Jan Kasl: Novela stavebního zákona jde správným směrem, ale rizika jsou padesát na padesát. Bez lidí hrozí kolaps

Novelu stavebního zákona předložila skupina poslanců nové vládní koalice, včetně předsedů tří koaličních stran. Sněmovní tisk má celkem 560 stran, samotná novela zhruba 140 stran, k tomu obsáhlá důvodová zpráva a další materiály. Nejde přitom jen o změny stavebního zákona, novela zasahuje i do desítek dalších právních předpisů.

Měla Česká komora architektů možnost tento návrh ovlivnit ještě před jeho předložením? Konzultoval s vámi někdo jeho podobu?

Takovou možnost jsme neměli a nikdo s námi návrh nekonzultoval. To je jednoduchá odpověď.

Čtěte také

iROZHLAS

Zpackaná digitalizace, která proběhla, napáchala obrovskou škodu, myslí si Zajíček

Při předchozích novelách to bylo jiné?

Když vznikal nový stavební zákon, tedy zákon č. 283, který byl schválen v roce 2021, proces začínal od úplného začátku – od věcného záměru. Bylo to ještě za první vlády Andreje Babiše. Účastnili jsme se řady jednání, která byla často velmi náročná a vedla složitými cestami.

Nakonec tehdejší ministryně Klára Dostálová předložila návrh, který se od původního záměru odchýlil, zejména pokud jde o koncepci státní stavební správy. Následně byl přijat takzvaný Kolovratníkův komplexní pozměňovací návrh, který zákon vrátil blíže k původní myšlence. V této podobě pak byl stavební zákon schválen.

Tento stav následně změnila další vláda. Nová vláda přistoupila k úpravám, ale proces nebyl zpočátku tak rychlý, jak je tomu dnes. Řada kroků se odkládala a posouvala v čase. Když ke změně nakonec došlo, nacházeli jsme se už téměř v polovině volebního období – v roce 2023.

Nový stavební zákon, tedy zákon č. 283, začal formálně nabíhat postupně, částečně od 1. ledna 2024, ale pro nás, kteří se běžně věnujeme projektování, znamenal skutečný zlom až 1. července 2024. Od tohoto data začal fungovat „nový svět“ – nový stavební zákon, navázaná digitalizace, nové prováděcí vyhlášky a s tím vším i zásadně odlišný způsob projektování, projednávání a povolování staveb. A právě v tomto bodě bohužel nastal zásadní problém.

Čtěte také

iROZHLAS

Centrální stavební úřad by snížil byrokracii, plánuje Pošarová. Kovářová: Jen ji přesune jinam

Když se vrátím k  aktuální novele, už ve středu, kdy sněmovna začala projednávat nový návrh, zaznívaly z řad opozičních poslanců dotazy, kdo vlastně novelu napsal. Dá se předpokládat, že to nebyli předkladatelé novely. Vy víte, kdo je skutečným autorem?

Můžu spekulovat, jenom nevím, jestli chci spekulovat do éteru.

Je jisté, že se na přípravě návrhu musel podílet například František Korbel, který je velmi zkušený a který se podílel už na předchozích verzích stavebního zákona i jeho novelách. Pravděpodobně se na tom podílely také další právní kanceláře. Svou roli v procesu bezpochyby sehrála i Hospodářská komora – ostatně Hana Landová dnes opět působí jako zmocněnkyně paní ministryně. To samo o sobě nemusí být špatně, protože praktický pohled a detailní orientace v jednotlivých paragrafech jsou důležité.

Zcela však chyběla spolupráce s odbornými profesními organizacemi, jako je Česká komora architektů a Česká komora autorizovaných techniků a inženýrů.

Dá se říci, že od začátku stojí za návrhem lobbisté?

Nevím, jestli je tento výraz přesný. Lobbistu si představuji jako někoho, kdo prosazuje konkrétní záměr – například aby nebylo daněno tiché víno. Kdežto tady se jedná spíš o komplex odborných znalostí.

Čtěte také

Vzniká kategorie pro velké developery. Na přeměnu úřadů máme krátký čas, říká za samosprávy Olšáková

Novela, o které mluvíme, nepředstavuje jen koncepční změnu samotného stavebního zákona, ale zasahuje zhruba do čtyřiceti dvou dalších zákonů. Změny se propisují do stavebního práva, povolování staveb i územního plánování. Jde o mimořádně složitou materii, kterou je podle mého schopno komplexně zpracovat jen několik desítek odborníků – právníků, kteří se na tuto oblast dlouhodobě specializují.

To, že se na přípravě podíleli externí právníci, je zřejmě běžné a do jisté míry i nutné, protože ani ministerstvo by takový rozsah práce samo nezvládlo. Obávám se ale, že v tomto případě návrh možná ani na ministerstvu neviděli.

Máte už v rámci České komory architektů návrh prostudovaný?

Návrh nám byl představen 12. prosince. V té chvíli jsme ještě netušili, že už tentýž den byl rozeslán poslancům jako sněmovní tisk č. 67. Jakmile jsme to zjistili, neprodleně jsme o tom informovali členy komory prostřednictvím newsletteru, aby měli možnost reagovat. Bylo nám zároveň zřejmé, že zhruba v polovině ledna bychom měli – i bez oficiální výzvy – zaslat za komoru připomínky, aby se mohly promítnout do některého z pozměňovacích návrhů a následně projednat ve výborech.

Cílem je získat i podporu ministerstva a upravit některé formulační nepřesnosti, nejasnosti či nekoncepční prvky návrhu, například vrátit projektování rodinných domů výhradně autorizovaným osobám, nikoli jen absolventům s několikaletou praxí.

Čtěte také

Jeden úřad, jedno razítko podruhé. Urychlí princip výstavbu bydlení? Poslechněte si debatu poslankyň a ministra

Jinak je třeba říci, že návrh jako celek směřuje správným směrem. Po zkušenostech s předchozím stavebním zákonem se vrací k jednotnému systému a k tomu, aby obce a kraje měly skutečný vliv na plánování svého území. Novela jim dává samostatnou působnost v oblasti územního plánování, tedy pořizování územních plánů, zatímco samotné technické povolování jednotlivých staveb přesouvá do systému úřadů rozvoje území. S tímto principem problém nemáme.

Zůstávají ovšem významná rizika, zejména v oblasti personálního zajištění, přechodu agend, správy spisů a archivů a návaznosti na digitalizaci, která dlouho selhávala. Přesto lze doufat, že tentokrát se celý proces podaří zvládnout lépe.

Když zůstaneme u konkrétního bodu, který vyvolává debaty, tedy reorganizace stavebních úřadů, nebojíte se, že to může vést ke kolapsu?

Samozřejmě to riziko tady je. Už dříve jsem to označil jako situaci padesát na padesát. Na druhé straně je možné, že pozitiva nakonec převáží. Zkušenost s podobou nového stavebního zákona z dílny minulé vlády ukázala, že rétorika kolem megastavebního úřadu a obavy ze ztráty vlivu starostů na povolování staveb nebyly zas takové terno. Přenesená působnost je specifikum, a pokud už nemáme model, kde by starosta stavební povolení přímo podepisoval – jako je tomu v Německu či ve Skandinávii – pak je možné, že tento systém by u nás fungovat mohl.