Jana Kirschner

7. červen 2010

Uhrančivá. Taková, alespoň podle slov vydavatelské společnosti, která za hudebním albem stojí, je nová deska jedné z nejpopulárnějších slovenských interpretek současnosti Jany Kirschner. Nejen na desku s názvem Krajina rovina, ale například i na jeden z největších hitů Jany Kirschner Pokoj v duši se zpěvačky ptala moderátorka Hanka Shánělová. V úterý 8. června bude hostem architekt Miroslav Řepa.

Na Moravě, v Praze, v Londýně i v Amsterdamu – na všech těchto místech se nové album Jany Kirschner natáčelo. A každé z těchto míst se podle slovenské zpěvačky na výsledné podobě desky podepsalo.

„Pět dnů jsme nahrávali v městečku Hranice na Moravě. Následně jsme všechno vzali do Prahy, z Prahy do Londýna a v Londýně jsme desku asi osm týdnů dokončovali. Všechno se nakonec ještě mixovalo v Amsterdamu,“ vzpomíná Jana Kirschner na natáčení své nové desky.

A alespoň podle hudebních kritiků, z jejichž per už vyšly na album Jany Kirschner recenze, je výsledná podoba desky zdařilá. Elektronické blues nebo psychedelický šanson – to jsou škatulky, do nichž hudební kritiky Krajinu rovinu zařazují. A Janě Kirschner podobné škatulkování nevadí.

„Ať si to pojmenovávají jakkoliv. Pro mě je to jednoduše hudba. Vytvořili jsme zkrátka krásné album, které asi bude pro mnoho lidí poněkud kontroverzní. Ale je to kus mě,“ pochvaluje si Jana Kirschner.

Logo

Recenze, jichž se nová deska zatím dočkala, se však nesnaží škatulkovat pouze její hudbu, ale i samotnou Janu Kirschner. K jakým interpretkám recenzenti slovenskou zpěvačku přirovnávají? A lichotí jí podobná srovnání? Také to se dozvíte v záznamu celého rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Janou Kirschner a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.

autor: als
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.