké politické prohlášení? "Občas se rozčílím a musím se krotit, abych hned nenapsal něco, čeho bych třeba později litoval. V posledních dnech mě velmi rozčílily některé české reakce na odmítnutí evropské smlouvy v Irsku - byly zbytečně silácké a jednostranné. Nebo mě nedávno rozčílilo dění v Parlamentu - jedna strana se snažila tu druhou připravit o místo ve výborech, ta druhá zablokovala jednání. Místo, aby Parlament pracoval a dělal to, k čemu jsou politici zvoleni a za co jsou placeni, tak se tam hádají a předvádějí divadlo, řekl politolog, který se podle svých slov nezajímá jen o českou politiku, ale i o světové dění.

Záznam celého rozhovoru s Jiřím Pehe si můžete poslechnout v Rádiu na přání.

autor: kbr
Spustit audio