Italský návrh zákona o právech spolu žijících osob

Když se několik stran rozhodne společně kandidovat ve volbách, vypracují společný program, se kterým hodlají oslovit voliče. Pokud ve volbách uspějí, není nic samozřejmějšího, než že tyto strany na vládní úrovni společný program realizují. V Itálii ale tato jednoduchá rovnice tak úplně neplatí. Téměř deset politických stran uzavřelo předvolební koalici s názvem Jednota a dokázalo se shodnout na společném programu. Vloni na jaře Jednota vyhrála volby, ale realizace tohoto programu je od té doby čím dál tím obtížnější. Vláda Romana Prodiho je sice poměrně aktivní a pravidelně přichází s novými iniciativami v nejrůznějších oblastech. Prakticky pokaždé se však v lůně Jednoty najde někdo, kdo je ostře proti. Vládní koalice tak sice má společný program, ale jednotlivé politické strany ho interpretují po svém.

Naposledy se to projevilo před pár dny, kdy vláda přijala návrh zákona, který je znám pod akronymem DiCo. Jedná se o normu, která upravuje práva a povinnosti spolu žijících osob, a to jak heterosexuální, tak homosexuální orientace. V předvolebním programu koalice Jednota je této problematice věnováno sedm řádek. Říká se v nich, že společná vláda bude po svém nástupu tuto otázku řešit. Prodiho kabinet tedy sepsáním normy neudělal nic jiného, než že respektoval své závazky.

Návrh vypracovaly ministryně pro rodinu Rosy Bindiová a ministryně pro rovné příležitosti Barbara Pollastriniová. Z textu je patrné, že obě ženy si byly vědomy delikátnosti situace a usilovali o kompromis, se kterým by mohly souhlasit všechny strany Jednoty. Radikální levice, představovaná dvěma komunistickými stranami a Zelenými požadovala, aby se nesezdaným párům dostalo co nejrozsáhlejších práv. Tyto strany chtějí zavedení podobných norem jako v Holandsku, tedy povolení svateb homosexuálním párům. Pro centristické složky Jednoty je ale něco podobného nepřijatelné a daly najevo, že nedopustí nic, co by podkopávalo roli manželství.

Bindiová s Pollastriniovou tedy vypracovaly návrh, který zdaleka nemá takový dosah, jako například podobná úprava ve Francii. V této zemi platí legislativa, která ošetřuje práva nesezdaných párů. Italská norma však nemluví o párech, ale o jednotlivých osobách, které daný pár tvoří. Uznává tedy práva jednotlivých osob, nikoliv páru jako takového. Tím chtěla vláda předejít obviněním, že zeslabuje význam manželství.

Osoby, které každá jednotlivě prohlásí, že spolu žijí, tak budou mít podle návrhu nárok na určitá práva. Jedná se například o zdravotní a sociální podporu. Pokud partnerství trvá alespoň tři roky, bude mít daná osoba nárok na setrvání v bytu po zemřelém partnerovi. Po devítiletém partnerství pak může uplatnit nárok na část dědictví. Pokud bude v zemi realizována reforma penzijního systému, bude do těchto práv zahrnuto také právo na penzi po zemřelém partnerovi.

Návrh zákona můžeme označit za rozumný kompromis, který by potenciálně zlepšil postavení mnoha stovek tisíc lidí a přitom nezeslabil význam instituce manželství, které je v Itálii chráněno ústavou. Momentálně se ale zdá, že norma nemá příliš mnoho šancí na úspěch. Šéf centristické strany Margherita Francesco Rutelli se sice nechal přesvědčit a hlasoval pro, křesťanští demokraté se ale postavily proti. Jejich lídr a ministr spravedlnosti Clemente Mastella byl jediným ministrem, který návrh ve vládě nepodpořil. S jeho podobou ale nesouhlasí ani několik senátorů krajní levice, kteří požadují aby byl mnohem dalekosáhlejší. Prodiho vláda se nemůže spolehnout ani na podporu opozice. Menší strany pravého středu jsou proti a podobný je i postoj strany Vzhůru Itálie. Její šéf Silvio Berlusconi sice prohlásil, že v etických tématech nechává své poslance a senátory, aby se řídili jen svým svědomím. Dodal ale, že si nedokáže představit, že by někdo z nich hlasoval pro vládní návrh. Za situace, kdy jsou v Senátu síly mezi vládou a opozicí téměř vyrovnané, pro přijetí zákona neexistuje většina.

Do debaty o vládním návrhu se samozřejmě zapojil také Vatikán. Sám papež Benedikt XVI. uznání práv spolu žijících osob tvrdě odmítl. Označil ho za útok na manželství, který jde proti přirozeným lidským zákonům. Ministryně Bindiová v reakci na to prohlásila, že Vatikán má samozřejmě právo na své výhrady. Dodala ale, že v konečné fázi je to jedině stát, kdo může rozhodovat o konkrétní podobě zákonů. Deklarovala také připravenost k dialogu s opozicí i s církví ohledně možných úprav návrhu. K podobnému dialogu ale dojde jen stěží, a tak se zdá, že norma o právech a povinnostech spolu žijících osob v Itálii přijata nebude.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .