Jednal rychle, proto kamarád a jeho syn přežili

Už víte, jak budete letos trávit Silvestra? Čtyřiatřicetiletý Michal Prokýšek z Plané na severu Plzeňska určitě ví, že to nebude na chatě svého kamaráda u obce Nadryby. Loni 29. prosince tu s kamarádem, jeho synem a se svojí přítelkyní trávili poslední hodiny roku 2007. Jenže požár propan-butanové bomby všem silvestrovské plány zhatil. Muž nominovaný na Cenu Michala Velíška - Michal Prokýšek - z hořící chaty zachránil svého kamaráda a jeho devítiletého syna.

"Byli jsme za kamarádem na chatě, měli jsme tam přespat. Domlouvali jsme Silvestra. Když jsme byli ráno venčit s přítelkyní psa, šli jsme kolem chaty a oknem jsme viděli, že tam hoří. Bylo to k ránu, něco kolem páté hodiny. Hořelo to ve dveřích místnosti, takže nemohli ven, nemohli kolem toho projít a já jsem nemohl dovnitř, takže nezbývalo nic jiného, než to vzít rukama a zahodit," vzpomíná na tehdejší události Michal Prokýšek.

Vzal propan-butanovou láhev, která hořela z kohoutu. "Nebylo to vidět, protože to byla jedna velká ohnivá koule, takže první, co jsem nahmatal, za to jsem to popadl a prohodil do chodbičky ven," upřesnil Michal Prokýšek a doplnil, že v tu chvíli ani nevnímal, jak to pálilo. "Jediné, co jsem pochopil, že tělo se dokáže tak bránit, že ruka sama povolil. Ale intenzivní bolest tam nebyla, to jsem vůbec nevnímal."

Poté, co hořící láhev vyhodil do chodbičky, se ji snažil ještě nohou posunout dále od ohroženého pokoje. "Pak jsem na ně zařval, aby vyskočili oknem ven, protože jediná ústupová cesta byla okno, které tam, zaplaťpánbůh, bylo," pokračuje Michal Prokýšek v popisu tehdejších událostí. Nevnímal ale, jestli kamarád se synem jeho pokyny poslechli, protože sám už byl oslepený, nemohl kvůli obrovskému žáru dýchat. "Měl jsem toho už taky dost. Naštěstí přítelkyně, která zůstala venku, rozbila ve vedlejší místnosti, poslední místnosti, kde nehořelo, okno a řvala na mě, abych vylezl. Vlastně po dechu jsem šel za čerstvým vzduchem a jejím hlasem a vyskočil jsem ven," přiblížil dramatické události Michal Prokýšek.

V tu dobu si již myslel, že jeho kamarád se synem jsou venku. Když chtěli místo opustit z obav, že propan-butanová láhev vybuchne, Michalova přítelkyně Lucie oznámila, že ti, které šel z plamenů vysvobodit, před chatou nejsou. Vydali se opět k oknu, kde byli otec se synem uvězněni. "Byla tam zavřená okenice. Tu jsme vytrhli a viděli jsme, že kamarád drží kluka před sebou proti oknu. Takže jsme okno rozbili, Lucka popadla kluka, já kamaráda, ven s nimi," vzpomíná Michal Prokýšek.

Ten se svojí přítelkyní a svým kamarádem ještě navíc uhasili oheň. Do té doby Michal Prokýšek vůbec nevěděl, jak vážné jsou popáleniny na jeho těle. "V ten moment jsem vůbec nevěděl, jak vypadám, ani jsem nechtěl do sanitky. Myslel jsem si, že mi nic není. Ale dopadlo to tak, že jsme všichni skončili v nemocnici. Pravda, asi tři nebo čtyři dny jsem byl na JIP, ale kluci dopadli trošku lépe, byli jenom na standardním oddělení. Ale popáleniny jsme měli všichni," svěřil se Michal Prokýšek, který měl popálený obličej, značně pak pravou ruku a nepatrně i levou ruku, kterou se pokoušel zavřít plynovou bombu.

Podle původních předpokladů měl v nemocnici strávit dva až tři měsíce, ale za 20 dní byl propuštěn domů. "Kamarádi mi říkají, že to ošklivé ze mě ohořelo a zůstalo jenom to dobré, takže asi je to fajn," dodal Michal Prokýšek.

Michal je dobrodruh

Michal Pokrýšek během svého činu utrpěl těžké popáleniny na rukou a v obličeji. I když udělal něco, co by asi ne každý zvládl, o svém činu nerad hovoří. Podle jeho rodičů Miloslavy a Karla Prokýškových je takový od mládí. Jaký je vlastně Michal Prokýšek člověk? "Synek je dobrodruh," uvedla jeho matka a otec dodal, že má v sobě vlastnost pomáhat lidem: "Jeho dobrodružství jde někdy i jiným směrem. Letos byli na vodě, jeli kánoí. Jeden z nich neuměl plavat, spadl do vody. Kdo, myslíte, ho vytahoval z vody? Připadá mi jako labrador. Ten skáče pro tonoucí a zachraňuje." Nyní zachránil dva lidi z hořícího domu.

Jeho rodiče se o této události dozvěděli až od přítelkyně Lucie. "Přijela v noci, protože ho odvezla sanitka do Prahy, do Vinohrad. Přijela k nám říct, co se stalo," přiblížila Michalova maminka. "Jelikož ho znám, že dělá takové divoké kousky, tak jsem ji (zprávu) vzal naprosto klidně. Nepřál jsem to v žádném případě, protože první zprávy byly dost zdrcující, popáleniny a všechno. Nevzali jsem to příznivě, ale znajíc ho, tak jsem věděl, že se dostane ze všeho. To je člověk, který snad ani nemůže umřít," doplnil pan Prokýšek.

"Má trochu povahu po svém dědečkovi. Dědeček, můj otec, byl také takový dobrodruh, který rád pomáhal lidem. Sám nakonec dopadl hodně špatně. Řekla bych, že Michal je povahově hodně po něm, hodně moc," upřesnila paní Prokýšková. Doplnila přitom, že Michal nepatří mezi lidi, kteří se svými činy chlubí. "Vůbec nechtěl, abychom to někde prezentovali."

Nakonec svého syna na Cenu Michala Velíška přihlásil pan Prokýšek. "Nevěděl o tom. Původně jsem se domníval, že přihlášení by mělo vzejít z obce, z Nadryb. Tak jsem kontaktoval starostu, kterého znám. Ale dopadlo to tak, že pan starosta a celá rada se k tomu postavili zvláštním způsobem, něco jako v Kocourkově. Řekli mi, že tam nechal devítiletého chlapce a šel na pivo. Kdyby to neudělal, tak by se to nestalo. Tenkrát jsem jim řekl, že můj syn není otcem toho chlapce, ani není jeho příbuzný, ani neměl sjednané, že ho bude hlídat, tak co mi tu melete takové blbosti? Nicméně radní, kteří s ním na tom pivě seděli, se tvářili velmi důležitě a takhle se zachovali. Tak jsem jim řekl, aby na to zapomněli, že to podám sám," řekl pan Prokýšek.

I přes tuto událost se pan Prokýšek o svého syna nebojí více. "Použiji jeho výraz - to už je takový druh člověka," dodal otec.

Každý má v obě nějakou statečnost

Dnešní pořad Pod kůži je o hrdinech mezi námi. Je součásti projektu Nadace Adra, která se podílí na udílení Cen Michala Velíška. Tedy ocenění pro lidi, kteří svůj život nasadí za záchranu života jiného. Nominaci na tuto cenu získává člověk, který není profesionálním záchranáře, hasičem, lékařem, policistou a podobně. Tím ale nechceme tvrdit, že tito profesionálové hrdiny nejsou, když den co den životy jiných chrání. Příkladem může být policista Marek Novotný. Před třemi lety získal ocenění Policista roku. A to hlavně za to, že během dvou měsíců zachránil život třem lidem. V jednom případě, když hořelo v bytě starého muže a ještě před příjezdem hasičů vběhl do bytu a dusícího se důchodce zachránil.

Policista Marek Novotný považuje Cenu Michala Velíška za výbornou prezentaci činů lidí, kteří pomohli ostatním. "Oni nebudou chodit a vykládat, co udělali, že to udělali z úplně jiných pohnutek. Na ceně mě potěšilo nejvíc to, že lidé, kteří to zorganizovali a kteří hlasovali, souhlasí s mým názorem a mým hodnotovým systémem," uvedl policista.

On sám získal ocenění Policista roku v roce 2005 za to, že během dvou měsíců zachránil život třem lidem. A v jednom případě, podobně jako Michal Prokýšek, vytáhl člověka z hořícího bytu. "V tom okamžiku jdou myšlenky stranou. O to horší je to potom. Musím přiznat, že to, co si neprožiji v tu chvíli, tak si prožiji docela podrobně s odstupem času, kdy si uvědomím, co všechno mohlo být," svěřil se se svými pocity Marek Novotný.

O osudech některých lidí, které Marek Novotný zachránil, se toho posléze už příliš nedozvěděl. O jiných ví. "Třeba i jejich příbuzní mají ke mně jiný přístup a práce se pak dělá jinak, když se pohybujete mezi lidmi, kteří jsou vám vděční," řekl. A jak jsme stateční jako občané? "Každý má v sobě nějakou tu statečnost, ale faktem je, že bych v tom ještě přidal," dodal Policista roku 2005.

V domech jednoho panelového sídliště se objevili nechtění nájemníci. Zasáhli deratizéři, ale něco se pokazilo. V tu chvíli se ocitlo zdraví obyvatel v ohrožení. Co se stalo? Nalaďte si v pátek 7. listopadu po 11. hodině Radiožurnál.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.