Jak si bikeři před závodem nastavují hlavu? Pivo vyměnili za doktora, směje se Michal Maroši

13. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Downhill je v Česku stále oblíbenějším sportem (ilustrační snímek)

K nejpovolanějším na freestylové cyklo-disciplíny v Česku patří biker Michal Maroši. I když ukončil závodní kariéru, tak na kolo stále sedá. A také si o něm rád povídá. „Na začátek je skvělá věc pantrek – člověk se naučí pracovat s vlastní váhou, používat smysly, které k tomu potřebuje. Je to všechno krok po kroku, pak si člověk zajede do bike parku, sjede si těžkou černou lajnu a může z toho mít radost,“ popisuje biker. 

Nedávno jsem se dívala, jak jedeš po sjezdovce na horském kole. To se přeci nedá přežít, když z toho člověk spadne?

Na sjezdovce se člověk sklouzne, ale jsou momenty, kdy člověk jede přes 100 kilometrů za hodinu v rozbitém terénu, a tam už je to horší.

Čtěte také

Co je krásného na tom downhillu?

Hlavně to, že člověk si připadá svobodnej. Je to boj s terénem, kolo je naprosto dokonalej nástroj, kterej je ovladatelnej. Je to strašnej adrenalin. Kdo jednou zkusil nějakou adrenalinovou extrémní disciplínu, tak je to hodně podobný. Ten feeling z toho vyplavuje endorfiny, člověk se cítí božsky a dokonale.

Ty jezdíš pořád, i když už nezávodíš. Ale každý, do zažil adrenalinové disciplíny, tak ví, že mu to prostě chybí.

Je to v podstatě, jak se říká, jedna z drog, na který se člověk stane závislej. Ve chvíli, kdy čuchne do toho extrému natolik, že se do toho ponoří opravdu naplno, tak z toho už není východisko.

Když jsem se dívala na bikros, tak jsem viděla, že skáčete velké skoky. V jednu chvíli natočíš vidlici kola bokem. Je to frajeřina, nebo se to dělá proto, abys to kolo ve vzduchu vyvážil?

Skákat rovně je taková trošku nuda, takže člověk si v tom hledá nějakej moment svý pravdy, takže se snaží si s tím kolem hrát. Když si člověk hraje, tak nezlobí. Prostě ho to baví…

Takže je to taková frajeřinka?

Tehdy to byla frajeřinka, dneska už je to rutina, dělá to každej druhej. Ale je to takový vylepšení jízdy, pro pocit.

BMX kolo muselo být pro tebe jako pro kluka geniální, pro všechny tvoje pozdější disciplíny to byl asi nejlepší základ, co jsi mohl mít?

Je to nejlepší škola bikerského života, a říkám to každýmu. Člověk jezdí bikros po osmi lidech najednou, takže má ten kontakt s ostatními. Je to technická disciplína, takže se naučí ovládat to ve skocích, zatáčkách, kolo je vratký, je tuhý. Takže když jezdec přechází do další disciplíny, ať je to cross country, silniční kolo, trial, tak v bikrosu si to najde a může si to aplikovat dál a dál. Je to krásná škola.

Jak si biker před nějakým složitým downhillem nastavuje hlavu?

Dneska už na to závodníci používají vlastní psychology, dřív to tak nebylo, museli jsme si to nastavit sami.

Někdo si to nastavuje třeba v hospodě?

Třeba, je to taky návod, kterej částečně funguje. Ale dneska se všechny disciplíny zprofesionalizovaly, že už to možný není. Proto pivo vyměnili za doktora.

Co Michala Marošiho láká na navrhování tratí a parků? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Lucie Výborná , prh
Spustit audio

Související