Ideály o spáse by se neměly realizovat, končí to špatně. Je důležité si budovat vnitřní svobodu a vědomí souvislostí, nabádá Vladimír Franz

V roce 2023 jste vydal hudební kompozici Rex tremendae majestatis, tedy zprávu o stavu světa. Jak jsme na tom?

Čtěte také

Dobrou hudbou špatný film nezachráníte. Někdy hraje ticho mnohem víc než hudba, říká skladatel Muchow

Ta skladba není anekdotou, která něco popisuje, protože o tom jsou různé svodky. Ale vždycky když dělám skladbu, dělám ji jako apokryf. To znamená, že vezmu nějakou situaci a posadím ji do současnosti. Rex tremendae majestatis je normální sekvence z Requiem, zjevení Krista Soudce, Krista Pantokrátora. A říkám si, že kdyby se najednou objevil tady za kopcem – co by lidi říkali? Někteří by říkali: „Oni tam mají asi nějakou zábavu.“ Nebo: „Nějaký Kristus, tys to někdy slyšel?“ – „To jsem v životě neslyšel.“

Toto je možná až křiklavé, ale ve fůře věcí to takto se světem vypadá. Lidi ztratili patrně i kvůli sociálním sítím ten moment, kdyby mohou sami sebe nějakým způsobem budovat, protože všechno dostanou. Když chtěl dříve někdo hudbu, musel si ji umět zahrát. A to samozřejmě vede k daleko většímu pohodlí, ale i zpohodlnění. Kvůli tomuto lidé ztrácí ideály. Během 20. století ztratili spoustu ideálů, o kterých si mysleli, že to bude bůhvíco.

Takže se tam objeví dotyčné zjevení. Ti lidi začnou být takoví nejistí, co to asi je, co to může být. A z té nejistoty začínají různé animozity, pak agrese, až to skončí dost velkým malérem. Zjevení ještě jednou projde a na konci cosi začne narůstat a potom to najednou končí v takové prázdnotě. Jedním velkým úderem celá věc končí. Není to úplná prognóza.

Vy jste řekl jednu důležitou věc. Já jsem ve stavu, kdy se snažím v chaosu budovat vnitřní svět, ale stejně to na mě někdy dolehne. Jak to máte vy?

Čtěte také

Hudbu jsem psal tanečníkům pod nohy, říká o adaptaci Knihy džunglí skladatel Marko Ivanovič

Člověk není ze žuly, takže samozřejmě věci doléhají, ale o to víc je důležité si budovat vnitřní svobodu, která je na takové síti budovaného vědomí souvislostí.

Člověk pak není tolik překvapován, neboť leccos se rýmuje, něco se opakuje, takže může vědět, co to asi je. A opakuje se to v pravidelných vlnách.

Vezměte si, kolik bylo takových těch údolí nového království, novokřtěnci v Münsteru, až to skončilo komunismem. A vždycky to mělo v sobě myšlenku, že se všichni mají mít dobře a budou už konečně šťastní. Samozřejmě to skončilo vždycky strašlivě. Ideály o spáse všech by se většinou asi neměly realizovat, protože to nekončí dobře.

Elementární věci

Bavím se s hudebním skladatelem. A kdybych se bavila s hudebním skladatelem a ještě k tomu s malířem, co ze světa kolem vás se prolíná do kterého druhu tvorby?

Čtěte také

Kameny mají úžasnou vnitřní dynamiku. Je v nich zamrzlý pohyb hlubin země, vysvětluje fascinaci geologií malíř Adam Kašpar

Přestože jsem chodil na malbu ke Karlu Součkovi a Andreji Bělocvětovi, kteří byli vyslovení figuralisté, jsem se rozhodl, že malování, to bude příroda. Respektive různí hybatelé, co to dělají tak krásné a má to takovou sílu. Čili dojít zase na tu podstatu.

Trávil jsem všechny prázdniny v Třeboni, tam jsou obrovské rybníky, hráze a do toho ta malá schoulení středověkých měst. Spousta věcí je namalovatelných, ale ještě víc nenamalovatelných – jak to voní, jak se odrážejí vlny, když tlučou o hráz, je tam cítit rašelina, mrva, rybina, třezalka… Tyto věci jsou nepřenosné z hlediska namalování, takže se tomu musí vytvořit ekvivalent. Jdu do takové syntézie, takového eposu, písně o Zemi. Takové ty elementární věci.

Jsem figuralista v hudbě a krajinář v malování

To znamená, že co nejde namalovat, jde zhudebnit?

Ne, toto musí jít namalovat, přestože to nemá to prvotní optické tělo. V hudbě mám člověka v jeho antické triádě neštěstí–štěstí–člověk. Jsem figuralista v hudbě a krajinář v malování.

Jak se bráníte rutině?

Čtěte také

Poe v Laterně Magice: „Kdo je vyznavač klišé, ten odejde,“ odhaduje skladatel Ivan Acher

Jednoduše. Je dobré, že dělám obé, ale nedělám to současně. V letním období je daleko lepší malovat, protože vám to schne pod rukou. Dělám to venku na zahradě. Den je dlouhý, navíc dělám suchými barevnými pigmenty a vypadám u toho, jako bych právě prolezl komínem, takže i to je příjemnější, že se v létě můžu snadněji očistit.

A v zimě naopak. Nic vás neláká ven, protože se tam valí nějaká kalná mlha, takže je docela smysluplné sedět doma, psát noty. 

Hudba jako černé balvany

Mám u ruky kopii vaší partitury. Je to krásně rukou psaná symfonie. Symfonie č. 1, Písně o samotách. Slyšíte muziku, aniž byste si u toho musel brnkat do klavíru nebo na nějaký jiný hudební nástroj?

Slyším. Když píšu partituru, tak už ji mám tak v hlavě, že k tomu nepotřebuji hudební nástroj. Proto odjíždím do nějakého pustého kaňonu, na Gran Canarii nebo do pouště na jihu Fuerteventury, kde je úplný klid a nemůžu ani dělat nic jiného než psát. A tam to napíšu.

To znamená, že jste schopen pracovat s akusí hudby. Dirigujete si to podle toho, jak se vám to líbí v hlavě, a takto si v hlavě změníte tóninu, protože je lepší než ta původní?

Čtěte také

Vesmíry skladatelů procházím jako slepec. Někdy se snažím jen hudbě nepřekážet, líčí dirigent Hanus

Už to vůbec v hlavě nechápu jako zvuky. Kdybyste se potopila v lomu, kde je taková zlatavě zelenkavá voda, tam vystupují černé balvany, a z těch černých balvanů se mi to tvaruje do různých konstelací. Takto to chápu. Už vím, že tam bude taková melodie, taková harmonie, ale mně už se tam tvarují poměry, oblouky, tyto věci. Takto se mi to objevuje, když jsem zapředen do práce.

Něco by přece jenom ruční prací mělo zůstat. Svého času i Rolls-Royce byl víceméně ruční práce

Píšu ručně, protože si myslím, že něco by přece jenom ruční prací mělo zůstat. Svého času i Rolls-Royce byl víceméně ruční práce. To už bohužel asi skončilo. Něco by fakt člověk měl dělat ručně. Myslím, že je to důležité.

Proč si Vladimír Franz vybral román Kámen a bolest coby předlohu pro svou novou skladbu? Jak vzpomíná na studium práv? A co mu dala kandidatura na prezidenta? Poslechněte si celý rozhovor!