Jak se dělají hodinky? V Ženevě si můžete sestavit svoje vlastní pod dohledem zkušeného mistra

Největší audioportál na českém internetu

Čím víc se člověk dostává do útrob hodinového strojku, tím jsou součástky menší a menší a práce komplikovanější | Foto: Bára Vránová, Český rozhlas

Zápisník Báry Vránové

Preciznost, tradice a luxus – tři slova, která se nám vybaví, když se řekne „švýcarské hodinky“. Co ale stojí za každým jejich tiknutím? V ženevské dílně Initium můžou zákaznice a zákazníci na chvíli poodkrýt magii hodinářského umění a sestavit si vlastní strojek.

Moje dráha dočasné hodinářky začíná uvolněním šroubku ze zadní části hodinek. Pro představu – je velký asi jako zrnko rýže. Tak a hned mi spadl někam na stůl – to to pěkně začíná…

Šroubek z hodinek je velký asi jako zrnko rýže

Hodinářská dílna vypadá na první pohled jako nějaký umělecký ateliér. U zdi je několik vysokých stolů. Jsou nastavené tak, aby měl člověk po usazení všechny součástky v úrovni očí. Zní to nepohodlně, ale jak mi vysvětluje manažerka Lydie, má to praktický důvod.

„Hodinář musí být nad pracovní deskou opravdu hodně nízko, aby neměl problémy se zády. U běžného stolu by se hrbil, zatímco u tohoto hodinářského si může pohodlně opřít lokty a tělo držet v přirozené poloze,“ vysvětluje.

Od lega k hodinkám

Hodinářský kurz v dílně Initium začíná právě u takového vysokého stolu. Zákazníci a zákaznice si ze všeho nejdřív vyberou jednotlivé komponenty hodinek – od strojku přes pouzdro až po ručičky nebo řemínek. „Je tu na výběr víc než milion kombinací, takže každé hodinky sestavené tady u nás jsou unikátní,“ usmívá se Lydie.

Quentin u speciálního vysokého hodinářského stolu

Kurz, který se chystám absolvovat, je zkrácený a spočívá v tom, že si můžu cvičně rozložit a složit jeden z mechanických strojků. Pomáhá mi s tím zkušený hodinářský mistr Quentin. K řemeslu, kterému se věnuje deset let, ho přivedla oblíbená hračka z dětství.

„Miloval jsem lego, rád jsem si z něj stavěl. Tak jsem si v dospělosti řekl: Proč bych si nezkusil stáž v hodinářské dílně? A protože mě to bavilo, přihlásil jsem se tady v Ženevě do hodinářské školy,“ vypráví.

Bod zlomu

K práci potřebuju jen dva šroubováčky, pinzetu, speciální mističku s oddělenými sektory na odkládání jednotlivých součástek a samozřejmě lupu. Postupně pod Quentinovým vedením odmontovávám jednotlivé části hodinek – ozubená kolečka velká asi jako zrnko čočky i titěrné šroubky, které je drží na místě.

Reportérka Bára Vránová rozebírá hodinový strojek

Čím víc se člověk dostává do útrob hodinového strojku, tím jsou součástky menší a menší a práce se tím výrazně komplikuje. Pak se dostávám k bodu, kdy musím pomocí pinzety vytáhnout takový malý kroužek a všechna kolečka se hned začnou hýbat.

Pokud jsou všechny součástky správně na místě, uvolňuje se energie postupně a hodinky tikají

„Teď jsi odstranila část, která reguluje to, jak rychle se rozvíjí natažená pružina, která strojek pohání. Pokud jsou všechny součástky správně na místě, uvolňuje se energie postupně a hodinky tikají. Bez nich pružina jen vystřelí, na chvíli ozubená kolečka rozpohybuje a pak je konec,“ vysvětluje Quentin.

Rozmach díky Kalvínovi

Švýcarsko je dnes hodinářskou velmocí, nebylo to tak ale vždycky. Když se ve 14. století začalo s mechanickým měřením času, Švýcarsko za svou dobou výrazně zaostávalo. Změna přišla v půlce 16. století, kdy začal v Ženevě pod vlivem kalvinismu platit zákaz nošení šperků. Zlatníci tak hledali jiné způsoby, jak se uživit.

Reportérka Bára Vránová (uprostřed) s manažerkou dílny Lydií a hodinářem Quentinem

„Hodinky se tehdy za šperky nepovažovaly, ze zlatnických dílen se tak staly hodinářské. A prospěch z toho měly i odlehlé horské regiony, protože v nich začala těžba potřebných kovů,“ dodává hodinářský mistr, zatímco pokračuju v rozebírání strojku.

Když jsou všechny části vyskládané v jednotlivých přihrádkách hodinářské mističky, zkontroluje, že v nich nic nechybí a já začínám hodinky znovu skládat dohromady.

A nakonec zbývá ještě závěrečná zkouška, jestli je všechno tak, jak má – natáhnout pérko a hodinky tikají.

autoři: Bára Vránová , and

Související