Jak se slavil 28. říjen? „Za první republiky byly oslavy mohutné a zároveň povinné,“ popisuje historička

Za první republiky šlo zřejmě o nejvýznamnější svátek spojený s legionáři a mohutnými oslavami. Jakou měly podobu a co by nás na nich z dnešního pohledu asi překvapilo?

28. říjen a jeho oslavy sloužily jako výkladní skříň republiky, jako předvedení schopnosti státu. Byly skutečně mohutné, hlavně ve velkých městech v českých zemích nebo tam, kde byli na Slovensku nebo v Podkarpatské Rusi čeští úředníci, armáda a podobně. Byly zapojeny školy, mělo to výrazný pedagogický rozměr, zapojila se armáda, byla to demonstrace síly, úspěchu a vítězství ve válce.

Po přijetí zákona v roce 1925 se musely ozdobit všechny úřední budovy vlajkami, potom se také kontrolovala účast.
Dagmar Hájková, historička

Co by nás překvapilo kromě mohutnosti a zapojení občanů – byla jistá míra vymahatelnosti. Po přijetí zákona v roce 1925 se musely ozdobit všechny úřední budovy vlajkami, lidé se museli účastnit některých oslav, potom se také kontrolovala účast a vycházely příručky, jak správně oslavit 28. říjen.

Jak se tehdy k oslavám stavěly národnostní menšiny jako Němci a Maďaři?

Čtěte také

Samostatné Československo versus Provincie Deutschböhmen. Podzim 1918 na severu Čech

Všichni obyvatelé nesouhlasili s tím, že se ocitli v československé republice. Především Němci, Maďaři, ale i Poláci. Svátek 28. říjen měl propojit všechny občany státu a dát jim jakousi československou identitu, ale to nefungovalo. Mnohdy ho bojkotovali, řekněme až do roku 1925, kdy už se museli některých věcí účastnit. Zároveň svátek sloužil jako vyjádření vztahu k republice. V roce 1928 například Maďaři říkali, že je to jejich den smutku. Slováci by také mnohdy raději slavili 30. říjen,kdy se Martinskou dohodou přihlásili k Československu.

Slavil se tento svátek veřejně i v období protektorátu a za druhé světové války?

V roce 1939 byl zakázaný, takže se slavil velmi utajeně. Zpočátku to bylo demonstrací na ulicích tím způsobem, že lidé nosili černé stužky. Připomněla bych rok 1939, kdy došlo k velkému krveprolití právě 28. října. Jinak se svátek slavil především v zahraničí v exilových nebo krajanských kruzích.

Jaké místo mezi svátky měl tento den po roce 1948?

Pro tento svátek to nebyl takový zlom, i když dostal jiný obsah. Začínal se slavit tak, že je to svátek znárodnění, posléze se tomu zakladatelskému dni dával i jiný význam, který se odvozoval z toho, že Československo vzniklo na základě Velké říjnové socialistické revoluce. Svátek jako státní byl zrušený v roce 1951, kdy se jediným státním svátkem stal 9. květen osvobození Československa Rudou armádou. Posléze, i když to byl památný den a nemuselo se jít do práce, byl v 70. letech byl zrušen až tak, že to nebyl volný den.

To, co se děje v Čechách, se na Slovensku dozvěděli s velkým zpožděním, protože se tam tisk cenzuroval přes Budapešť.
Dagmar Hájková, historička

Jak se stalo, že vznik republiky slavíme právě 28. října? V úvahu připadalo víc možných dnů. Je to tak?

Ano, 28. říjen byl přijatý jako státní svátek už v roce 1919. Bylo to na základě přirozeného kolektivního, silného prožitku uplynulého roku, kdy se v Praze a českých zemích velmi spontánně slavil zánik Rakouské monarchie. Tento silný prožitek nebyl takový na Slovensku, kde se více připomínal 30. říjen. To, co se děje v Čechách, se na Slovensku dozvěděli s velkým zpožděním, protože se tam tisk cenzuroval přes Budapešť. I když přicházely v úvahu další data, 28. říjen byl v českých myslích celkem nezpochybnitelný. V tomto duchu o tom psal tenkrát už i Peroutka.