Irena Obermannová
Středečním hostem Dopoledního Radiožurnálu byla spisovatelka, scenáristka a dramaturgyně Irena Obermannová. V rozhovoru s Lucií Výbornou mluvila nejen o psaní a o své nejnovější knize Láska jako Řím, ale i o tom, proč mužům ve svém žebříčku hodnot vyhradila třetí místo: "Mužům třetí místo velmi svědčí, když je má člověk na prvním, tak oni nejsou ti, kdo to umí ocenit."Ve čtvrtek 12. března bude hostem podplukovník Ivan Pospíchal.
"Strašně ráda si povídám se spisovateli o tom, jak píší a je to opravdu blahodárné, protože si vyslechnu všechny ty problémy se psaním - jak jim to nejde, jak někdo chodí ráno běhat a jiný večer do hospody. Metody má každý jiný, i já jsem všechny vyzkoušela. Nakonec všichni dospějí k tomu, že se nedá dělat nic jiného, než si sednout a psát, i když to člověku zrovna nejde. Je to prostě rvačka," říká o své práci Irena Obermannová.
Konfrontovat své zážitky z tvorby s dalšími autory mohla Irena Obermannová na sjezdu spisovatelek v Římě a tento zážitek pak přetavila do svého nového románu Láska jako Řím, ve kterém se hlavní hrdinka chystá na spisovatelské konferenci spáchat sebevraždu. Nabízí se otázka, jak moc byl tento motiv autobiografický. "Každá knížka je autobiografická, je to striptýz pocitů, člověk se prostě nějak obnažuje a dává sám sebe v plén. Než jsem jela do Říma, tak jsem měla docela těžké období a trošku jsem si s podobnou myšlenkou pohrávala, ale spíše v tom filosofickém smyslu. Podstatou psaní ale je, že člověk zažívá určité věci a jde dál, než by se sám odvážil. Je to o té představivosti."
Jak se Irena Obermannová cítí, když jí vyjde kniha? Zažívá pocit satisfakce, nebo obavy z toho, že si třeba knihu nikdo nekoupí? "Zažívám obojí. Moje specifická vlastnost je, že když mi vyjde kniha, tak vůbec nemůžu vstoupit do knihkupectví. Mám pocit, že bych se měla málem omlouvat, že jsem zaplavila Luxor knihami. Neumím si užít to, že jsem za výlohami. Když knihu dopíšu a odevzdám, tak je to obrovská úleva, ale když vyleze z tiskárny, tak mám velmi smíšené pocity a velké pochybnosti. V tomhle jsem klasická ukázka cvoka."
"Existují pro vás nějaká tabu, o kterých byste nikdy nepsala?" ptala se Ireny Obermannové Lucie Výborná. "Samozřejmě, takových věcí je docela dost. Nikdy bych nepsala o věcech, které se staly mým blízkým nebo kamarádům a u kterých považuji za nevhodné je zveřejňovat, protože bych tím někoho zranila nebo někomu ublížila. Ani sebe až tak neodhaluji, moje knihy nejsou ani zdaleka tolik intimní, jak vypadají. Fikce tam samozřejmě funguje."
Záznam rozhovoru s Irenou Obermannovou i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.