Souhra přirozenosti a chutnosti. Divák musí dostat na jídlo chuť, popisuje food fotografka Bartošová
Marie Bartošová patří k předním tuzemským fotografkám jídla, přestože původně chtěla být módní fotografkou. Profesionální tvorbě se věnuje už víc než 15 let, vystudovala reklamní tvorbu v oboru fotografie a nafotila už více než 30 kuchařek. „Trend je teď o přirozenosti, že radši budu mít trošku míň technicky dokonalou fotku, ale jídlo tam musí vypadat opravdu dobře,“ vysvětluje v pořadu Host Radiožurnálu fotografka jídla Bartošová.
Vaší prvotinou je Naše nejbarevnější kuchařka s autorkou Kamilou Rundusovou. Pro Josefa Maršálka jste fotila čtyři sladké kuchařky. Vaše první focení jídla ale bylo pro časopis Food, který už dneska neexistuje. Jednalo se o příběh s vánočním cukrovím. Co se u něj stalo, že jste si řekla, že už budete fotit jenom jídlo?
Být módní fotografkou mě docela rychle přešlo. Když jsem si to zkusila, tak jsem zjistila, že to není pro mě – hlavně z toho důvodu, že se mi sice líbily fotky módy a moc ráda bych je dělala, ale zároveň mě móda vůbec nezajímala, což je samozřejmě velký kámen úrazu.
Při prvních zakázkách s jídlem jsem si uvědomila, že můžu spojit něco, co mě obrovsky zajímá a baví, s tím, co už nějakým způsobem umím. Takže spíš došlo k takovému přirozenému propojení toho, co mě baví, s mojí prací.
Říká se, že do obchodu na nákup potravin by člověk neměl chodit hladový. Platí to i u focení jídla?
Určitě. Byla by to začátečnická chyba přijít na focení hladová. Stejně tak to platí, a možná ještě o to víc, při editaci fotografií, protože když sedím u počítače a upravuju fotky, tak to jídlo tam prožiji ještě jednou. To pokud dělám hladová, tak je to ještě horší, protože po focení většinou aspoň můžu to jídlo třeba ochutnat nebo sníst.
„Něco navíc”
Proč je focení jídla těžká disciplína?
Myslím, že je to tím, že nejen, že jde o technickou věc jako u focení obecně a o hledání správného světla, ale že je tam trošku něco navíc. U focení jídla je důležité, aby divák skrz fotografii dostal na to jídlo chuť.
To nejde docílit jenom tím, že budeme mít perfektně technickou fotografii, ale musí tam být něco navíc, co se docela špatně popisuje. Je to nějaká souhra přirozenosti a chutnosti, kombinace dobře udělaného food stylingu...
Aby tomu člověk věřil.
Přesně tak, aby to bylo přirozené. Myslím si, že trend teď je o přirozenosti, že radši budu mít trošku míň technicky dokonalou fotku, ale to jídlo tam musí vypadat opravdu dobře. To, jak dřív byly fotky spíš technicky dokonalé, už teď tak není.
Proč když vyfotíme jídlo mobilem, tak to většinou není ono?
To může být spousta faktorů. Jeden z hlavních, co vidím při focení na telefon, je, že telefony mají v zásadě docela široký objektiv nebo široký záběr, který se obecně na focení jídla nehodí. To znamená, můžeme se tomu vyhnout třeba tím, že si trošku přiblížíme záběr, to nám většinou pomůže.
Prozradíte ještě nějaký trik na focení jídla mobilem?
Hodně důležitá funkce je, když si na jídlo při focení klikneme. Většina telefonů umožňuje si scénu zesvětlit nebo ztmavit – většinou takovým sluníčkem. To nám pomůže hlavně při focení tmavé scény trošku si to ztmavit, anebo naopak při focení světlé scény v protisvětle si to trošku zesvětlit.
Barevný podklad
Vy jste nafotila více než 30 kuchařek. Jednu z nich tady máme i ve studiu: Nejbarevnější kuchařka, která nás zavádí do Mexika. Když se podíváme třeba na silvestrovskou tabuli, tam to také možná bude hýřit pestrobarevností. Nakolik je dobré vybírat si stejně barevný ubrus a talíř? Protože na fotografii, na kterou se díváme, je fialový stůl a na tom fialkové nebo růžové talíře. Člověk by si řekl, že takto se to dělat nemělo, není tam žádný kontrast.
To je právě zažitá představa, že když máme bílý podklad, třeba bílý ubrus, tak by na něm měl být tmavý talíř a naopak. Ale opak je pravdou, protože kdyby to tak bylo, tak ten černý talíř bude brát nejvíc pozornosti z fotky a ne to jídlo.
My chceme, aby se divák zaměřil hlavně na jídlo. Takže pokud budeme mít dekorace a podklad tón v tónu, tak tím spíš bude jídlo hrát hlavní roli na fotce.
Jaké barvy fotíte nejraději?
Mám hrozně ráda modrou jako podklad, protože modrá se v jídle vlastně neobjevuje. Modré jsou borůvky a jinak víceméně nic. Takže s modrou si lze hezky pohrát, je to taková doplňková barva pro jídlo a nebere mu pozornost
Spíš světlejší?
Spíš tmavší. Naše dekor stylistka má hrozně hezké pozadí. Je to takový orezlý modrý plech a ten je opravdu moc pěkný.
Vy jste jednou řekla, že to, co na první pohled nemusí být vizuálně atraktivní, může na fotce působit úplně jinak. Co si v praxi pod tím mám představit?
Ano, to vím, to se týkalo podkladů na focení jídla. Právě jak jsem zmínila, že mám jako podklad ráda hodně tmavě modrý orezlý plech, tak to je něco, co by leželo asi někde u popelnice, něco na vyhození. Ale na focení to bezvadně poslouží právě tím, že je tam hodně různých struktur a krásně nám to zahraje.
Jak si nejlépe vyfotit chlebíčky a jednohubky na silvestrovské oslavě, nebo třeba kávu a čokoládu? Proč se některé suroviny musí fotit nedovařené? A jak Marie Bartošová spojuje studium romistiky na Karlově Univerzitě se svou profesí? Poslechněte si celý pořad Host Radiožurnálu ze záznamu v úvodu článku.
Související
-
Jak připravit dětem atraktivní, a přitom zdravé jídlo? Brněnští vědci se to učí na fastfoodu
I zdravé jídlo by podle brněnských vědců mohlo obézní děti lákat podobně jako fast food. V eyetrackingové laboratoři proto sledovali, co se jim na různých jídlech líbí.
-
Buran maso prodá a zbytky sní, přibližuje kuchař Hromas. Receptář Vandrbuch naplnil pokrmy venkova
Skromných lidí, které v dobrém nazývá burany, podle kuchaře Michala Hromase ubývá. „Nejen, že neplýtvají jídlem, ale v podstatě dojídají zbytky,“ popisuje kulturu venkova.
-
Gastronomie je zastavárna příběhů psaných lidmi. Nemá gender ani hranice, říká Roman Vaněk
Roman Vaněk je popularizátor gastronomie a autor kuchařských bestsellerů. Co si myslí o vídeňském řízku? A jak dlouho pracoval na novém vydání Velké kuchařky Čech a Moravy?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka