Italská gastronomie se vyznačuje jednoduchostí a pospolitostí. Sdílený čas u jídla je základ, popisuje foodblogerka Kunstovná

Gastronomie se podle vás vrací ke svým kořenům? Co to pro vás znamená?

V mém případě jsou to kořeny spojené s mojí babičkou, u které jsem trávila velkou část svého dětství. Každé léto se u ní na zahradě konaly velké sezonní sklizně ovoce a zeleniny. Pomáhali jsme jí to všechno zavařit, uložit, usušit. Moc mě to bavilo, protože se sešla celá rodina, práce byla zajímavá a z kuchyně se linula vůně prakticky 24 hodin denně.

Čtěte také

Souhra přirozenosti a chutnosti. Divák musí dostat na jídlo chuť, popisuje food fotografka Bartošová

Co si z jejího kulinářského umění nesete dodnes?

Jsou to hlavně její rady. Zejména v období Vánoc na ni velmi často myslím při pečení cukroví. Vždy si říkám, že moje cukroví nikdy není tak dobré jako její, přestože používám stejné suroviny, ne-li lepší. Babička také nesnášela plýtvání, což jsem zdědila po ní. Všechno musím zpracovat do posledního zbytku...

Když je něco dobré, říkáme, že je to jako od babičky. Platí to samé i v Itálii, kterou jste si zamilovala?

Určitě to platí i tam. Italské babičky jsou brány jako národní poklad. I v době, kdy nebylo moc surovin, dokázaly uvařit z mála výborná jednoduchá jídla. Byly to jednoduché omáčky z rajčat s bazalkou, s bylinkami, česnekem, olivovým olejem, jednoduché polévky, jako je třeba riboliita z fazolí a zbytků chleba. Zužitkovaly všechno, co doma našly, aby rodinu zasytily. Vždycky měly doma i kousek sýra, těstoviny, olivový olej a dokázaly z toho poskládat skvělé jídlo.

Jaká země je podle vás gastronomickým rájem? Odborníci hodně mluví o Itálii...

Kulinářská tradice v Itálii je velmi dlouhá, sahá hluboko do historie. Zapsala se nejenom v Itálii, ale roznesla se všude po světě. Všechny recepty se v nějakých obměnách přenesly do kuchyní celého světa. Není to ale jenom o vaření, ale i o sdílení jídla a času s rodinou a přáteli. Setkávání s ostatními ji dělá výjimečnou. Myslím si, že toto bychom od Italů mohli okopírovat a aplikovat do svého života.

Čtěte také

Když už recept projde přes moji „nežerku“, vím, že je to dobré, usmívá se bloggerka Máma v kuchyni

Co budou dnes Italové jíst?

Samozřejmě se to liší region od regionu. V regionu Emilia-Romagna se například podávají dvě tradiční jídla – zampone a cotechino. Zampone je vařená vepřová nožička plněná mletým masem a kořením. Cotechino je domácí klobása z domácího masa. Italové totiž věří, že vepřové maso přináší štěstí, proto na Nový rok nejedí kuřecí, aby jim štěstí neulétlo. K obojímu se pak podává vařená čočka, což je stejné jako u nás. A o půlnoci Italové jedí 12 kuliček hroznového vína. Každá kulička by měla splnit přání v novém roce.

Bez sladkostí se asi v Itálii neobejde žádná oslava? Co je typické?

Hlavními sladkými dezerty jsou pandoro a panettone. Každá rodina je má na stole. Panettone je kynutá válcovitá buchta, která se zavěšuje hlavou dolů při jejím chladnutí. Dlouho kyne, dávají se do ní rozinky a citronová a pomerančová kůra. Někdy se také plní pistáciovým či čokoládovým krémem. Pandoro je slavnostnější moučník z třeného těsta ve tvaru hvězdice, posypaný moučkovým cukrem.

Kdo má rád ořechy a naši vánočku, může si upéct slavnostní ořechový věnec...

Ořechový věnec je v Itálii velikonoční dezert, do kterého se mohou vkládat vařená obarvená vajíčka, a je to takový symbol života, nekonečnosti a plodnosti.

V Lombardii se hodně jí torta di riso. Co to je za koláč?

Jde o koláč starý několik století. Jeho tradice sahá až do 14. století. Pekl se při velikonočních procesích, dneska si ho běžně můžete dát v pekárně, cukrárně či restauraci. Je to dezert podobný našemu rýžovému nákypu, ale je hodně ochucený pomerančovou kůrou.

Čtěte také

Chipsy z bramborových slupek nebo prach z řepy. Plýtvání potravinami je zbytečné. Může za to nadbytek, říká šéfkuchař Drdel

Je nějaká základní italská surovina, která je pro italskou kuchyni nejdůležitější?

Je to těžké vybrat, ale já osobně bych hlasovala pro extra panenský olivový olej lisovaný za studena, protože ten je potřeba v italské kuchyni téměř na všechny pokrmy. Dává se do salátů, do hlavních jídel, k masu, k rybám a je to jedna z nejzdravějších potravin na světě.

Co bychom v Itálii neměli opomenout ochutnat?

Teď v zimě na horách jsou to určitě plněné těstoviny masem nebo zeleninou uvařené v horkém vývaru nebo polenta, což je kukuřičná kaše doplněná sýrem nebo masem. V létě pak určitě saláty, ryby, kalamáry, krevety a samozřejmě zmrzlina, protože v každém regionu najdete nespočet příchutí, což vás bude nesmírně bavit.

Už je překonaná doba, kdy jsme znali jen pizzu a špagety? Co je dnes trendem?

Špagety byly a budou pořád, ale určitě malinko ustupují do pozadí, protože italská kuchyně nabízí spoustu jiných jídel. Na Sicílii jsou to malé rýžové kuličky plněné masem nebo sýrem, běžné jsou bezlepkové těstoviny nebo pizza, pizza s miso nebo kimči.

Italové mají pořád dobrou náladu. Bylo to to, co vás k Itálii přitáhlo?

Je to tak. Italové jsou pořád dobře naladění. Žijí mnohem uvolněněji, nejsou tak upjatí. Myslím si, že je to hlavně tím, že spolu sdílejí volný čas. Italské rodiny drží mnohem více pohromadě, stolují spolu, a to určitě přispívá k tomu, že se lidé tolik neoddávají stresům...

Kde se vzalo cappuccino? A proč v Čechách italská kuchyně zatlačila tu francouzskou? Poslechněte si celý rozhovor.