Jana Paulová

V pátek byla hostem Dopoledního Radiožurnálu herečka Jana Paulová. Co pro ni znamená Indie a jak jí právě tato země pomohla nalézt vnitřní klid? Jakou roli hraje v jejím životě intuice? A z jakého důvodu si v minulosti myslela, že být herečkou je to nejhloupější povolání na světě? V sobotu 1. listopadu budou hosty Ivo a Jiří Sklenářovi, bratři, kteří postavili repliku legendárního letounu Tatra 101.

Zeptáte se jí, jestli by nechtěla jet na výpravu k severnímu pólu na čistě ženskou expedici, a Janě Paulové se okamžitě rozzáří oči a je vidět, že už v myšlenkách balí batoh. Často se prý rozhoduje intuitivně. O tom, jak podobného přístupu ke světu dosáhla, i o tom, jak v sobě našla při svých cestách Indií vnitřní klid, si s ní povídala moderátorka Lucie Výborná.

Proč jí Indie při její první návštěvě tolik učarovala a proč se do ní stále vrací? Jak ona sama říká - očekávala od této země, že v ní nalezne odpovědi na některé ze svých otázek. Prošla jogínskými chrámy, protahovala si nosní dírky hadříkem, lila si vodu do nosu, učila se řízeně zvracet, cvičila ásany. "Ale zjistila jsem, že to není ono, že jsem stále v těle." Až potkala duchovního mistra Šrí Brahmana. Dnes tvrdí, že se jednalo o osudové setkání.

Ona sama za ním putovala přes celou Indii. Když byl na návštěvě v Česku, hostila jej ve svém obývacím pokoji, kam se postupně přestěhovalo až na 50 posluchačů Šrí Brahmama. A čím vlastně právě tento indický duchovní učaroval tolika lidem včetně ní samotné? "Dává obyčejné, praktické rady," shrnuje Jana Paulová. "Rady, jak to tady v konzumním světě přežít, aniž by se člověk ke konzumnímu životu musel připoutávat."

V Dopoledním Radiožurnálu přišel čas i na vzpomínky. Jana Paulová, známá dnes především jako herečka, se v minulosti pět let živila i jako zpěvačka bigbítové kapely. Podle vlastních slov prý potřebovala zcela zapomenout na to, že je herečka. Z jakého důvodu? "Mně to začalo připadat jako nejpitomější profese na světě. Já jsem zjistila, že když se mě třeba někdo v zahraničí zeptal, co dělám, a já odpověděla, že jsem herečka, tak že se u toho stydím. Ta herecká závislost na jiných, například na tom, jak se režisér vyspí, mě úplně děsila - tak jsem se těšila, až mi zavolají z nějakého hereckého oddělení, nabídnou mi hlavní roli a já jim na to řeknu - no, víte, ale já už to nedělám."

Kdysi Jana Paulová v jednom z pořadů na komerční stanici prohlásila: "Kdyby každý z mých milenců tleskl, byl by z toho docela slušný aplaus." Jak tento výrok vznikl, přestože, jak dnes se smíchem tvrdí, by onen potlesk zase až tak velký nebyl? Z jakého důvodu se jí po padesátce žije mnohem lépe než ve třiceti? A poradila by posluchačům vlastní recept na spokojené partnerství trvající po desetiletí?

Záznam celého rozhovoru s Janou Paulovou i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.