Je Ladislav Smoljak "Čechoslovák"?

Host (Ladislav Smoljak): Ta otázka je složitější. Já myslím, že i Masaryk nechtěl zpočátku rozbít Rakousko-Uhersko. A ještě když odjížděl do emigrace, jestli se nemýlím, ale každopádně v té době měl pocit, že to Rakousko by se mělo zachovat. Protože samozřejmě cítil, že ten velký státní útvar, takový předobraz Evropské unie, že by bylo dobré zachovat, protože ty malý státečky, ponechaný těm velkým, Francie, Německo, Rusko, který jako byly obleženy těmito obry, byly prostě v choulostivé politické situaci. Ale ta první světová válka, do které se to Rakousko tak nešťastně zapletlo, se vším tak zamíchala, tak se to tak nějak nešťastně vyvrbilo, že nebylo jiného zbytí než to Rakousko rozpustit. Ty dějiny nešly tenkrát nějak napravit. Ale já si myslím, že právě v kontextu s dnešní dobou si musíme uvědomit, že ta Evropská unie je vlastně jakýsi druhý pokus udělat z Evropy velký celek, kde budu ty malý státy integrovaný.

Moderátor (Jan Pokorný): Co když dopadne jako předchozí pokus?

Host (Ladislav Smoljak): To myslím, že nevypadá na to.

Moderátor (Jan Pokorný): Tak tenkrát někdy v roce 1800 a něco také si možná říkali, že to tak nevypadá.

Host (Ladislav Smoljak): To já vím, ale v tom roce 1814 už to bylo jako celkem na dohled.

Moderátor (Jan Pokorný): Vy jste většinu života prožil v Československu. Byl jste Čechoslovákem?

Host (Ladislav Smoljak): Já jsem byl Čechoslovákem stoprocentním a naprosto přesvědčeným.

Moderátor (Jan Pokorný): Co to je Čechoslovák?

Host (Ladislav Smoljak): Čechoslovák je člověk, který pokládá Čechy a Slováky za jeden národ. Já si myslím, že my vlastně v podstatě jeden národ jsme a že se jenom podařilo počínaje Štúrem a pak postupně dalšími mysliteli ne první třídy, ale spíš druhé třídy, k nimž patří i ten Štúr, že se jako podařilo neustále ty národy od sebe vzdalovat, že v tu dobu, když Štúr vymyslel slovenštinu, tak ta čeština a slovenština byly velice blízké. Já vím, že teď mi začnou nadávat Slováci, ale prostě mohlo to být nářečí stejně jako valaština, chodština.

Moderátor (Jan Pokorný): Vy myslíte, že by mohla existovat něco jako českoslovenština?

Host (Ladislav Smoljak): Ano. Představte si, ten Štúr, to byla někde polovina 19. století, kdyby se prostě 150 let žilo se tak, že se ty jazyky budou sbližovat, tak by prostě to nikomu nepřipadlo divné. Nezapomeňte, že veškerá inteligence slovenská, tak ta psala česky, spisovnou češtinou. Čili kdyby tenhle trend se jako udržel, tak jsme prostě byli Československo do dneška.

Moderátor (Jan Pokorný): Říkal jste, že jste byl Čechoslovák. Byl jste také Čechoslovakista v tom ideologickém slova smyslu?

Host (Ladislav Smoljak): Já bych čechoslovakismus chápal právě tom Masarykovským pojetí. To znamená, že jsou to 2 národní větve jednoho národa, ale že tím pádem jako Češi a Slováci tvoří takový ten státoprávní národ, čímž jsme trošičku jako odsunuli ty Němce, kterých bylo strašně moc a hrozilo, že prostě nám to tady nosně zkomplikují tu politiku.

Moderátor (Jan Pokorný): Myslíte si, že bylo to českoslovenství v těch lidech, v nichž bylo, nějak dostatečně ukotvena a že to hodně bolelo po prvním lednu 1993? Bylo to těžké stát se z Čechoslováka Čechem?

Host (Ladislav Smoljak): Já jsem se přes to přenesl lehce, protože jsem si řek: Když zvolili poprvé Slováci Mečiara, který prostě chtěl více méně právě bazírovat na té slovenskosti, on chtěl zůstat v tom státě, ale představoval si to tak, že bude třeba sám tisknout peníze a my to zaplatíme, což tedy Klaus správně řekl, že to nejde. Já jsem tuhle politiku přijal a dokonce jsem tak nějak v žertu řekl: Ať žije Mečiar, zakladatel Českého státu. Protože ta tendence, kterou ten Mečiar tehdy jako představoval, on ji tedy přejal od těch národních nacionálních politiků horších, než byl ještě on, tak ta tendence prostě byla k rozdělení státu a nakonec my jsme se s tím museli smířit. Je pravda, že to bylo s jistou bolestí, ale já dneska to vidím jako, že nám zase historie za nás všechny hezky vyřešila, protože my jsme vlastně jako 2 národy velice blízký a máme se do dnes rádi. V průzkumech jsou Slováci nejoblíbenějšími u české populace a naopak. Čili je to takový historický paradox, že se rozešly 2 národy, který se mají rádi, což nemá v historii obdoby. Vždycky se rozcházejí národy, který se na smrt nenávidí. Tím pádem tento paradox najednou historie smetla ze stolu, protože tím, že jsme se sešly v Evropské unii, tak jsme se vlastně zase sešly. Tím, že oni si prošily, co to je samostatný stát demokratický, protože oni si ho jednou prožily za Německa jakožto fašistický stát, tak tím vlastně trošičku si snad shodily ten neustálý mindrák, který Slováci asi vůči Čechům cítili.

Moderátor (Jan Pokorný): Poslyšte, a jak tedy pevný to byl svazek, to Československo, když vlastně v historii ani podruhé neobstál? V roce 1939 jednou, v roce 1993 podruhé.

Host (Ladislav Smoljak): Nebyl pevný a já mám na to takovou teorii, že prostě člověk má trošičku sklon k tomu hledat nějakou hordu, nějaký kmen, který jako uvnitř národa. Vždyť si to vezměte jako fanoušci Baníku nebo Sparty, ti by klidně mohli stvořit takovou nějakou nacionální bojůvku, která by chtěla vlastní vládu, a všechno ostatní by nenáviděla poslala do plynu, jo? Takže jako tahle ta tendence bohužel v člověku jako zlá stránka jeho bytosti je. A tudíž, když prostě těm Slovákům neustále taková ta druhořadá inteligence, který je ale hodně, takových těch všech novinářů, lokálních politiků a i takových těch Štúrů, kteří psali špatný básně a museli si na to vymyslet vlastní jazyk, aby to vůbec někdo pak četl, jo. Tak takových je většina a ti dokáží v těch lidech jako vyprovokovat takovou tu: Pozor, my jsme něco jiného, Slovák, to je něco jiného než Čech.

Moderátor (Jan Pokorný): Slyšel jsem jednou ve Slovenské národní radě, tuším v roce 1992, že Slováci se od Čechů liší nejenom historicky a kulturně, ale také tvarem lebky. Tam říkal jeden jejich poslanec.

Host (Ladislav Smoljak): To je docela zajímavý.

Moderátor (Jan Pokorný): Já jsem to na vlastní ženě, která je Slovenka, nějak nepoznal. Víte, s jakou otázkou si nevím rady? Jestli 1. ledna 1993 vznikla Česká republika nebo zaniklo Československo? Co je vám bližší?

Host (Ladislav Smoljak): Mě v tu chvíli, protože jsem člověk, který je obrácený do budoucnosti, tak mě v tu chvíli potěšilo, že máme konečně Český stát, že tedy co si vyděláme, budeme mít, nebudeme to nikam přesouvat a uvidíme, jak si povedeme. Takže já, obrácen do budoucnosti, jsem stál na půdě České republiky.

Moderátor (Jan Pokorný): Jak rozumíte pojmu státnost?

Host (Ladislav Smoljak): Já teď čtu Ortegu y Gasseta, který jako píše o tom, že vlastně jako národ si vytvoří instituci, která mu umožňuje, aby žil ve světě. To znamená, má najednou právní systém, má školství, má hranice, má obranu. Takže to je prostě společenství, které žije nějak společnými zvyky, společným názorem. Víte, kdybyste to položil nějak tak, aby tam byla nějaká jako kontroverze s názorem jiným, tak bych snad to dovedl říct, ale nejsem profesor Vojtěch Cepl, abych vám řekl, co je státnost.

Moderátor (Jan Pokorný): Tak mi řekněte, jestli jste vlastenec.

Host (Ladislav Smoljak): Vlastenec jsem takový jako rozumný. Nemám to vlastenectví, které se blíží těm Sparťanům a tak. Oni mají vlastenectví klubový. To znamená, já jsem kritický k svému vlastnímu národu, tedy i k sobě. Vím, co máme za záporné stránky, ale to vlastenství u mě se projevuje, že bych byl rád, kdybychom měli pořád lepší a lepší ty stránky.

Moderátor (Jan Pokorný): Která stránka podle vás zejména je potřeba ještě vylepšit?

Host (Ladislav Smoljak): Já si myslím, že toho je hodně, a možná tak vezmu to první, co mě teď napadá, je to jisté vzdělání a s tím spojený jistý rozhled a jistá politická zodpovědnost. Většina národa je nevzdělaná a hloupá a čte jenom bulvár a říká, že se o politiku nezajímá, ale přitom neustále kdekoliv řve, jak je to tady špatný, ale když mohou něco udělat, aby to tak špatný nebylo, tj. aspoň minimálně dojít k volbám, tak prostě jedou na chalupy.

Moderátor (Jan Pokorný): Je to pro politiky svého druhu snadné sousto.

Host (Ladislav Smoljak): Ano, bohužel, také se ukazuje, protože já si myslím, že ten náš současný politický život je velice špatný a neplnohodnotný.

Moderátor (Jan Pokorný): Jezdíte pořád na chalupu?

Host (Ladislav Smoljak): Jezdím na chalupu, ale teď jsem chtěl právě říct, jsem takový vlastenec, že když jsou volby a zasáhne mi to do toho, že už jsem mohl být předtím na chalupě, tak raději ten den počkám a jsem tady v Praze.

Moderátor (Jan Pokorný): Lidem vašeho typu občas vzkazují politici: Tak do té politiky vstupte, založte si vlastní stranu, když se vám to nelíbí. Co jenom podepisujete petice, nadáváte na to či ono, kritizujete támhleto a tohle.

Host (Ladislav Smoljak): Tak dobře, mohou to říkat, to je jejich názor, ale já myslím, že všichni, kdo chceme mít zodpovědnost za tento stát, nemusíme kvůli tomu zakládat strany a vstupovat do politiky. To znamená stát se třeba hejtmanem nebo primátorem nebo poslancem nebo senátorem. Já si myslím, to chtějí vyřadit všechny občany, který nezastávají tyhle funkce nebo nejsou členy politické strany, tak je chtějí vyřadit ze zodpovědnosti za tenhle stát?

Moderátor (Jan Pokorný): 28. října po hlavním městě Praze jezdí vozy městské hromadné dopravy a mají vlajky České republiky, jinde jich asi moc nevidíte. Trápí vás to?

Host (Ladislav Smoljak): Já se tím přímo netrápím, ale je pravda, že já sám vytáhnu vlajky a vyvěsím je z okna, kde jsou vidět, protože tam proudí hodně lidí a turistů. Mrzí mě, že je to takové sólo tam v té ulici.

Moderátor (Jan Pokorný): Nekoukají na vás jako na podivína?

Host (Ladislav Smoljak): Ne, možná si toho ani nevšimnou. Museli by se podívat do druhého patra a to chce hodně zaklonit hlavu.

Moderátor (Jan Pokorný): Hostem dnešního rozhovoru byl herec a režisér Ladislav Smoljak. Děkuji za odpovědi a úvahy. Na shledanou.

Host (Ladislav Smoljak): Na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Tak schválně, jestli i při státním svátku, dni volna, bude jeden telefonát stíhat druhý. Dobrý den, máte slovo.

Názor posluchače: Dobrý den, Přibyl. Já bych měl takový názor, co říkal pan Smoljak na začátku. Musím říct, že jsem dost intenzivně prožíval rozdělení Československa a teď musím říct, že jsem rád, že se to nakonec uskutečnilo s odstupem času, ale myslím si, že Slováci jsou opravdu jiný národ, i když dost blízký. Myslím si, že by se to dalo srovnat, řekněme, kdyby Hus neudělal reformu českého jazyka v 15. století, tak bychom možná splynuli s Poláky jazykově? Tak to jsem docela nepochopil. Myslím si, že to byl takový docela zvláštní názor od pana Smoljaka, jinak nevím, jak vy si, pane Pokorný, všímáte manželky, jestli máte dojem, že je v trošku jiné mentality. Já myslím, že jsme každý jiný, a tenhle stav mi maximálně vyhovuje.

Moderátor (Jan Pokorný): Tam šlo o to, že skutečně jeden jediný z těch poslanců v roce 1992 na Slovensku říkal, že Slováci mají na rozdíl od Čechů jiný tvar lebky. To jsem dával k dobru spíše takový úsměvný a už 12 let starý postřeh. Děkuji za telefonát, na slyšenou. Dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, tady je Lubor Možný z Prahy. Já jsem chtěl říct k tomu problému vztahu Čechů a Slováků. On byl dosti zatížen dobou totalitní a dobou poválečnou. Já sám jsem byl v prezenční službě v roce 1950 v Prešově a tam kdokoliv přišel do restaurace a promluvil česky, tak nedostal, nebyl obsloužen vůbec. To nebyla averze vůči Čechům, to bylo něco jiného. Totiž teprve v tomhle roce, po válce už poměrně dlouho, se tam zaváděli lístky na potraviny. Tam byla taková předtím situace, že nebylo potřeba regulovat nějak, takže oni měli výhrady v tomto smyslu.

Redaktor (Jan Pokorný): děkujeme za telefonát a prosím další názor. Dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, moje jméno je Pavel Kacvinský. Já jsem ze Slovenska a pracuji už skoro 5 roků v Praze. Pana Smoljaka si neuvěřitelně vážím, protože ho uznávám jako vynikajícího umělce, ale to, co říkal, mě velmi zaskočilo. Chci říct, co to je. Když označí někdo Ludovíta Štúra jako někoho druhořadého, tak to je v podstatě velmi špatné, protože Slováci si Ludovíta Štúra velmi váží, protože pozdvihl Slovensko v čase, když Slováci byli totálně utlačováni Maďary. Velmi mě to vyvedlo z míry. Druhá věc, která mě zaskočila, když pan Smoljak, nevím s jakým právem, se považuje někoho víc a vyhlásil, že je většina lidí méně inteligentní. Já tomu v podstatě nerozumím. Já jsem ještě nikdy se nerozhodl zavolat do radia, ale skutečně mě to zaskočilo. Já se cítím dnes víc Čechoslovákem, než to bylo předtím. Mně je více než 50 let, takže jsem většinu času žil v Československu. Dnes jsem víc Čechoslovák, než to bylo předtím, ale já bych byl rád, aby pan Smoljak toto nějakým způsobem vysvětlil.

Redaktor (Jan Pokorný): Tam k té druhé části. On neříkal, že většina lidí je neinteligentních, ale že většině lidí chybí vzdělání v tom širším slova smyslu. Tam skutečně řeč nebyla o tom jednom jediném, o inteligenci. Velice si vážím toho, že jste zavolal a děkuji za váš názor. Na slyšenou.

Názor posluchače: Na shledanou.

Redaktor (Jan Pokorný): Prosím předposlední telefonický ohlas.

Názor posluchače: Tady je posluchačka z Brna. Já si myslím, že pan prezident Masaryk se musí v hrobě obracet, když slyší ten zvrácený názor tak zvaného umělce Smoljaka, který říká, že pan prezident Masaryk si tak nějak přál, abychom byli nadále pod Habsburky, to je hrůza, co si ti umělci dovolují. Děkuji.

Redaktor (Jan Pokorný): Hezký den. Prosím závěrečný telefonický ohlas.

Názor posluchače: Marek, dobrý den. Já nepamatuji první republiku, asi bych měl mlčet, ale jak jsem tak nějak slyšel od rodičů, tak mám dojem, že taková ta averze vůči Čechům pramenila z jediného faktu. Tam za první republiky na Slovensko byli posíláni většinou lidi z trestu. Většinou to byli lidi, kteří tady provedli nějaký průšvih, a byli posláni tam a tam zastávali funkce jako je třeba okresní hejtman a okresní velitel četnictva a podobně. Vzhledem ke svým charakterovým defektům mám dojem, že se podle toho chovali a že tak nějak to pramení z tohoto. Jinak tedy nemám vůči Slovákům naprosto nic. To je všechno, na shledanou.

Redaktor (Jan Pokorný): Děkuji i za tento telefonát. Poslouchali jste další vydání pořadu O kom se mluví. Dnes se mluvilo o Československu s hercem a režisérem Ladislavem Smoljakem.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.