Jiří Macháček: Pop je víc než rock!

Host (Jiří Macháček): Dobrý den.

Moderátor (Naděžda Hávová): Proč ne rock, rock, rock?

Host (Jiří Macháček): My jsme si říkali, co je víc než rock? Pop. A pak jsme si říkali, co je více než pop? Tak dva popy. A pak jsme si říkali, že nejvíc budou pravděpodobně tři popy, protože pak už by byl jenom plný pytel popů, a to už bychom nezvládli, takže jsme tu desku pojmenovali Pop, pop, pop.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to třetí deska skupiny Mig 21. Budeme si o ní povídat, ale já jsem si našel, že jméno Jiří je řeckého původu z Georgie a znamená prý zemědělec nebo rolník. To se asi v tvém případě rodiče trochu sekli, ne?

Host (Jiří Macháček): Není to pravda, já jsem včera hrabal listí a dokonce jsem v dešti na kolečku odvážel na kompost, takže vlastně mám k půdě velmi blízko.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jiří Macháček je ročník 1966, pochází z Litoměřic, tatínek je penzionovaný lékárník, maminka zdravotní sestra. Jirka vystudoval gymnázium, hereckou konzervatoř, právnickou fakultu Univerzity Karlovy a nedokončil studia na DAMU. Proslavil se jako doktor Vinetou v radiu Limonádový Joe, zejména pak v roli Jakuba ve filmu Samotáři. Hrál mimo jiné ve filmech Mazaný Filip, Návrat idiota nebo Výlet. Byl spoluautorem scénáře filmu Jedna ruka netleská. Za roli Franty v tragikomedii Jana Hřebejka Horem pádem dostal na novoměstském Hrnci smíchu cenu ze nejlepší herecký výkon. Šestým rokem je frontem skupiny Mig 21, je rozvedený, se současnou partnerkou má 2letou Bertu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co si myslíš o tom, že jedna sázková kancelář vypsala v kurzu 2:1 sázky na to, že film Horem pádem získá nominaci na Oskara?

Host (Jiří Macháček): Já doufám, že lidé, kteří si vsadí na to, že Horem pádem získá nominaci na Oskara, vyhrají ty peníze, to jim strašně přeji.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jenomže šance, že nominaci promění, je podle bookmakerů 1:8. Je pro tebe osobně ta šance na podobné ocenění důležitá?

Host (Jiří Macháček): Šance je důležitá vůbec pro život, vůbec pro existenci, vždycky je potřeba šance. Je samozřejmé, že čím déle a déle se díváme do té budoucnosti, tím menší jsou ty šance. Já chápu, že prostě tam je ten kurz trochu ostřejší a rozumím těm kancelářím sázkovým, oni také chtějí vydělávat. Je to pochopitelné.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže na nominaci na Oskara by sis vsadil a na to, jestli film Oskara získá ne?

Host (Jiří Macháček): Já osobně si vsázet pravděpodobně nebudu, ani na to, ani na to, já prostě doufám, že ten film, a to už víme, se dostane do americké distribuce, protože už smlouva byla podepsána, takže věřím, že jo a že ho uvidí americký filmový divák a doufám, že ne jeden. Já doufám, že se mu a ne jemu pouze bude ten film líbit. To si myslím, že je důležité.

Moderátor (Vladimír Kroc): U nás už má film Horem pádem více než 400 tisíc diváků, což je určitě úspěch. Máš pocit, že právě americké publikum, když jsme o tom mluvili, že se ten film dostává do distribuce ve Spojených státech, může film přijmout, že bude rozumět takovému tomu zvláštnímu humoru?

Host (Jiří Macháček): Já nevím. Já tohle opravdu si netroufám tvrdit. Myslím si, že spíš věřím slovům producenta, který když už se rozhodne, že bude tlačit něco na celosvětový trh, že na to má nos. Já si myslím, že ten Ondřej Trojan na tohleto nos má. Když tvrdí, že se to bude líbit lidem po celém světě, tak já mu rád věřím.

Moderátor (Naděžda Hávová): Je pravda, co jsem se kdesi dočetla, že jsi nějaký čas studoval herectví v Dánsku?

Host (Jiří Macháček): Jo, byly to 3 týdny. Tam byl takový kurz, který vedl filmový belgický režisér André Delvaux. Byl to vlastně kurz filmového herectví na škole v takovém malém městečku, které se jmenuje Ebeltoft, ze kterého jsem neviděl prakticky nic, protože jsem byl opravdu jenom v té škole. Po večerech jsem doháněl angličtinu. Shodou okolností to je škola, kde rok studovala také Labina Mitevská.

Moderátor (Vladimír Kroc): Režisér Tomáš Vorel teď dokončuje grotesku Skřítek. Jakou roli tam hraješ?

Host (Jiří Macháček): Já tam hraji takového řezníka, který jezdí na motorce, motorkář prostě poctivý s knírkem a s takovou bradkou a v té kožené soupravě, jak ji vídáme u motorkáře obvykle. Normálně je to řezník. Že by to byla nějaká úplně role, která by ten film určovala, to ne, není to úplně hlavní role, ale je docela pěkná. Teď jsme právě dělali posynchrony.

Moderátor (Vladimír Kroc): To možná překvapí toho, kdo ví, že se jedná o němou grotesku.

Host (Jiří Macháček): To já mohu dokonce tady posluchačům předvést, jak budou vypadat zhruba posynchrony v němé grotesce. Bude takové, třeba si vzpomínám, když takhle beru krůtu na tom páse tam na jatkách, pracuji na jatkách, tak dělám takové zvuky.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kapela Mig 21 složila k filmu nezpívanou muziku. Torba v tomhle případě šla mimo vás nebo jste od textů přilnuli spíše k muzice?

Host (Jiří Macháček): Tak to bylo tak, že Tomáš Vorel, režisér filmu Skřítek, je fanouškem skupiny Mig 21, a to do té míry, že vzal naše staré písničky a nechal z nich sundat můj zpěv a vlastně se teď přemíchávají ty písničky. Z těch podkladů těch písniček Vzniká jakoby filmová hudba. Sám jsem zvědavý, jaký bude konečný tvar, dělá to s Tomášem Polákem, s autorem té hudby. Takže tam vlastně jde takové jakoby převařený písničky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na stránkách na internetu, tedy na stránkách filmu Skřítek, je hudba Migu charakterizována jako infantilní ponurá i mysticky zádumčivá.

Host (Jiří Macháček): Já myslím, že to může tak klidně být. Já myslím, že naše hudba a naše písničky snesou veškeré přívlastky.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nevím, na co si hrát, a tak si hrajeme na populární skupinu. Vysvětlujete za Mig 21 u názvu nového alba. Jak to je?

Host (Jiří Macháček): Já bych věděl, na co si hrát, ale zrovna jsme si prostě hráli na tohleto v tu chvíli, kdy jsme tu desku začali dělat. My jsme ji začali dělat před dvěma lety a tak asi půl roku jsme byli rozhodnuti, že ta deska se bude jmenovat Pop, pop, pop, protože vlastně nám to přijde tak úchylný a tak mile bizardní. Navíc spousta lidí říká: Vždyť vy už jste dávno nějaká komerční, populární kapela. Tak vlastně jsme si říkali: Jo, přiznejme se k tomu, je to tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ten název evokuje starší album irské skupiny U2. Co máte společného kromě toho, že názvy obou kapel vycházejí z pojmenování vojenských letadel?

Host (Jiří Macháček): Já mám třeba U2 hodně rád, ale co máme společného, to si myslím, že opravdu, tak hrajeme hudbu, oni jsou přece jenom takoví jako populárnější než my, tak asi proto, chtěli jsme je dohnat, tak jsme si řekli: Musíme ještě přiložit k tomu jednomu trumfu dva.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vyjíždí kapela Mig 21 s nějakým turné, když vydala minulý týden nové album?

Host (Jiří Macháček): Vyjíždí, ale ne úplně hned. My jsme si řekli, že bychom rádi, když už některý ty písničky z toho hrajeme, že bychom ještě aspoň tři nazkoušeli, abychom jich měli takových 6, 7 a mohli je zařadit do našeho stálého repertoáru a zase z něho trošku něco vyhodit ven, prostě to pak musíme nazkoušet. Takže teď máme takové zkouškové období a na turné pojedeme únor, březen příštího roku.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ono je zvykem, když kapela vyleze s novým albem, že ho také pokřtí. Mig 21 také pokřtí Pop, pop, pop?

Host (Jiří Macháček): My už jsme to pokřtili 27. října, den před státním svátkem, to jsme si řekli, že je takové uctivé datum. První cédéčko nám křtily mámy, druhé nám křtili tátové a to třetí jsme si řekli, že nám musejí pokřtít naše děti. Tak jsme si je tam pozvali, ale zase jsme si řekli, protože někteří z nich by to nevydrželi, ten koncert, tak jsme se rozhodli, že uděláme ten křest takový komorní a hráli jsme jenom na vařečky a na kytary a bylo to v takovém soukromém klubu, jehož jméno nesmím jmenovat, ale v poctivým, hodným, dobrým klubu, v žádným night klubu, měli jsme tam děti, ale nesmím to jméno jmenovat. Tam jsme to pokřtili, takže ten křest je vlastně za námi.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mimochodem patří Berta mezi ty děti, které by to vydržely nebo nevydržely?

Host (Jiří Macháček): Berta byla na koncertu, když jsme hráli teď v létě, tak byla dokonce na koncertě ještě s dětmi Ivana Trojana, a to bylo v Řevnicích, když byl festival Řev, Řevnice, tak tam vykukovaly tři dětský hlavičky nad tím davem a jedna z nich byla mojí dcera a ty druhý dvě hlavičky, to byli kluci Ivana Trojana, takže tam byli ve třech, tak si to užívali.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když to křtily děti, čím jste si připili?

Host (Jiří Macháček): Jedno to dítě už je 16leté, takže umí otvírat láhev šampaňského, takže ho otevřelo, byl to Matěj Polák. Ten vlastně pokřtil to cédéčko, polil i ty děti menší, které ho držely. Nalil nám do sklenic jako členům skupiny, otcům vlastně, a tak jsme si připili vlastně tím šampaňským, ale děti tak normálně pily ten dusík.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co říkáš na recensi tohoto alba, o kterém mluvíme, v Mladé frontě Dnes, kde Vladimír Vlasák píše, že Mig 21, na němž byl nejcennější nadhled, ztrácí výšku.

Host (Jiří Macháček): Hlavně že neztrácíme ten nadhled, si říkám. Já jsem tu kritiku četl a vím, že není úplně pochvalná, ale zase na druhou stranu také vím, že kritici jsou od toho, aby kritizovali, v tom spočívá smysl jejich práce.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já jsem si vypsal jednu větu, která mě zaujala: Hudba mdle klokotá na pozadí slabších melodií, které se snaží křečovitě vyniknout.

Host (Jiří Macháček): Tak to není nic objevného, to co se týče naší kapely, bylo tak vždycky, takže já myslím, že s tím bych si tolik hlavu nelámal. Ale jak říkám, my děláme ty písničky a oni dělají ty kritiky na ty písničky. My už prostě se nemůžeme vyjadřovat k těm kritikám, protože to už potom by mohli dělat oni zase kritiky na naše kritiky jejich kritiky našich písniček.

Moderátor (Naděžda Hávová): V kapele jste od začátku ve stejném složení. Jak se vám to daří, nějak předcházíte ponorkovým nemocem?

Host (Jiří Macháček): Je to většinou způsobeno tím, že vlastně my jsme si rozdělili tak nějak ty procenta ze zisku a já jsem hned na začátku si zval hodně moc a teď, když dochází na nějaký ty hádky a takové věci, tak vždycky upustím nějaký to procento tím správným směrem a tmelím tu kapelu, ale nemůžeme to vydržet do nekonečna samozřejmě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je pravda, že jste s Davidem Ondříčkem dostali nabídku na to, že by film Jedna ruka netleská měl získat podobu muzikálu?

Host (Jiří Macháček): David mi to volal a říkal: Jirko, je tady taková určitá nabídka, která se v jistým smyslu nedá odmítnout. Ale myslím, že to myslel jako vtip. Já myslím, že to je docela bláznivý nápad, ale zase na druhou stranu, trochu o tom uvažovat se dá vždycky, protože jedině bláznivý nápady jsou zajímavý.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dovedeš si představit, že bys chodil každý večer do divadla a zpíval v muzikálu Jedna ruka netleská?

Host (Jiří Macháček): Já si to dovedu představit, záleží na tom, kolik těch večerů by to bylo a kolik bych za to měl a to bych potom asi nesměl dělat už žádný jiný práce, který dělám. A protože je dělám rád, tak samozřejmě bych to hodně zvažoval.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co to je například, jak je na tom teď Jiří Macháček s divadlem?

Host (Jiří Macháček): V tuhle chvíli jsem na tom s divadlem tak, že prostě nemám žádný další divadelní představení, na kterém bych pracoval, a hraji pořád v těch představeních, které hraji už dva roky. Což znamená v dejvickém divadle hostuji v Oblomovovi a ve sklepovských představeních hraji v besídce Starý a v Mlýnech. Dohromady s koncerty mi to prostě zabere tak akorát času, abych ještě se trošku mohl dívat po světě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Groteska Tomáš Vorla Skřítek by mohla mít premiéru někdy začátkem příštího roku. Rýsují se nějaké další filmové nebo jakékoliv příležitosti?

Host (Jiří Macháček): Já doufám, že ty se rýsují, ale já zatím o nich nevím, ale věřím, že se rýsují, protože já bych si nějakou hezkou filmovou roli třeba jednou za rok, možná i dvakrát za rok zahrál hrozně rád.

Moderátor (Vladimír Kroc): Neláká tě to zopakovat to, o co jste se pokusili právě s Davidem Ondříčkem, že jsi byl vlastně spoluautorem scénáře a napsat si zase nějaký scénář?

Host (Jiří Macháček): Tak to mě samozřejmě láká, ale vím, co to je už za strašnou práci, na druhou stranu strašně krásnou, ale vím, že to prostě patří do oblasti takového soustředění, kdy těch věcí, co má člověk rozdělaných okolo, už si nemůže tolik dovolit. A já jich mám furt rozdělaných dost. Mám samozřejmě i nějaký nápady nebo témata, co bych psal za filmový scénář. Věřím třeba, že i s Davidem jsme si říkali, že nezahazujeme tu šanci v budoucnu někdy psát, ale David teď připravuje svůj film, který se bude jmenovat, myslím, Grandhotel. Také má dítě, tak už vlastně děláme takový tatínkovský obědy, jsme s Davidem furt dál kamarádi a věřím, že budeme někdy spolupracovat zase.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže zatím to vypadá z toho, co jsi řekl, že v tom budoucím filmu pro tebe role není.

Host (Jiří Macháček): To nevím, to je otázka na Davida, ale David říká, že až bude natolik spokojen se scénářem, že by mi ho dal přečíst, takže mi ho dá přečíst, to mi zatím stačí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když se vrátíme ještě k tomu filmu Jedna roku netleská, je to asi rok, co měl premiéru. S odstupem času, jak jsi spokojen s tím, že vlastně ses tam zhostil dvou rolí, jednak té filmové a jednak scénáristické?

Host (Jiří Macháček): Já jsem spokojen s tím, že to vidělo přes půl milionu lidí a že ty názory, který na ten film jsem měl nebo že ty lidi, co mi říkali, zase je fakt, že mi lidi říkají jenom kladný postřehy a recenze, ale já to beru jako určitou školu a mám ten film rád jako jedno ze svých dětí. Rozhodně už asi vím, čeho bych se vyvaroval v případě, že bych psal scénář, tak bych v něm asi nechtěl hrát hlavní roli, to vím, to jsem se naučil na tomhle filmu. Ale zároveň prostě mám ten film rád, teď jsem si ho pustil na DVD, které teď vyšlo, a jsem s tím spokojen.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jirko, ty jsi vlastně muž mnoha profesí, scénář sis zkusil, zpíváš v kapele, jsi doktor práv. Co třeba takhle nepošilháváš třeba po filmové režii nebo i divadelní?

Host (Jiří Macháček): Ale to je jak říkám, to bych musel přestat dělat snad úplně všechno a dělat jenom jedno. Pokud bych se odvážil režírovat nějaký film, tak bych musel úplně přestat se vším, s kapelou, s divadly a věnovat se jenom tomu, protože tu práci považuji za hodně náročnou a lidi, kteří ji dělají dobře, tak těch si vážím opravdu hodně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jestli se nebudeš hněvat, že to prozradím, ale ty po loňské zkušenosti se opět chystáš na začátku roku strávit měsíc v Thajsku. Co tě láká zrovna na téhle zemi?

Host (Jiří Macháček): Teplo, moře, vzdálenost, že je to daleko od věcí, který člověk tady nechá za hlavou, a že vlastně spoustu nabídek může odmítnout jenom s tím, že řekne: Pardon, já jsem celý leden mimo republiku. Že se prostě prohřejeme. Já totiž vlastně mám hrozně rád to teplo, že se prohřeji.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to místo, kde se vyloženě flákáš, odpočíváš a nebo třeba i píšeš texty a vymýšlíš další věci?

Host (Jiří Macháček): Já se snažím tam nedělat vůbec nic kromě toho, že si třeba čtu nebo chodím plavat, trošku posiluji a hraji si s dcerou a jsme tam jako rodina a vlastně se stáváme součástí té přírody. Snažím se opravdu dělat toho co nejméně.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kluci, poleťte zpátky z Thajska do Prahy. Máme tady s sebou nejnovější desku kapely Mig 21 Pop, pop, pop. Já vím, že ke skladbě Vlajky vlají už vznikl videoklip. Jak, kde a s kým?

Host (Jiří Macháček): Ten videoklip natočila Kamilka Vondrová a je to vlastně takový videoklip z Pražského povstání 1945, o kterém je i ta písnička. Mig 21 tam hraje takové komando, který přijde osvobodit Prahu, je to vlastně udělané na pozadí těch dokumentárních záběrů. Moji partnerku tam hraje Kristýnka Lukešová právě z filmu Jedna ruka netleská. A takové ty dva esesáky, co mě nakonec zastřelí, co střílejí z toho kulometu, tak ty hraje právě David Ondříček a Honza Hřebejk, takže ten klip určitě stojí za shlédnutí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ten bohužel neukážeme, ale můžeme si zahrát druhou ukázku z desky. Vy jste se dohodli, protože si to přála Naděžda, na písničce Jaromíre. Pár slov o tom?

Host (Jiří Macháček): To je hokejový žalm, který jsme napsali vlastně ve chvíli, kdy jsme prohráli ve čtvrtfinále v Sazka aréně s Američany na mistrovství světa v hokeji.

Moderátor (Vladimír Kroc): Za čas a přítomnost v pořadu Dva na jednoho děkují Jiřímu Macháčkovi Vladimír Kroc a Naděžda Hávová. Pěkný den, na shledanou.

Host (Jiří Macháček): Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na shledanou.