Jakub Vágner se na jezeře Turkana pustil do křížku se stokilovým okounem
Češi jsou národem rybářů a někteří se dokonce od našich řek a rybníků vypracovali až ke světové rybářské špičce. Mezi ně rozhodně patří i Jakub Vágner, který má na svém kontě už řadu opravdu skvělých úlovků.
Už pár hodin brázdíme tyrkysově zelené vody jezera Turkana, když se konečně podaří chytit pořádný úlovek. Na udici se mrská a skáče doslova obr – nilský okoun. A nálada na palubě je hned veselejší.
„Záběr to byl brutální, ryba se ze začátku vůbec nedala zastavit. Jakmile nilského okouna zastavíte na prvních 20 metrech, nemá víc než 20 kilogramů. Ovšem jakmile se rozjede jak utržený rychlík, je to ta správná velikost,“ komentuje úlovek Jakub Vágner.
Na lodi je s místním rybářem z kmene Turkana Lojbašem. Je to doslova souboj rybářských věků. Lojbaš chytá na obyčejnou udičku s kusem silonu, Jakub má k ruce baterii speciálních návnad, které se lesknou a třpytí a z nichž ani jednu nedokážu vlastně pojmenovat.
Zpočátku je neformální souboj docela vyrovnaný. Lojbašovi hraje do karet – nebo spíš do udice – dokonalá znalost jezera. Vždyť na jeho hladinu vyjíždí už hezkých pár let. „Mně se vytřepala, ale Lojbaš má krásného malého nilského okouna,“ popisuje Jakub Vágner a dodává, že i malý okoun je důležitý. Nebýt malých ryb, nebude totiž brzy celá populace existovat.
„Bůhví, jak to bude s existencí nilských okounů v budoucnu, protože Turkana je velmi ohrožené jezero. V Etiopii se totiž staví obrovské přehrady. Možná jsme svědky několika posledních let, kdy tu jde tyhle krásné ryby chytat,“ vysvětluje známý český rybář.
Nilský okoun je opravdu úctyhodná ryba, která dorůstá hmotnosti přes 100 kilogramů. Je to vlastně pozdrav z časů dávno minulých. Z dob, kdy bylo jezero Turkana spojeno s Nilem, tedy před desítkami tisíc let. Dnes už nemá s Nilem nic společného, nilský okoun v něm však zůstal.
„Teď se nacházíme nad nejhlubší částí jezera Turkana, kde by se měli vyskytovat největší nilští okouni na světě. Jejich populace je tu však velmi malá, a chytání je proto velmi náročné,“ upozorňuje Jakub Vágner.
Při pohledu na rybářské vybavení, které má s sebou v loďce, jsem ohromen. Přesto však podle Jakuba Vágnera při chytání záleží hlavně na očích a rybářském citu. „Samozřejmě, že i vybavení je důležité,“ přiznává, proč je například na palubě i sonar.
„Ryby však najdeme i podle vln na hladině. Podle způsobu, jak se tvoří, jsme schopni odhadnout vhodné místo. Sonar pak slouží k přesnějšímu průzkumu dna. Nilský okoun je ovšem jedna z mála ryb na světě, kterou je možné identifikovat i na obrazovce sonaru,“ upřesňuje známý popularizátor rybářského sportu.
Vyprávění přerušuje mohutný záběr ryby. Bojuje udatně, ale po pár minutách je na palubě. „Tohle je ta pravá ryba, obrovský nilský okoun,“ raduje se Jakub Vágner z přibližně 70kilogramové ryby. „To je ryba, za kterou jsem přijel, takže jsem maximálně spokojený. Teď už je to jen o štěstí, jestli se náhodou nepodaří ulovit i rybu, která by měla něco přes metrák.“
Na chutnou večeři se však těším zbytečně. Jakub ryby nejí a každý svůj úlovek zase pouští zpátky do vody: „Každá ryba, která mne potěší, musí dostat pusu, aby si mne pamatovala a někdy v budoucnu mi zase zabrala. Takže nilský okoune, díky moc a měj se fajn. Ahoj!“
Zvětšit mapu: jezero Turkana, Keňa
