Jiří Černý

Nejenže byl Jiří Černý hostem Dopoledního Radiožurnálu, ale také spolupracuje se sesterskou stanicí Český rozhlas 2 - Praha, kde uvádí pravidelné pořady. Od poloviny do konce 60. let vysílal také rozhlasový soutěžní pořad Dvanáct na houpačce. "Za ty čtyři a půl roku, co se to vysílalo, nám přišlo bez 30 tisíc milion dopisů," uvedl Jiří Černý a doplnil, že se tehdy snažili, aby se v pořadu ocitli ti, kteří měli na české nebo mezinárodní hudební scéně nějaké slovo. "Sami jsme se snažili takové osobnosti objevovat. Jestli jsem na něco hrdý, tak že jsme pomohli takovým lidem, jako byli Petr Novák, Marián Varga, Pavol Hammel, Pavel Novák, pak sourozenci Ulrichovi a především Karel Kryl," dodal.

Jiří Černý působil v 70. a 80. letech ve svobodných povoláních. Mezi tím byl krátce zaměstnán jako učitel na lidové škole umění a tiskárenský korektor. Co měl napsáno v občanském průkazu? "Myslím, že tam bylo svobodné povolání. Když mě esenbáci kontrolovali, tak na to koukali, ale viděli plešatého strýčka, to není žádný protistátní typ," řekl publicista, který podle vlastního mínění mohl psát především díky nesmírné kolegialitě lidí z oboru.

V 70. letech byl velmi dobře informován o světové hudební scéně a měl obsáhlý archiv hudebních nosičů. Jakými kanály to k Jiřímu Černému proudilo? "Všelijak. Nejdůležitějším spojením byla manželská dvojice Jitka a Jirka Palasovi ve Švédsku. Posílali mi desky, o které jsem si napsal," přiblížil Jiří Černý. Zahraniční hudební časopisy mu zase předplácela řada lidí.

Záznam celého rozhovoru s Jiřím Černým si můžete poslechnout v Rádiu na přání.