Jakub Haloda, expert na meteority

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane Halodo, 1. známka o Perseidách pocházejí z Číny, jsou staré téměř 23000 let. Znamená to, že předtím ten meteorický roj nekřížil dráhu země a nebo prostě se nedochovaly záznamy?

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Spíše je to tím, že se nedochovaly záznamy, protože takové, taková kometa, respektive kometární jádro, které se pohybuje ve Sluneční soustavě, tak to tam může vydržet desítky tisíc let a skutečně ty nejstarší záznamy jsou ze staré Číny, z doby ještě před naším letopočtem a není to tedy tím, že by dříve ta kometa neexistovala nebo ten meteorický roj jako takový neexistoval, ale je to skutečně jenom tím, že nemáme tak staré záznamy.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem, je ta sprcha těch meteoritů sledovatelná po celé Zeměkouli?

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Tak samozřejmě po celé zeměkouli ano, ale podmínkou je, že musí být zrovna na tom místě na Zemi noc, protože přes den ty meteority, tedy meteory nejsou pozorovatelné.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pokud se nepletu, tak úplná kulminace by měla být dnes přes den, mám takový dojem, to znamená, že jaksi ten nejčastější výskyt prostě vidět nebude?

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Tak podle předpovědi ta kulminace již nastala a jaká dále bude frekvence těch meteoritů, samozřejmě to je velice obtížné říci, protože to se každý rok mění. Obvykle v tom maximu je to takových 100 až 120 meteorů za hodinu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Které jsou pozorovatelné?

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
To je trošku problém. Pozorovatelné by byly, pokud bysme byli schopni očima přehlédnout celou oblohu, za jasného počasí a nesvítil by měsíc. Tento rok je trošku problém s tím, že měsíc je v poslední čtvrti, takže výrazně tu oblohu přezařuje zrovna v době nad ránem, kdy ta pozorovatelnost by byla nejlepší a samozřejmě naše oči nemají takový rozsah, aby přehlédly celou oblohu, takže reálně spatříme těch meteorů třeba 20, 30 za hodinu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem, já jsem byl ve 3. týdnu v červenci v Řecku, kde jsem viděl snad v mém životě 2 nejjasnější pravděpodobně bolidy, prostě svítící čáry přes půlku nebe, tak to už byl nějaký počátek Perseid pravděpodobně? A nebo ještě to bylo příliš brzo? 3. týden v červenci.

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Na to je dost obtížný odpovědět, protože ne všechny meteory nebo dokonce bolidy, které jste mohl vidět, patří k tomuto meteorickému roji. To, jak poznat, jestli daný meteor patří k meteorickému roji Perseid, to se dá zjisti poměrně snadno na obloze. Když zaznamenáte tedy takový bolid, takový meteor a znáte přibližně tedy tu jeho dráhu na obloze, kterou jste viděl, tak pokud ta jeho dráha se protíná někde v severní části souhvězdí Persea, pak se pravděpodobně jedná a částici, tedy potom o meteor, který pochází z tohohle meteorického roje, ale mimo to se vlastně země na své dráze kolem Slunce ještě nevíc sráží s dalšími částečkami, prachovými částicemi meziplanetární hmoty, které taky můžeme pozorovat jako meteory, ale tam ty dráhy jsou trochu jiné.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Co to je vlastně ten meteorický roj Perseid? Kde se vzal?

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Tak za celý meteorický roj Perseid může vlastně 1 kometa, kterou objevili v roce 1860 dva pánové Swift a Tuttle, po nich se ta kometa také jmenuje a ta samotná kometa, tedy zdroj těch prachových částic toho meteorického roje je kometární jádro, což si můžeme představit jako nepravidelné těleso o velikosti několika prvních kilometrů, které se skládá převážně z vodního ledu a dalších zmrzlých plynů. A tento vodní led navíc obsahuje prachové částice. A takové kometární jádro, když se z velkých vzdáleností Sluneční soustavy, na okraji Sluneční soustavy dostane blíže ke Slunci, tak to Slunce na něj samozřejmě působí, zahřívá ho a ta, to kometární jádro začne do meziplanetárního prostoru uvolňovat plyny a prach. A v té chvíli začíná být vlastně ta kometa pozorovatelná ze Země, dalekohledy, v případě, že je tedy blízko Země a je jasná, tak potom i pouhým okem.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To znamená, že ten roj je, řekněme, ten vytrousený materiál z toho kometárního jádra?

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Přesně tak. Ten meteorický roj jsou prachové částice, které zůstávají v podstatě vytrousený za, za tím samotným kometárním jádrem, tedy kopírují dráhu přesně toho kometárního jádra ve Sluneční soustavě a pokud Země na své dráze kolem Slunce prochází takovýmhle proudem částic, tedy protíná tu dráhu té komety, tak potom tyhle ty prachové částice vlastně se se Zemí sráží a vlétávají do naší atmosféry a pak tedy můžeme pozorovat ty svítící stopy, tedy takzvané meteory.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká zatím ve Dvaceti minutách Radiožurnálu Jakub Haloda, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby. Vy mluvíte, pane Halodo, o prachových částicích. To si opravdu máme představit jako ten prach, který my tady vnímáme na zemi jako prach, který nám znečišťuje nějaké vodorovné plochy?

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Skutečně takhle si to můžete představit. Taková typická velikost těchto prachových částic z těchto meteorických rojů kometárních, tak jsou výrazně ty částice menší než třeba zrnko písku, nicméně...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A přesto to udělá tu krásnou čáru, kterou můžeme vidět v noci?

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Přesně tak, přesně tak. Je to z toho důvodu, že ty prachové částice se pohybují velmi velkou rychlostí, asi až 59 kilometrů za sekundu a při takovéto rychlosti, i když ta prachová částice je velice malá a setká se se zemskou atmosférou, tak se vlastně třetím o molekuly vzduchu v zemské atmosféře začne to prachové zrno zahřívat, vytvoří se vlastně taková ionizační stopa, to zrno se na svém povrchu rozžhaví, zasvítí a vytvoří tu světelnou stopu, které právě říkáme meteor. V podstatě všechny tyhle ty prachové částice z meteorických rojů shoří v naší atmosféře. Ta naše atmosféra nás samotné vlastně před těmi cizími tělesy z vesmíru velice dobře chrání.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Chápuli to dobře, tak ta tělesa, která jsou, řekněme, velikosti zrnka písku nebo menší, tak ta hoří asi hodně vysoko nad zemským povrchem.

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Ano. Ta výška, v kterých můžeme tyto meteory pozorovat, kde tedy hoří tyhle ty prachové částice, tak se pohybuje od takových 80 do 100 kilometrů nad zemským povrchem.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ta rychlost, a teď neberme ty prachové částice, berme třeba i větší tělesa, která se pohybují v kosmickém prostoru kolem Země, ta rychlost je limitující pro to, jestli to těleso prletí atmosférou a dopadne až na zem, nebo je tak ještě další faktor jako například velikost?

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Ano, ano. tak, je to pouze jeden vlastně z prvků. Na to, by takové těleso mohlo přežít průlet zemskou atmosférou a dopadnout na Zemi, tak jednak musí mít velkou rychlost, to jsme zmínili, jednak musí být poměrně dost velké. Pak záleží také samozřejmě na tom, jaké materiálové povahy to samotné těleso je, tedy jestli je to, jestli je to látka podobná kometární látce, tedy převážně zmrzlý vodní led a nebo je to třeba nějaký, nějaký železný meteoroid, ten samozřejmě při tom průletu...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ten má větší šanci.

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Vydrží více, je odolnější a má tedy větší šanci, že dopadne na zemský povrch, ale pokud bychom uvažovali, řekněme, nějaké velké pády, které by třeba mohly způsobit nějaké regionální katastrofy při srážce se Zemí, tak to už by musel být tělesa minimálně kamenná nebo železná a o velikosti před vstupem do té naší zemské atmosféry, musela by vážit minimálně několik tun.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak k takovým představám se ještě dostaneme na konci našeho rozhovoru, ale pokud jsem to dobře pochopil, ve chvíli, kdy se bavíme o právě, řekněme, padajících, svítících Perseidách, tak tady šance, že by z tohoto meteorického roje něco dopadlo na Zem je nulová.

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Naprosto nulová.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Protože je to právě materiál z té komety.

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Je to materiál z komety, ty částice jsou velice malé a v podstatě ta atmosféra naše je, dobře nás chrání, tudíž všechny ty částice shoří vysoko nad zemským povrchem.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já jsem se v odborné literatuře, pane Halodo, dočetl, nebo spíš vám odcituji jednu větu, kterou bych vás požádal, abyste mi vysvětlil. Z počátku noci totiž, a teď se bavíme opět o Perseidách...

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Totiž spatříte meteory, kterým se v anglicky psané literatuře říká earth grazers, tedy meteory, které se o Zemi jakoby otřou. Co to znamená?

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
No...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Doufám, že jsem vás nenachytal.

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
To jste mě asi trošku nachytal, nicméně ten fenomén těch meteorů, co se vlastně otřou, tak to je, to jsou vlastně opět meteoroidy, tedy částice v meziplanetárním prostoru, které vlétnou do zemské atmosféry, ale ten úhel je velmi tečný, tudíž vlastně zasvítí v té zemské atmosféře, otřou se v podstatě o svrchní vrstvy zemské atmosféry a vesele odletí dále do meziplanetárního prostoru, tudíž v té atmosféře nemusí celé shořet.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A vzhledem k tomu, že Perseidy jsou k vidění ve velice pevně daném časovém období, ta kulminace se prostě pohybuje někde kolem 10., 11., 12., 13. srpna každý rok, rok co rok už, řekněme, nějakých těch 2000 let, znamená to, že prostě dráha minimálně té SwiftTuttleovy komety a dráha vůbec těch ostatních těles, které mohou tu cestu komety ovlivňovat, ty jsou prostě přesně dané už několik tisíc let, ty se nemění?

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Tak takhle naprosto přesně to samozřejmě neplatí, protože nic na tý naší Sluneční soustavě není stálé, ani dráhy, ani dráhy komet, ani dokonce ani planet. Ty komety, protože to jsou malá tělesa tak podléhají samozřejmě silným gravitačním vlivům jak Země, tak především i velkých planet, jako je Jupiter a Saturn a samozřejmě takové kometární jádro na své dráze, kterou samozřejmě umíme spočítat, tak pokud projde blízkosti třeba Jupiteru, tak ta gravitace Jupiteru, protože to je velká planeta, je tak silná, že dokáže tu dráhu pozměnit. Něco podobného se vlastně stalo v případě, kdy Edmund Halley předpověděl 1. návrat komety, která se dnes po něm jmenuje, učinil tedy předpověď na daný rok, na daný měsíc. Velice se tedy očekávalo, jestli ta kometa se skutečně v době té předpovědi objeví. V té chvíli se ta kometa neobjevila, objevila se o několik měsíců později a když se zpětně spočítala dráha té komety, tak se vlastně zjistilo, že Jupiter trošku gravitačně, svojí gravitací tu dráhu změnil a tím pádem tu kometu malinko pozdržel, takže se změnila trošičku oběžná doba komety kolem Slunce a k Zemi přišla o něco později.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jen připomínám, že posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu a Jakub Haloda z České geologické služby je dnes mým hostem. Já vám odcituji ještě jednu větu,...

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Prosím.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Kterou bych chtěl osvětlit. skutečný vědecký zájem o meteority nastal až po velkém meteorickém dešti v Americe v noci z 12. na 13. listopadu 1833. Co to bylo?

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Tak meteorický déšť, to je situace, kdy je pozorován nějaký meteorický roj, těch je samozřejmě celá řada, Perseidy patří mezi ně, ale o meteorickém dešti hovoříme v takovém případě, kdy hustota těch částic, které létají do zemské atmosféry je tak velká, že je vlastně možné pozorovat, pozorovat ty meteory s frekvencí třeba několik tisíc meteorů za hodinu, kdy doslova na té obloze vidíte, že ty meteority prší jeden za druhým, ale to jsou samozřejmě okamžiky velice vzácné.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Předpokládám, že pro vědce velice šťastné okamžiky.

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Pro vědce samozřejmě velice šťastné, protože umožňují studovat povahu prachového materiálu kometárních jader, protože vlastně přímo žádná sonda nepřistála na povrchu žádné komety, neodebrala vzorek a vrátila se s ním na Zemi, aby bylo možné takový vzorek studovat v laboratoři, takže z toho důvodu to pozorování těch meteorů, studium třeba spekter meteorů, z kterých se můžeme dozvědět něco o chemickém složení těch prachových části, to všechno je velmi důležité, abychom pochopili jaké povahy je vlastně ta kometární látka, z čeho se skládá, protože komety a ten jejich materiál je vůbec jedním z nejstarších materiálů ve Sluneční soustavě. Je to vlastně materiál, z kterého vznikly všechny planety včetně naší Země.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Znamená to, že pro vás jako člověka z geologické služby, pro astronomy je minimálně to pozorování Perseid zároveň i vědeckou záležitostí? Že to není jen ta, jako pro nás, pro laiky, ta každoroční kratochvíle, že když máme čas, tak si jdeme lehnout na kopec a díváme se, co to dělá na nebi?

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Samozřejmě, samozřejmě tohle to pozorování má i svůj velmi velký vědecký význam, ale nesmíme si představit, že vědecky se meteory pozorují tak, že skutečně vyjdeme na kopec, na lehátko a pozorujeme meteory a hledáme odkud vylétají.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak jsem si to úplně nepředstavoval.

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
To je hezký okamžik, ale dneska v podstatě, když se pozorují meteorické roje nebo dokonce meteorické deště, když nějaké jsou, tak většinou se to dělá s pomocí radaru, tedy sledují se radarové odezvy od těchhle těch stop těch meteorů a tudíž získáváme velice přesné údaje o frekvenci těch meteorů, o jejich velikosti, rychlostech a tak dále.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem je už jasno, a teď se bavme například o té SwiftTuttleově kometě, je už poměrně jasno z čeho je složená a co je vlastně v jejím jádru, a nebo se ještě očekává, řekněme, nějaká doba dokonalejších přístrojů, které budou moci to spektrum, které, jaksi změřit a prozkoumat lépe?

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Ta představa je velice, velice dobře, řekněme, rozpracovaná a známá. Samozřejmě komety se pozorují už mnoho desítek let na velice vysoké úrovni, takže my máme celou řadu údajů, z kterých můžeme říci jaké vlastně chemické složení mají, má materiál z jader komet. Co je ovšem docela zajímavé a co se v poslední době hodně diskutuje je povaha organických látek v kometárních jádrech, o kterých víme, že tam jsou, ale nejsme schopni ještě doposud přesně říci jak ty organické látky jsou složité, protože často se uvažuje o tom, že komety mohou být vlastně takovými nositelkami základních stavebních prvků, z kterých může vzniknout, taky nemusí, ale může vzniknout živá hmota.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Rozsévači.

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Dalo by se o tom takhle mluvit, ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká Jakub Haloda, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby v těchto Dvaceti minutách Radiožurnálu. Vy jste, pane Halodo, byl hostem Dvaceti minut Radiožurnálu před 2 lety, nebylo to úplně přesně, ale zhruba tak a my jsme spolu tehdy mluvili o nálezu lunárního meteoritu, našeho...

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
V roce 2000 český sběratel v Libyjské poušti a vám se podařila věc, která byla poměrně unikátní, myslím, protože vy jste dohledali odkud z měsíce tento kámen pocházel. A vy jste tehdy říkal, že je možné, že bude nutno přepsat geologickou historii Měsíce, ale že to bude chtít ještě další výzkum. Pokročili jste nějak co se týče toho lunárního meteoritu a nebo je už uložen někde v soukromé sbírce a ten majitel je pyšný?

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Samozřejmě část toho meteoritu je uložena v soukromé sbírce, část je samozřejmě ale dále k dispozici k výzkumu a na to, abysme hovořili o nějakém dramatickém přepisování dějin historie měsíce, na to samozřejmě nestačí 1 tým a nestačí na to výzkum jednoho meteoritu. Toho materiálu musí být celá řada, takže samozřejmě v návaznosti na náš výzkum libyjského meteoritu, který byl tedy v Libyi nalezen, probíhal souběžně s tím i výzkum dalších nově objevených meteoritů z Antarktidy a...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Lunárních.

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Lunárních, samozřejmě. A to, co v podstatě je výsledkem, takovým tím nejdůležitějším výsledkem je to, že my dlouho víme, v podstatě už od Apolla, kdy první astronauti, který přistáli na Měsíci, přivezli vzorky z Apolla na Zemi, z Měsíce na Zemi tedy, tak víme, že na měsíci byla nějaká vulkanická činnost, že tam v podstatě docházelo k výlevům žhavých láv, které, něco podobného můžeme vidět třeba dneska na Havajských ostrovech u nás na Zemi a význam toho našeho výzkumu a souběžného výzkumu těch ostatních meteoritů, které byly v poslední době nalezený právě na Zemi, tak spočívá hlavně v tom, že se podařilo rozšířit ten časový úsek, kdy ten vulkanismus byl na Měsíci aktivní. Jestliže dříve jsme si mysleli, že vulkanická činnost probíhala na Měsíci nejpozději před nějakými 3 miliardami let, tak dneska víme, že taková ta úplně poslední, ty, ta, ty dohasínající zbytky vulkanické činnosti můžeme na měsíčním povrchu hledat ještě v době před asi 1 a půl miliardou let.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak to je docela výrazný pokrok.

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
To je obrovský pokrok, přesně tak.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, a pojďme se na závěr našeho rozhovoru ve Dvaceti minutách Radiožurnálu dostat k tomu, co vy jste nakousl, to znamená případné dopady větších těles až na Zemský povrch...

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Protože samozřejmě zejména díky pozůstalým kráterům jsou takové dopady zaznamenány na, řekněme, tváři planety Země, tak se chci zeptat. Takové krátery, jako jsou například Rieský kráter v Bavorsku nebo Manicouagan v Kanadě nebo kráter Gosse Bluff v Austrálii. Jak velké meteority vytvořily takové krátery, které mají mnoho kilometrů v průměru?

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Tak zase záleží na povaze materiálu toho meteoritu, na jeho rychlosti, na úhlu dopadu například a dalších, dalších okolnostech, nicméně hovořímeli o takhle velkých impaktních strukturách, tedy velkých kráterech, jako je třeba Ries nebo další, ty největší na Zemi mají v průměru asi až 400 kilometrů, jsou tedy velmi staré, ale přesto se podařilo doposud dohledat třeba uložené hluboko pod mořskými sedimenty, ale víme o nich, tak na vytvoření takhle velkých kráterů už to musí být tělesa o velikosti třeba několika kilometrů. Velice často je zmiňována a citována srážka Země s velkou planetkou, tam už tedy nehovoříme o meteoroidu, ale skutečně o planetce, která před 65 miliony lety v podstatě způsobilo globální ekologickou katastrofu a jedním z důsledků téhle té katastrofy bylo třeba vyhynutí dinosaurů, ale třeba i dalších asi 60 procent všech živočišných druhů v tehdejších mořích.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem to považujete za bernou minci, protože kolem vyhynutí celého živočišného druhu, tedy, jak to nazýváme, dinosaurů, jsou doteď debaty.

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Samozřejmě ty debaty probíhají, ukazuje se, že ti dinosauři sami o sobě nezahynuli jenom pod vlivem této události, dopadu nějaké planetky na Zemi, že ten úbytek těch druhů dinosaurů trval výrazně déle, ale řekněme, že tohle byla jedna z takových těch posledních ran z milosti pro dinosaury a víme, známe tady kráter, mateřský kráter toho tělesa, které dopadlo do oblasti Mexického zálivu a víme, že ten kráter má v průměru přes 200 kilometrů. A z toho už se dá namodelovat velikost takového tělesa, které se tehdy se Zemí srazilo a ukazuje se, že pokud by to byla kamenná planetka, tak by měla v průměru asi 10 kilometrů, což už je tedy poměrně velké těleso.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak, vraťme se zpátky k Perseidám, k meteorickému roji Perseid. Pokud dnes v noci bude jasná obloha, tak na té části, která nebude zasvícená měsícem bude bezesporu ke sledování ty světelné, ohnivé čáry po prolétajících prachových částicích z tohoto meteorického roje. Poslouchali jste Dvacet minut Radiožurnálu a Jakub Haloda z České geologické služby byl mým hostem. Díky za váš čas a na shledanou.

Jakub HALODA, vedoucí laboratoře rentgenové mikroanalýzy České geologické služby, expert na meteority:
Na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Martin Veselovský byl taky u mikrofonu Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu, přeji vám příjemný podvečer.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.