Jak dopadli vojáci z první války v Zálivu

16. duben 2003
00123895.gif

Opět jsme měli možnost sledovat válku, opět umírali a stále umírají lidé, kteří s ní nemají nic společného. I to je obraz konfliktu v Iráku. Stejně jako před dvanácti lety v Perském zálivu, kam odjela naše první vojenská mise. Tehdy se po půl roce vojáci bez větších problémů a s velkou slávou vrátili. Pak jim lidé začali vyčítat, že byli jen námezdní žoldáci. Vojáci navíc přišli o svá místa v armádě, protože vláda během jejich mise v Zálivu armádu restrukturalizovala. Jenže to také nebylo všechno.

Brzy po návratu se u některých vojáků začaly projevovat nejrůznější zdravotní potíže. Hovořilo se o pouštní horečce, o syndromu ze zálivu. Informace doplňuje veterán z Perského zálivu Jindřich Sita.

Jindřich Sita: Já osobně si myslím, že největší problém byl ten permanentní psychický stres, ve kterém se ty vojska tam nacházely. Tím pádem vlastně došlo k tomu, že některé onemocnění, řekl bych, se prosadily nebo zvítězily.

Veteráni dnes popisují, jak tehdy Irák podobně jako dnes zapálil ropné vrty. Plamen měl čtyřicet až padesát metrů a pršely saze, které vojáci dýchali. Třicet procent vojáků,kteří se tehdy ze zálivu vrátili, dnes trpí únavovým syndromem, bolestmi hlavy, kloubů, vypadáváním zubů, mají nemocná játra. Řadě z nich se rozpadla rodina. Někteří propadli drogám, jiní se zabili při autonehodě. Ti, co přežili, se stáhli do ústraní a nechtějí s nikým hovořit. U jiných se objevil také zvláštní druh rakoviny, jako například u padesátiletého Jana Husána, který roku 1995 zemřel. Hovoří jeho kolega, veterán z Perského zálivu a chemik Lubomír Šmehlík.

Lubomír Šmehlík: Byl tam zdravý, veselý, kamarádský. Po roce, když za ním přijdete do nemocnice a vidíte ho umírat, je to hrozně nepříjemný.

I tento veterán, který vzpomínal na zesnulého kolegu, má dnes následky. Po návratu se u něj objevila hepatitida typu B. Ovšem podobné trvalé obtíže mají vojáci američtí a britští. V Perském zálivu naši chemici totiž naměřili i chemické látky yperit a sarin. Nejprve se o tom nesmělo hovořit, potom se jejich existence připustila. Až roku 97 byla u nás ustanovena lékařská komise. V komisi byla také lékařka a poslankyně Milada Emerová, kterou jsme požádali o stanovisko.

Milada Emerová: Tam jsem uvedla, že šlo o toxické působení zplodin z hořících ropných vrtů.

Začalo se hovořit i o další možné příčině zdravotních obtíží, o střelách s ochuzeným uranem a následném ozáření. Protože ale střely nepatří mezi zbraně hromadného ničení, nejsou zakázány. Ani dnes oficiální místa nechtějí přiznat, že zdravotní potíže vojáků mají souvislost s jejich pobytem v Perském zálivu. Hovoří místopředseda výboru pro evropskou integraci Parlamentu Petr Nečas.

Petr Nečas: Obávám se, že jednoznačně medicínský důkaz, který byl dokázal vydefinovat příčiny těch onemocnění, neexistuje.

Proč několik tisíc amerických, britských, ale i našich vojáků z Perského zálivu trpí stejnými nemocemi? To je otázka, na kterou zatím nikdo kvalifikovaně neodpověděl. Nevíme ani, s jakými zdravotními následky se vrátí vojáci z té současné války. I to je důvod, proč by mělo být zjištěno, co způsobilo zdravotní potíže těch,kteří byli v Perském zálivu na začátku roku 1991.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři:Markéta Kaclová, Pavel Janošec
  • Aktuální dění
  • Zpráva
  • válka