Jan Pokorný

Kdekdo sní o výletě do Paříže, Jan Pokorný však připustil, že očima turisty se toto město jeví docela jinak. Už proto, že běžný turista nemusí jednat s nechvalně známými francouzskými úředníky. „Rozhodl jsem se udělat rozhovor se zvoníkem katedrály Notre Dame. Nejprve jsem však musel poslat žádost o rozhovor faxem. Do 14 dnů prý dostanu vyrozumění,“ popisuje Jan Pokorný svůj pokus o rozhovor.

Pařížané jsou prý vůči cizincům odtažití. „Trvá celkem dlouho, než si s nimi vypěstujete nějaký vztah, ale v potravinách se po půl roce pomalu začínají lámat ledy,“ vysvětluje stav svého začleňování do francouzské společnosti Jan Pokorný. Dodává navíc, že všichni Francouzi kladou velký důraz na svůj mateřský jazyk. „Pokud se s nimi bavíte francouzsky a snažíte se potlačit přízvuk, získáte si je,“ potvrzuje s tím, že mnozí Francouzi sice anglicky umí, ale většinou se do používání cizího jazyku příliš nehrnou.

Jan Pokorný|foto: Šárka Ševčíková

Nabízí se otázka, jaké je přijet do cizí země a pustit se do nové práce. „Člověk zestárne, zejména tak nepraktický jedinec, jako jsem já,“ připouští Jan Pokorný a přidává popis nekonečného kolotoče obcházení různých úřadů, od nichž potřeboval povolení, aby si mohl pronajmout byt. Na druhou stranu neváhá zmínit klady svého pobytu ve Francii. „Jako zpravodaj se toho hodně dozvíte, navíc jsem svým pánem, protože agendu si spravuji sám,“ nastiňuje.

Jana Pokorného se však neptala pouze Hanka Shánělová, ale i zahraniční zpravodajové Radiožurnálu. Jak se Francouzi dívají na skupování vinic cizinci? V které pařížské kavárně ochutnal nejlepší kávu? A jaký je rozdíl mezi českou a francouzskou politikou? I to se dozvíte při poslechu audio záznamu rozhovoru.

Jan Pokorný a Hanka Shánělová|foto: Šárka Ševčíková

Záznam celého rozhovoru s Janem Pokorným a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.