Jak se u nás dělají seriály?

Host (Jan Míka): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jan Míka se narodil 4. prosince 1947 v Lavnově na Táborsku. Vystudoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Začínal v dramaturgii ČST Ostrava. Později se přestěhoval do Vlašimi, pak do Tábora a pracoval v reklamní agentuře. Napsal několik scénářů k televizním hrám Figarova svatba, 91 bílých koní, Podivné premiéry, Vampír. Kromě toho publikoval povídkové knihy Křídla překážejí v chůzi a Na ňadrech ustláno. Je autorem divadelní hry Věčně tvá nevěrná. Jeho nejúspěšnějším dílem byl seriál Život na zámku, který vyšel i v knižní podobě. Dále byl podle jeho scénáře natočen 10dílný seriál Šípková Růženka a teď tedy je natočen 10dílný povídkový seriál Náměstíčko. Jan Míka je ženatý, má dceru Naďu a syna Jana.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pane Míko, večer poběží v televizi Náměstíčko. Máte trému?

Host (Jan Míka): Trému nemám, protože přece jenom už pár dílů běželo. Myslím, že až skončí Náměstíčko, takže jich bude takových 72, takže už ta tréma přece jenom taková není, ale těším se na to moc už z jednoho prostého důvodu, protože do teďka jsem to sledoval sám nebo jenom se štábem, ale teď přece jenom doufám, že všichni ti lidé, kteří sledovali naše minulý televizní seriály, u toho budou, takže nás bude moc a to mě na tom baví, že nás bude moc.

Moderátor (Vladimír Kroc): A vy konkrétně budete u obrazovky v tu chvíli sám, se ženou, s rodinou, s přáteli, jak to berete?

Host (Jan Míka): My to pojímáme naprosto civilně. My neotvíráme ani šampaňské, nic tam nebouchá, žádný špunty a tak dále, takže v tuto chvíli, protože děti jsou pryč, mají svoje záležitosti a svoje rodiny, tak budeme se ženou a budeme naprosto privátně sledovat zapojeni mezi všechny.

Moderátor (Naděžda Hávová): Už vaše žena viděla některý z dílů?

Host (Jan Míka): Viděla všechny.

Moderátor (Naděžda Hávová): A jak se jí to líbilo?

Host (Jan Míka): Jí se to líbilo, protože ona je mezi těmi oficiálními dramaturgy můj první dramaturg a vždycky všechno čte a vždycky mi říká: Toto je blbost, toto je dobrý.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dáváte na její rady?

Host (Jan Míka): Já dávám na její rady, samozřejmě, dávám na její rady, protože ona je takový dobrý divák, takže já dávám na rady dobrého diváka.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vaše diplomová práce, kterou jste obhájil v roce 1980, byla na téma Seriálová tvorba Jaroslava Dietla. Lichotí vám, když vás dnes právě k Dietlovi někdy přirovnávají?

Host (Jan Míka): Dneska už jsem to hodně dlouho neslyšel, takže dneska už mě to netrápí. Ze začátku mě to otravovalo, protože když je vždycky někdo jako nástupce někoho, tak to může mít i takový pejorativní nádech. Ale zhruba řečeno, to neuráželo, protože to byla velmi dobrá společnost, jak zpívá Jiří Suchý, velmi dobrá společnost být na jedné lodi s Jaroslavem Dietlem.

Moderátor (Vladimír Kroc): To jste si vybral sám to téma?

Host (Jan Míka): Ano, to jsem chtěl, protože mě seriál zajímal v tu dobu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když jste ho studoval, tedy třeba jeho pracovní postupy, máte pocit, že jste si z toho také pro sebe něco převzal?

Host (Jan Míka): Člověk samozřejmě se namočí, jak vyleze do vody, tak se namočí vždycky, ale já jsem přesvědčený, že zase tolik moc ne. Jaroslav Dietl měl vždycky jednu postavu, tu ústřední, nesmírně kladnou, ta neměla lidské chyby. To já jsem nikdy nepoužíval tohleto. Sova, Bavor, nejmladší z rodů Hamrů, to byli příkladní lidé. Já toto nikdy nepřevzal a hrál jsem s lidmi, kteří jsou normální, kteří mají normální chyby a měli někdy až nenormální chyby. Takže v tom se dělíme. On potom měl toho svého hlavního hrdinu, kdežto já jsem v Životu na zámku měl hrdinnou celou rodinu. Najednou tam byli 4 lidé, kteří opravdu poctivě hráli. Takže v tom jsou základní věci. Potom Jaroslav Dietl, když připravoval nějaké situace, tak je divákovi vždycky splnil. Já jsem se snažil divákovi nikdy nesplnit. Když už si ten divák vždycky myslel, že už mě má a že jinak to dopadnout nemůže, tak jsem udělal vždycky něco jako zatáčku. Já jsem ho do té propasti skoro nechal vždycky vstoupit.

Moderátor (Naděžda Hávová): Spolupracujete s režisérem Jaroslavem Hanušem. Dohromady jste spolu stvořili celkem 72 dílů jednotlivých seriálů. Co vás právě na tomhle žánru baví a láká?

Host (Jan Míka): Já jsem opravdu na škole seriál miloval. Za prvé to zapříčinil ten Jaroslav Dietl, protože jsem se na to díval. Za druhé jsem byl díly seriálu vlastně přijat na FAMU, protože já jsem si sedl ke stolu jako vy při přijímacích zkouškách a řekli mi: Tak a teď rozeberte něco. A já jsem si vzpomněl na seriál Byl jednou jeden dům, který opravdu považuji suverénně za nejlepší seriál, který tady u nás byl natočen. Tak já jsem prostě ten seriál tam začal rozebírat, takže já jsem už seriálově vlastně do té školy vstoupil, to mě drželo. Dál jsem ten seriál rozvíjel, proto jsem napsal tu diplomovou práci. Co mě na tom žánru baví, je ta nekonečnost, to dlouhé vyprávění, protože každý den ráno vstanete a vyjde slunce, v noci zapadne, měsíc vychází v noci a zapadá ráno, řekněme. To jsou seriály. Ráno vstanete a jdete do práce, to je seriál, to všechno je seriál. Prostě na co si vzpomenete, je vlastně seriál, proto si myslím, že ho mám v genech, proto se mi líbí a proto si myslím, že je ta odezva také lidí na ten seriál.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na druhou stranu ale právě u seriálu Náměstíčko jste prý postupoval méně obvyklou metodou, protože to není ten typický seriál.

Host (Jan Míka): To je pravda, já jsem po těch 52 dílech toho Života na zámku přišel o 2 dioptrie díky počítači, skončil jsem také trochu v nemocnici, a tak jsem si říkal: Tak takovéhle velikánský klády přece jenom ne. Tak jsem přestoupil na menší plochu, tj. na novelu, bohužel se toho leckdo chytil a začal tomu říkat telenovela okamžitě, i když já do dneška pořádně nevím, co telenovela je, ale napsal jsem pro kritiky telenovelu. Pak jsem se vrátil ke svojí další lásce, a tj. povídka, čili já jsem šel od románu přes novelu k povídce. Protože koneckonců co si budeme povídat, my jsme na FAMU byli vychovávaní tak, že povídka je základem každého filmu a všeho, čili my jsme tou povídkou vlastně vychovaný.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jednou z ústředních postav seriálu Náměstíčko bude Ljuba Skořepová a té jste prý psal roli tak říkajíc na tělo?

Host (Jan Míka): Svatá pravda, protože ona se mi strašně moc líbila, když hrála selku v té Růžence. Hrála ji tak přesvědčivě a tak dokonale, že jsem si prostě dovedl představit jako že opravdu s těma kýbly chodí dávat každý den ráno prasatům, a to jsem si říkal, to je ono, to je naprosto živočišně perfektně zahraný, tak jsem ji slíbil, že pokud já ještě budu něco psát a pokud se ještě něco takového objeví v televizi, takže ona tam bude mít roli. Takže tam má roli. K ní vynikajícím způsobem přišel a byl obsazen pan Vinklář. A tito dva, když začnou hrát, to bych vám přál.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jestli jsem to správně, z toho, co jsem o seriálu četl, pochopil, tak oni dva tam jakoby posunují děj. Víte, mě napadlo, že je to možná odvážné, že v době, kterou hýbe kult mládí, jste zvolil za ústřední postavy dva důchodce.

Host (Jan Míka): Tak je to pravda, kolem sebe máme jenom samé mladé lidi počínaje reklamou a konče já nevím čím. Akorát v krematoriu snad nevyhrávají, ale já píši pro střední věk a starší lidi. Sám už do toho patřím, takže pro mě je to celkem normální. Nějak jsem se tímhle moc netrápil. Nemohu říct, že to byl nějaký úmysl, prostě já jsem na to nevsadil, já tak píšu prostě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Seriál Náměstíčko má podtitul Připomeneme vám váš příběh. Vycházíte do nějaké míry z reality?

Host (Jan Míka): Skoro každý ten příběh má skoro každá v tomto případě pravdivé jadýrko, ale opravdu jadýrko jenom. Protože nic v životě se tak nenarodí, abyste k tomu mohli přijít a tady to opsali do notýsku, to ne. To se musí všechno předělat. Takže tam ty pravdivý jadýrka jsou, ale opravdu jenom jadýrka.

Moderátor (Vladimír Kroc): Našli bychom tam i špetku autobiografie?

Host (Jan Míka): Tak to je asi ve všem ta autobiografie. To je tak zvláštní problém, že musíte myslet za ženský, musíte myslet za mladý lidi, musíte myslet za starý lidi, prostě člověk se do toho normálně musí nějakým způsobem ponořit. Autor Madam Bovari kdysi prohlásil: Madam Bovari, to jsem já. Ne že bych dělal paralelu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Rozumím, ale když teď bychom spočítali to množství postav, my už jsme řekli 72 dílů jednotlivých seriálů, to musíte mít hodně bohatý vnitřní život, když se dokážete promítat do všech těch mnoha postav.

Host (Jan Míka): Není to ani nějak velká zásluha moje, prostě člověk jde životem, kouká, něco zažívá, něco prožívá, něco se mu daří, něco se mu nedaří, vidí, co prožívají vedle něho, vidí, co prožívají vpravo, vlevo, slyší, poslouchá a tohleto všechno se asi u lidí, kteří mají tu potřebu psát, tam asi někde zapisuje, nebo tam vzniká taková studánka, která prostě pořád nějak natéká a pak už je to jednoduché. Prostě rozčeříte podvědomí, jenom nasliňte inkoustovku.

Moderátor (Vladimír Kroc): Říkal jste, že píšete u počítače.

Host (Jan Míka): Dobře, tak nebude nasliňovat, ale počítat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mě by ještě zajímalo, jak technicky vzniká scénář, protože já, kdybych měla napsat třeba povídku aspoň o dvou lidech, už bych si musela na nástěnku někam pověsit takového toho pavouka, které postavy mi tam budou účinkovat, kdo všechno tam bude, jaký má charakter. Jak to dělá Jan Míka.

Host (Jan Míka): Já to dělám tak, že prostě si řeknu: Bude tady nějaká rodina, která nemá bydlení. Dobře, dramatický oblouk bude to, že když nemá bydlení a nemá kde bydlet, tak získá zámek, ať to stojí za to. Prostě udělám si takový ten základní oblouček. Pokud si ho udělám, tak si ho prostě udělám. A co je mezi tím, jednoduché, já vím, že tam je nějaký otec, nějaká maminka, a tak jim prostě píšu a já si s nimi povídat a já si s nimi píšu a oni si sami prostě určují, kam půjde, jestli půjde nakupovat nebo jestli uteče do hor nebo jestli půjde tam. Oni sami ty postavy žijí svým životem. Zase nechci dělat paralelu, ale už i nějaký Puškin říkal: Tak mám Taťánu, je straně zamilovaná do nějakého Oněgina, ale hrozně zamilovaná. Potkal přítele za nějaký čas a říká: Člověče, představ si, ona si vzala generála. To bych do ní nikdy neřekl. Já nechci se nikomu připodobňovat, já chci jenom říct, že opravdu ty postavy se mohou psát sami. Tam napíšete větu, která vás najednou někam zavede. A není to tak daleko od pravdy, protože náš vynikající pedagog na FAMU Zdeněk Bláha, ten nám říkal: Když si uděláte jakýsi bodový scénář, kde si to tak nějak jako průmyslově naznačíte odkud kam, tak pokud se vám ten scénář prostě nerozpadne v polovině, tak to zahoďte, protože to není dobře, protože pak jenom naplňujete kolonky, vyplňujete kolonky. Jakmile si naznačíte kolonky a začnete je vyplňovat, tak to asi nezabírá. Já proboha neříkám, že tak, jak to dělám já, že to zabírá nebo že to je to správný ono, ale opravdu je to lepší, když se to jakoby tvoří, než jako když se vyplňují kolonky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co se týče pořadu Dva na jednoho, my tady kolonku máme, jmenuje se hudba.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kdosi vypozoroval, že prý největším zlem ve vaší divadelní hře i v seriálových příbězích je nevěra. Souhlasíte?

Host (Jan Míka): Kdo to vypozoroval?

Moderátor (Vladimír Kroc): Četli jsme to v Recensi.

Host (Jan Míka): Ale podívejte se, co je lepší motor? Co je lepší motor než takový napětí? Vždycky mně říkali: Ty ty lidi strašně trápíš vždycky všude. A já na to říkám: No dobře, a na co bychom se měli dívat, když by ti lidé měli pohodlný krásný zaběhlý život? A co patří do nějakého takového rozčeřeného života, než když použijeme tu nevěru. Koneckonců je to naprosto určující, každý ví, co to je nevěra, každý ví, jak působí, jaké to má síly, co to dokáže způsobit. A to už máte toho člověka na své straně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže to platí i Náměstíčku?

Host (Jan Míka): Rychle přejíždím, tam také jsou a je tam trošku sexu a tak.

Moderátor (Naděžda Hávová): V říjnu má vyjít stejnojmenná kniha, to znamená Náměstíčko. Není to nefér prozradit čtenářům, kteří jsou zároveň diváky seriálu, jak to dopadne?

Host (Jan Míka): Vít, to jsem si myslel také, že to je nefér. Možná, že si to myslím ještě dneska. Ovšem mě vždycky přesvědčili nakladatelé, že to prospívá. Já to nemohu zdůvodnit, já jim jenom věřím. Mě přesvědčili, že to prospívá knize a televize ví, že to prospívá televizi, že kniha prospívá televizi, protože je tam, asi když ta kniha vyjde, tak pravděpodobně to vzbudí zase nějaký zájem a zájem je základ toho, že půjdu a budu se večer dívat, že si nalistuji a ještě si z kontroluji, jestli večer tam jsou všechny ty slova a nebo jestli tam nejsou všechny ty slova. Mohu už hrát zase jinou hru, nehraji už jenom tu, že se pasivně dívám. Ale to přemýšlím nahlas, to nevím, obě strany si to chválí zatím.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je pravda, že už jste napsal 10dílné volné pokračování s pracovním názvem Náves?

Host (Jan Míka): Je to pravda, je to hotové, jmenuje se to Náves. Na rozdíl od Náměstíčka by se to celé jaksi mělo odehrávat na vesnici, je tam ten živel vesnický spíš, i když Náměstíčko do toho také mírně vstoupí včetně některých postav, které ode dneska budeme vídat na Náměstíčku.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže skutečně je to svým způsobem volné pokračování?

Host (Jan Míka): Velmi volné.

Moderátor (Naděžda Hávová): Do jaké míry mluvíte režiséru Hanušovi do hereckého obsazení?

Host (Jan Míka): Tohle je častá otázka a nedá lidem spát.

Moderátor (Naděžda Hávová): O Ljubě Skořepové už víme, té jste to psal přímo na tělo.

Host (Jan Míka): Ostatní lidi, třeba když mluvím za sebe, tak když píši, tak je tam zaslechnu, to je zajímavé, že to je dialog a najednou slyšíte Menšíka. Je to zajímavé, ale najednou si ho dovedu živě představit a říkám si: Škoda, že to třeba už nemůže hrát. Já pak přijdu a řeknu: Takovéhle lidi bych si já představoval, dramaturgie, v našem případě pan Smetana, řekne: A my bychom si takhle představovali a tohle. A režisér si samozřejmě také představuje něco, no tak jako u všeho musí dojít k nějakým kompromisům a koneckonců režisér v poslední fázi musí mít to hlavní slovo, protože on s nimi bude x dní natáčení. A také má představu, jak by to mělo vypadat, čili je to věc dohody a myslím si, že v tomhle jsme nikdy neudělali nějaký žádný velký faux pax.

Moderátor (Vladimír Kroc): Hádáte se třeba s dramaturgy, když mají trošku jinou představu, přece jenom vy jste otec těch postav?

Host (Jan Míka): Já si každou připomínku oddiskutuji, protože to by bylo nenormální, aby tam prostě lidi přišli a někdo řekl tohle a druhý to udělal, to ne. To jsou lidé, kteří jsou osobnosti, a ty osobnosti vždycky musejí docházet ke střetům.

Moderátor (Naděžda Hávová): Chodíte se dívat na natáčení?

Host (Jan Míka): Jezdím tam ale velmi málo. Myslím si, že proto, že natáčení, jedna klapka se dělá sedmkrát a ona je to svým způsobem nuda. Já, když jsem zvyklý z toho běhu, že píši a napíšu za ten den opravdu pár těch stránek, tak mi to připadá rychlejší a natáčení mi připadá nudné, ovšem jenom z toho pracovního hlediska, jinak je samozřejmě krásné, když jsou tam všichni herci a celý štáb, je to pochopitelné.

Moderátor (Vladimír Kroc): Napsal jste zatím jednu divadelní hru. Jaké jsou vaše další ambice. Neláká vás třeba film, protože to pole seriálové už jste dobyl?

Host (Jan Míka): Dokonce jeden scénář je napsaný, je na světě, shánějí se na něho peníze, takže o něm nebudu mluvit. Myslím, že mohu odpovědně říct, že film dobývat nechci, to není zase taková maličkost. V tomhle věku začínat, dělat biograf, to je úplně o něčem jiném. Takže to dobývat zrovna nechci. Co chci dobývat, to nevím. Mám rád divadlo, mám rád povídky, myslím si, že tudy cesta povede.

Moderátor (Naděžda Hávová): Váš syn Jan Míka mladší studuje FAMU a sklízí už úspěchy na přehlídkách a materských filmů. Vaše dcera je herečka, ta vystudovala hereckou školu. Dělají vám děti radost?

Host (Jan Míka): Dělají, akorát jako trošinku nejsem úplně rád, že se dali také touhle cestou do slova a do písmene, protože ještě si neuvědomují, co to obnáší a co to všechno přinese a jaké trápení s tím bude, ale nikdo jim to nevymlouval. Teď jsem právě jel do Prahy se synem, tak jsem se ho ptal, jestli nelituje, že ještě furt dělá tu FAMU a že prostě chce točit jednou nějaký filmy, já nevím jaký. On říkal: Ne, ne, nelituji. Tak asi nelituje, jsou spokojený a o co jiného jde?

Moderátor (Vladimír Kroc): Hostem pořadu Dva na jednoho byl scénárista seriálu Náměstíčko, který startuje dnes večer v České televizi, Jan Míka. Herci mají takový ten pozdrav před premiérou, to přání. Existuje něco před televizní premiérou, co bychom vám měli popřát?

Host (Jan Míka): Neznám.

Moderátor (Naděžda Hávová): Zlomte vaz.

Host (Jan Míka): Zůstaneme u tradičního.

Moderátor (Vladimír Kroc): A velkou sledovanost. Děkujeme za rozhovor, na shledanou.

Host (Jan Míka): Já také děkuji, na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.