Jan Herčík: Psí oči jsou vhled do duše. Nedá se proti nim obrnit

Práce veterináře je z 80 % závislá na spolupráci s majiteli drobných zvířat. „Nejde o to použít léky, nové technologie a úžasnou diagnostiku. Jde o přístup a způsob, jak mluvit s lidmi,“ připouští Jan Herčík. Pokud totiž majitel nespolupracuje, tak ani sebelepší léčba nepomůže.

V době, kdy Jan Herčík studoval, neexistovala specializace na malá zvířata. Pomohlo mu štěstí – vyhrál konkurz na veterinární katedru na České zemědělské univerzitě. „Měl jsem přístup k zahraničním publikacím, a tak jsem získal povědomí o tom, co se děje v medicíně ve světě,“ vzpomíná.

Čtěte také

O vtipné historky z ordinací prý nemají veterináři nouzi. „Jednou přišel pán, že potřebuje vykastrovat medvěda. Myslel jsem si, že je to legrace,“ vypravuje Jan Herčík. A pak jednoho dne přijel vůz s medvědy. „Neměl jsem pušku ani foukačku, abych je uspal. Chvíli jsem honil já medvěda, pak on mě,“ nastiňuje. Nakonec ti, kteří medvědy přivezli, je odvedli do klece, kde je Jan Herčík mohl uspat.

Je nějaké zvíře, na které Jan Herčík není schopný šáhnout? Proč tak rád jezdí s kolegy na dobrodružné výlety? A co je na profesi veterináře nejnáročnější? I to se můžete dozvědět při poslechu audio záznamu rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Janem Herčíkem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout také v iRadiu.