Jaroslav Šedivý

Jaroslav Šedivý pracoval od února 1970 v Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii, v 70. a 80. letech potom v podniku Úklid jako myč oken. Od prosince 1989 byl poradce ministra zahraničních věcí Jiřího Dienstbiera a také několikanásobným velvyslancem, mimo jiné ve Francii, v Belgii nebo při NATO. Diplomacie je podle Henryho Kissingera umění dělat kompromisy, musel Jaroslav Šedivý během své kariéry udělat nějaký ústupek, kterého později litoval? "V diplomacii jsem samozřejmě ústupky musel dělat, ale to byly ústupky denního života. Velký ústupek nebo principiální ústupek jsem naštěstí udělat nemusel," uvedl Jaroslav Šedivý.

Proč se vlastně po listopadu 1989 nevrátil ke své práci historika, ale začal se angažovat v diplomacii? "Byl to souběh určitých událostí. Zahraniční politikou jsem se zabýval jako historik. Dělal jsem československou zahraniční politiku 20. let, tím pádem jsem začal studovat archiv ministerstva zahraničí. A když jsem studoval ten archiv, tak jsem vnikl do řemesla diplomacie, takže jsem byl přes historii pro diplomacii připravený," řekl Jaroslav Šedivý.

Když mu tehdejší ministr zahraničí Jiří Dienstbier položil po příchodu do úřadu v prosinci 1989 otázku, čím by měli začít, Jaroslav Šedivý odpověděl: "Chceme-li dělat nezávislou českou zahraniční politiku, pak se musíme zbavit okupačního vojska, které tady je." Na to mu Jiří Dienstbier velice suše odpověděl: "Tak se do toho pusť." To byl první úkol, kterým se Jiří Šedivý po nástupu do diplomatických služeb zabýval.

Záznam celého rozhovoru s Jaroslavem Šeidivým si můžete poslechnout v Rádiu na přání.