Jak se k vězňům dostávají tvrdé drogy

Majetková trestná činnost, loupeže i drobná zlodějna, to mají společné lidé, kteří se do vězení dostanou za to, jak na svobodě sháněli peníze na drogu. Kromě trestu si s sebou do vězení nesou i závislost. Jak dodává Karel Mička z věznice v Ostravě - Heřmanicích, způsoby, jak se tito trestanci, narkomani dostávají k droze, jsou stále rafinovanější.

Karel Mička: Ukrývají to různě, protože ten balíček obsahuje spoustu věcí. Oni dokáží ten předmět zabalit do původního stavu, v šamponech, prostě ve věcech, které oni tady legálně mají povoleny, tak se to snaží. Šampony třeba nepřelíváme, ale máme na to prostředky, abychom nějakým způsobem prověřili, zda tam není další věc v tom šamponu ponořená.

V Heřmanicích proto před časem dokonce zřídili specializované oddělení pro vězně závislé na drogách. Například sedmadvacetiletý Jiří byl na svobodě čtyři roky závislý na pervitinu.

Výpověď Jiřího: Tady jste izolovaní od těch drog, takže ten problém to nedělá, občas se sice stane, že člověk přemýšlí nad tím a vrací se mu ty pocity, ale není to tak, jako že by to člověk potřeboval. Spíš venku bude ten problém.

Mluvčí věznice Radka Dlouhá dodává, že drogy odsouzeni kupují za daleko vyšší ceny, než jaké jsou běžné.

Radka Dlouhá: Je jasné, že distribuce do věznice právě přes všechna ta opatření je obtížná a tomu musí odpovídat i cena té drogy, takže to, co se běžně koupí tady, tak stojí ve věznici třikrát víc. Tvrdí, že to, co stojí 500 korun, tak u nás zaplatí 1500.

Při posledním zátahu vězeňská služba v Heřmanicích spolu s policejními specialisty z toxitýmu odhalila, že obchod s drogami organizuje přímo jeden z odsouzených mobilním telefonem. Pervitin dostával na pracovišti poblíž areálu věznice od dvou zaměstnanců soukromé firmy. Vězeň měl v dílně ukrytý i mobilní telefon. Policisté ho zatkli zrovna v momentě, když objednával od dealerů další drogy. Mluvčí věznice Radka Dlouhá potvrdila, že se zatím neprokázaly žádné kontakty mezi zadrženými a vězeňskou službou.

Radka Dlouhá: Tento mobil měl na pracovišti na výrobní zóně. I tam se odehrávaly vlastně kontakty a předávání samotných drog. Neodehrávalo se to ve věznici, ale ve výrobní zóně na pracovišti soukromé firmy. To znamená, že i podezřelí vlastně z donášky jsou pracovníci této soukromé firmy, nikoliv vězeňský personál.

Pervitin se do heřmanické věznice dostával od sedmičlenného gangu z Karvinska. Při domovních prohlídkách policisté našli tři varny velké množství chemikálií a dokonce i střenou zbraň. Jeden z hlavních organizátorů měl laboratoř přímo ve svém domku v Dolní Lutyni. Jak dodává šéf toxitýmu Jiří Kopeček, objekt je na odlehlém místě a pachatel ho bedlivě střežil.

Jiří Kopeček: Měl před domem nainstalované čidla pohybu na denní i noční dobu. Dále měl kameru, která snímala záběry pohybu osob před domem a tyto vývody z těchto zařízení měl doma v obývacím pokoji na monitoru a sledoval v době noční i denní pohyb osob, které se v blízkosti tohoto objektu zdržovaly. Měl tam namontován dokonce prostorový mikrofon, že on věděl a slyšel dokonce, o čem se ty osoby před domem baví.

Mluvčí věznice Radka Dlouhá říká, že není v jejich silách kontrolovat pohyb vězňů v dílnách a prohlídky při jejich odchodu do věznice jsou jen namátkové.

Radka Dlouhá: Ta soukromá firma musí pouze se podrobit při vstupu do té výrobní zóny prohlídce vozidla, prohlídce osoby, ta nikdy není důkladná, nikdy asi bychom tam i my neobjevili, že veze nějakou obálku s nějakým bílým práškem, na tom pracovišti vlastně s těmi vězni těch osm pracovních hodin pracují, stýkají se, kontaktují, mistři je vlastně hodnotí.

Dva pracovníci firmy, kteří měli do dílen pervitin nosit, vyvázli zatím bez postihu. Tvrdí, že netušili, co v obálkách předávají. Vězeňská služba jim pouze zakázala vstup do takzvané výrobní zóny.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.