Přečíst led je uměním nejlepších týmů. Na hokejovém bychom moc nezahráli, vysvětlují Paulovi curling

Sledujete určitě olympijské hry, sledujete turnaj v curlingu. Co vás tam zatím nejvíc zaujalo?

Tomáš Paul: Během turnaje mix doubles? Mě zaujalo to, že i na začátku turnaje byly týmy neskutečně nervózní. Když jsem se díval na první kolo, všechny týmy hrály pod svoje možnosti, výjimečně někdo hrál na svých možnostech. Všichni byli hodně nervózní, hodně chybovali. Pak až během turnaje se začali rozehrávat a myslím si, že pak už ke konci bylo vidět, že třeba i náš tým, který se srovnal s tím ledem, ukázal svoje kvality, se kterými nás tady čtyři roky trápil a porážel.

Co to znamená srovnat se s ledem?

Tomáš Paul: Led má různé vlastnosti. Většinou člověk očekává, že na soutěži bude mít standardní podmínky: že bude točit pět stop, že bude jezdit standardní rychlostí. V Cortině byl led o hodně pomalejší a zároveň nestandardně točil, než se led usadil; protože vždy, když je led na soutěži úplně nový, tak se chvíli sjíždí, jak se ometává. To trvalo tak dva tři zápasy. Toto přečíst je pak to umění těch nejlepších týmů, tam se právě projeví největší zkušenosti.

Čtěte také

Karolína Erbanová: Ženský hokej? Doufám, že už nás opouštějí předsudky. V Americe i Kanadě se buduje dlouho, máme co dohánět

My jsme nedávno na téma led vedli debatu s Karolínou Erbanovou, rychlobruslařkou a hokejistkou. Bavili jsme se i o tom, jak se liší led na krasobruslení, led na hokej a led na curling. Jaký je ten správný led na curling?

Zuzana Paulová: Curlingový led je úplně jiný než hokejový led. Pokud byste nás poslali na hokeják, tak vám moc nezahrajeme. Curlingový led je namražen na vyšší teplotu: pohybuje se spíš kolem nuly, rychle taje. Opravdu stačí, když si na něj na chviličku položíte ruku, koleno a hned vidíte mokrou stopu, což na hokejovém ledě musíte podržet mnohem déle.

Zvlášť se potom na něm dělá speciální úprava, které se říká pebble; před každým zápasem se led kropí malinkými kapičkami vody. Paradoxně kámen nejezdí po ledu jako takovém, ale jezdí po kapičkách vody, což způsobuje to, že kámen jede dál.

„V Česku věříme, že se dá kámen zatočit metením“

Pojďme si říct, z čeho se skládá ten kámen. Pojďme udělat takovou edukaci curlingu do zákulisí.

Paul: Kámen, základní část. Kámen je žula...

Skotská žula? Skotská proto, že tam curling začal?

Paul: Částečně. Zároveň, první curlingové kameny se, předpokládám, začaly vyrábět ve Skotsku. Konkrétně drtivá většina kamenů na světě jsou z jednoho lomu, který je na ostrově Ailsa Craig, takže všechny curlingové žulové kameny jsou pravděpodobně z tohoto ostrova.

Kámen se skládá ze dvou typů žul. Jedna je otěru-odolná; to je ten prostřední válec, který jede po ledu. Druhá část je okolo válce a ta je nárazu-odolná, protože kameny do sebe často velkou rychlostí naráží. Pak samozřejmě plastové madlo, aby to člověk mohl chytit. Plus na největších soutěžích, což si možná někteří všimli na olympiádě, také elektrozařízení na bázi magnetu, které sleduje, jestli kámen byl odhozen včas před hogline.

A má kámen něco vevnitř? Něco jako má bowlingová koule, aby to rotovalo?

Paul: Akorát šroub, aby tam drželo madlo. Jinak to rotuje díky fyzikálním zákonům, které nejsem schopný vysvětlit, protože nejsem fyzik, ale z důvodu tření a toho, že to jede po kruhovém prstenci, tak kámen pak zatáčí a začne zpomalovat.

Čtěte také

Curling vozíčkářů je především dobrá parta lidí, pochvaluje si curler Musílek

Nakolik ho ten, který mete, dokáže donutit zatočit? Do jakého úhlu zhruba tak za tu dráhu?

Paulová: Kámen točí sám. Je to dáno ledem a tím, jak je schopen ledař ten led vyrobit. Některé ledy točí tři stopy, některé ledy točí pět šest stop. Metením se efekt zatočení dá regulovat velmi mírně – je to spíš otázka částečně víry, částečně nějakých průzkumů, které se samozřejmě tají. Každá federace to má u sebe a nepouští data.

Opravdu bude záležet, s kým budete mluvit. Třeba v Česku věříme, že se dá kámen zatočit metením, ale jsou to spíš centimetry, milimetry. Neudělá vám to nic zásadního. Co to metení ovlivňuje, tak je rychlost kamene. Kámen nebude tolik brzdit, pokud budete mést.

Paul: Já se ještě vrátím k tomu směru. Během posledních 15 let se neskutečně začalo experimentovat s technikou metení a s materiály metení. Posledních 15 let se vždy přijde na něco, co kámen fakt zatočí třeba o půl metru.

V tu chvíli všichni curleři naběhnou a začnou se bát, že už to bude jenom o metení a nebude to o házení a začnou se košťata regulovat. Takže v tuto chvíli už máme mnohem horší materiály, které míň ovlivňují směr kamene, než jsme měli třeba pět deset let zpátky.

„Technologie moc ovlivňovaly výsledek“

Co si mám představit pod souslovím regulace košťat?

Paul: De facto jsou zakázané určité látky. Látka, kterou se zametá, která se dotýká ledu, je standardizovaná, musí být na všech košťatech stejná. Je to nějaký syntetický materiál.

Jaké jsou tedy nové trendy v košťatech? Jako násada?

Paulová: Většinou je to opravdu tak, že přijde nový trend, který se velmi rychle zase zruší, protože se zjistí, že je moc efektivní. Paradoxně je to u nás cesta ke starým zvyklostem místo k novým trendům. Ale určitě je důležité, aby koště bylo lehké, takže jsou to karbonové tyče. Čím lehčí, tím lepší. Ale samotná technologie, která ovlivňuje metení, se paradoxně opravdu zhoršuje.

To je zvláštní.

Paulová: Mně to připomíná olympiádu v Soči, na kterou jsme také koukali v televizi. Tam to vypadalo tak, že hráči mají skoro až joysticky a že jsou schopní kameny opravdu zatáčet. Tak jakmile něco takového přišlo, tak se to opravdu zakázalo, protože to moc pozitivně diskriminovalo týmy, které měly větší přístupy k datům, k výzkumu, větší základnu a víc financí – ty technologie dostaly dřív a moc to ovlivňovalo výsledek.

Čtěte také

Jak se trénuje curling? „Je potřeba rutina. Není to tak, že přijdete a jde vám to,“ říká Paulová

Je vám líto, že nejste v Itálii?

Paul: Mně to líto je. My jsme se fakt snažili čtyři roky to nějak skloubit, rodinu a curling. Myslím si, že jsme minimálně poslední půlrok do toho fakt šli naplno, a pak nás samozřejmě mrzelo, že to nevyšlo. Pořád si myslím, že jsme hráli trošku pod svoje možnosti, že tam ještě byl prostor pro zlepšení, takže nás to mrzí.

Ale nemáte to těm, kteří tam teď jsou, za zlé?

Paulová: To určitě ne. Já bych řekla, že mě to asi mrzí méně, než jsem čekala, že mě to bude mrzet. Samozřejmě to mrzí, ale můj list priorit se trošku změnil.

Vy jste fakt jiní než před těmi čtyřmi lety. To bych teda u Paulových nečekal. Jaká je olympijská budoucnost curlingu?

Paul: Teď myslíte českou?

Teď myslím, jestli curling zůstane na olympijských hrách, nebo se kolem něj děje něco jako třeba kolem snowboardingu.

Paul: To si myslím, že je daná věc. Neuvažuje se, že by se curling vyřadil z programu OH. Sledovanost je, řekl bych, obrovská. Ani jsme nezaslechli nikde žádný drb, že by o tom vůbec někdo uvažoval.

Jak se život Zuzany a Tomáše Paulových čtyři roky od olympiády v Pekingu změnil? Poslechněte si celý rozhovor.