Jiří David

18. červenec 2009

Neonové srdce nad Pražským hradem, fotografie plačících politiků či trnová koruna zdobící Rudolfinum - to jsou pouze některá z děl jednoho z nejznámějších českých výtvarníků Jiřího Davida. Ten v rozhovoru s Václavem Žmolíkem mimo jiné říká: "Publikum si musí zvykat na to, že umění není konzervativní forma komunikace, ale něco, co může vbuzovat jiskření v hlavě." V neděli 19. července bude hostem železniční odborník Antonín Blažek.

Jedni jej zatracují, jiní milují. A to proto, že všem jeho dílům je jedno společné. Provokativnost. Sám Jiří David, docent na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, však tvrdí: "Neprovokuji z principu. Pokud je má práce nějakým způsobem překvapivá a někoho může vyprovokovat k úvaze, jsem rád. Rád provokuji myšlením."

Provokace, která není pouze prvoplánová, podle Jiřího Davida spočívá především ve sdělení, které v sobě umělecké dílo nese. "Právě sdělení může často být nečekané. A tato nečekanost ve své podstatě vypadá jako provokace," dodává výtvarník.

Časopis Reflex jej před několika měsíci označil za nejvlivnějšího výtvarného umělce posledních dvaceti let v České republice. Proč se výsledky této ankety cítí být zavázán, přestože je, jak sám zdůrazňuje, nepřeceňuje? Nejen o tom, ale například i o úloze krásna v současném světě mluvil s Václavem Žmolíkem Jiří David mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou dopolední.

Záznam celého rozhovoru s Jiřím Davidem i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.

autor: als
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.