Pro obyvatelé japonské metropole je naprosto samozřejmé strávit volnou neděli v muzeu. Několikrát do roka si zajdou i do National Art Center, aby se nechali překvapit novou expozicí. Tahle zajímavá budova plní současně i funkci galerie, kavárny, parku nebo knihovny.
To si tak stojíte před velkoplošnou obrazovkou, která má deset metrů na výšku, a z ní se k vám blíží podivná obluda. Něco mezi godzilou a Kmokem, vlkem z temnoty z legendární pohádky Nekonečný příběh.
Kdybyste zrovna teď byli v Tokiu a dostali chuť na kávu, mohli byste si zajít do Divné kavárny. Tak se jmenuje podnik, který tam dnes otvírají pro veřejnost. Mají tam hodně, ale opravdu hodně zvláštního baristu – robota. Je první svého druhu v Japonsku.
Užuž se zdá, že si pro vás sáhne z obrazovky, ale naštěstí držíte v ruce krabičku velikosti mobilního telefonu. Ddíky ní vás obluda nejenže neschramstne, ale za chvíli si před vámi lehá poníženě na záda, panáčkuje a nakonec odejde, odkud přišla – do virtuální jeskyně. Pomocí ovladače si s ní hrajete jako kočka …s godzilou.
„Chceme lidem ukázat, jak se pracuje při natáčení filmů, kde řádí podobná monstra,“ vysvětluje mi japonská průvodkyně. „Dětem tahle atrakce pomáhá překonat strach. Když zvíře vylézá z jeskyně, některé z nich brečí strachy. Když ho pak zaženou zpátky, často se smějí na celý sál.“
Výlet do dětské fantazie
Nečekejte žádnou strnulou, nudnou expozici. Japonci naznačují, čím chtějí nadchnout svět už za dva roky na letní olympiádě tady v Tokiu – technikou, která člověka poslouchá na slovo a vrací ho do časů dětství a pohádek.
A tak tu můžete bloudit světelným lesem jménem Foresta Lumina, vlasy vám při tom budou čechrat pohádkoví draci nebo najednou zjistíte, že se vás za ruku chytl trpaslík, který se v tom lese bojí víc než vy. Vlastně žádný trpaslík – ve skutečnosti je to hologram.
„Ano, je to bláznivé, ale krásně. Cokoli si vysníte, tak se tady zhmotní. Zase je vám deset dvanáct let, bojíte se tmy a věříte, že všude kolem je spousta tajemství. To je přeci krásně strávená neděle,“ rozplývá se Jeremy, turista z Nového Zélandu.
Japonci mají volného času zoufale málo, a tak si ho dokáží užít třeba právě v muzeu. V Tokiu proto najdete muzea těch nejroztodivnějších věcí – Muzeum kočičky Kitty nebo třeba Muzeum tabáku. A v Jokohamě mají dokonce muzeum misky s nudlemi.
Chytrý jako rádio
V japonské společnosti, která klade mimořádný důraz na vzdělání a kariéru, ale nepřekvapí, že i dětské exponáty mají vzdělávat. Třeba na první pohled obyčejný mluvící plyšový medvěd.
Digitální zelenina je název nové instalace v části japonské metropole.
„Dnes je neděle, nejdeš do školy. Venku je jasno, dvacet pět stupňů a kolem poledne přijde bouřka. Myslím, že bys měl proto hned po snídani vyrazit ven,“ hrne medvěd hned po ránu na svého malého pána svoji dávku informací.
Proces výuky tady v Japonsku začíná vlastně už ve chvíli, kdy dítě ráno otevře oči. Medvěd je ve skutečnosti počítač, který předpovídá počasí, připomene počet domácích úkolů, posunutý fotbalový trénink nebo to, že sestra má dnes narozeniny a je třeba obstarat vhodný dárek.
Těžko říct, jak dlouho se to dá s takovým přechytralým medvědem vydržet. Mimochodem ani děti asi moc o tohoto rozumbradu nestojí – v muzeu u něj postojí jen málokdo.
